Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic - Jeremy Renner a Gemma Arterton jdou po čarodějnicích

Určitě zná­te pohád­ku o Jeníčkovi a Mařence. Je o tom, jak dvě malé děti pře­chyt­ra­či­ly čaro­děj­ni­ci v dom­ku z per­ní­ku. Ty dvě děti zestár­ly a dali se na dráhu zabí­je­čů čaro­děj­nic. Tuto pohád­ku má urči­tě ve svých pohád­ko­vých kníž­kách mno­ho zemí Evropy, tak je dob­ře že i toto pokra­čo­vá­ní, nava­zu­je na prv­ní pří­běh. Hodně lidí urči­tě zají­má, jak to bylo se dvě­ma sou­ro­zen­ci dál, když zabi­li per­ní­ko­vou čaro­děj­ni­ci.

Už dospě­lí Jeníček a Mařenka mají prá­ci, kte­rá je uži­ví. Zabíjejí čaro­děj­ni­ce a zachra­ňu­jí děti. Při svých toul­kách se dosta­ví i do ves­ni­ce, kde čaro­děj­ni­ce kra­dou děti. Postupným zjiš­ťo­vá­ním obje­vu­jí svo­jí his­to­rii a důvod, proč se slé­tá­va­jí čaro­děj­ni­ce z celé­ho oko­lí.

Příběh je veli­ce jed­no­du­chý. Hlavní hrdi­no­vé zabi­jí všech­ny čaro­děj­ni­ce, dozví se o svo­jí his­to­rii a nové infor­ma­ce o čaro­děj­ni­cích. Samozřejmostí je i zís­ká­vá­ní nových přá­tel, zami­lo­va­nost a nových čle­nů do pokra­čo­vá­ní. Od sil­né­ho trol­la (víte, že i Edward není jen upír) po „Sidekicka“, kte­rý své zaměst­na­va­te­le zbož­ňu­je.

Díky tomu, že film je cel­kem krát­ký, tak pří­běh ubí­há při­ja­tel­ně rych­le, od jed­né čaro­děj­ni­ce k dru­hé. Je to veli­ce dob­ře, že pří­běh nezpo­ma­lu­je nedů­le­ži­tý­mi odbočka­mi, kte­ré nic nevy­svět­lí.  Záporní jedin­ci jak čaro­děj­ni­ce, tak lidé, jsou postup­ně poza­bí­je­ni vše­mož­ný­mi způ­so­by, od zastře­le­ní posvě­ce­nou kul­kou po zašlápnu­tí trollem. Tato krát­kost pří­bě­hu je veli­ké pozi­ti­vum. Člověk ani nemu­sí mys­let, kou­ká na mas­ky, na zbra­ně, na pěk­ně vykres­le­ný stra­ši­del­ný les. Vše je doko­na­lé a stra­ši­del­né.

Oba hlav­ní her­ci, jak Gemma Arterton, tak Jeremy Renner hra­jí své posta­vy veli­ce dob­ře. Stylizace obou postav přes­ně zapa­dá do celé­ho fil­mu. Hlavní zápo­rač­ka Famke Janssen, jako čaro­děj­ni­ce, se do role pěk­ně vži­la a tak bylo vždy dob­ré pohle­dět na všech­ny hlav­ní posta­vy, jak klad­né, tak zápor­né, jak se u toho baví a je to na tom­to fil­mu vidět.

Tommy Wirkola oprav­du doká­zal vykres­lit správ­ně nere­ál­ný svět s čaro­děj­ni­ce­mi a instru­o­vat her­ce, aby hrá­li přes­ně pod­le jeho před­stav, jak slav­ní, tak i méně slav­ní, kte­ří byli vybrá­ní ze země půvo­du reži­sé­ra. Vybral i správ­ný tvůr­čí team, kte­rý doká­zal zacho­vat správ­nou nála­du. Není tedy od věci, že na fil­mu spo­lu­pra­co­va­li i tvůr­ci, kte­ří tvo­ři­li fil­my o Hell Boyovi a o Harry Potterovi.

Velice mně ten film bavil. Je dob­ře, že ame­ric­ké pro­duk­ce umí oslo­vit i nea­me­ric­ké dob­ré reži­sé­ry, kte­ří film doká­žou uko­čí­ro­vat a vnést svo­je vize, kte­ré jsou úspěš­né. Norského reži­sé­ra bych tak při­rov­nal k jiho­af­ric­ké­mu Neillu Blomkampovi. Oba dva doká­za­li za málo peněz nato­čit zábav­ný film, kte­rý se mi líbil. Hlavně mají talent, kte­rý vyční­vá z neo­ri­gi­nál­ní a str­nu­lé ame­ric­ké pro­duk­ce.

---