V tento den roku 1974 byl ve Spojených státech uveden do kin film „Kmotr, část II“

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Francis Ford Coppola, kte­rý byl něko­li­krát málem vyho­zen z prv­ní­ho fil­mu, dostal od Paramount Pictures limu­zí­nu Mercedes-Benz jako odmě­nu za rekord­ní úspěch „Kmotra“ (1972) a pobíd­ku k režii pokra­čo­vá­ní. Souhlasil s něko­li­ka pod­mín­ka­mi: že pokra­čo­vá­ní bude pro­po­je­no s prv­ním fil­mem s tím, že se poz­dě­ji budou pro­mí­tat spo­leč­ně; že mu bude umož­ně­no reží­ro­vat vlast­ní scé­nář k fil­mu „Rozhovor“ (1974); že mu bude umož­ně­no reží­ro­vat před­sta­ve­ní pro Sanfranciskou ope­ru; a že mu bude umož­ně­no napsat scé­nář k fil­mu „Velký Gatsby“ (1974), to vše před pro­duk­cí pokra­čo­vá­ní, kte­ré mělo být uve­de­no do kin o Vánocích 1974.

Dům a pozem­ky u jeze­ra Tahoe, kte­ré jsou ve fil­mu zob­ra­ze­ny, jsou Fleur du Lac, let­ní síd­lo Henryho J. Kaisera na kali­forn­ské stra­ně jeze­ra. Jediné stav­by pou­ži­té ve fil­mu, kte­ré se zacho­va­ly, je kom­plex sta­rých domo­ro­dých kamen­ných lodě­nic s kova­ný­mi vra­ty. Přestože je Fleur du Lac sou­kro­mým pozem­kem a nikdo zde nesmí vystou­pit na břeh, je mož­né si lodě­ni­ce a mno­ha­mi­li­o­no­vé kon­do­mi­nia pro­hléd­nout z jeze­ra.

Orchestr, kte­rý hra­je v mušli během scé­ny večír­ku u jeze­ra Tahoe, byl ve sku­teč­nos­ti orchestr Ala Trontiho, kte­rý v době natá­če­ní toho­to fil­mu hrál kaž­dý večer pro vel­ká jmé­na jako Elvis Presley a Tom Jones v kasinu/hotelu Sahara Tahoe na již­ním bře­hu jeze­ra Tahoe. Sám Al Tronti sedí v orchest­ru v před­ní míst­nos­ti (je vidět pou­ze ve stí­nu). Nesměl se obje­vit jako diri­gent orchest­ru, pro­to­že vypa­dal „pří­liš ital­sky“ a orchestr ve fil­mu měl být sku­pi­nou ze západ­ní­ho pobře­ží, kte­rá není schop­na hrát žád­nou tra­dič­ní ital­skou hud­bu.

Původně to měl být Clemenza, kdo sou­hla­sí, že bude svěd­čit pro­ti Corleonům. Podle Coppoly chtěl Richard S. Castellano napsat vlast­ní text a chtěl vel­ké zvý­še­ní pla­tu. Následně byla jeho posta­va nahra­ze­na Frankiem Pentangelim (Michael V. Gazzo), kte­rý za svůj výkon zís­kal nomi­na­ci na Oscara. Podle Castellanovy man­žel­ky Ardell Sheridanové však Castellano odmí­tl ze zdra­vot­ních důvo­dů při­b­rat pade­sát kilo­gra­mů, kte­ré byly pro roli nut­né, a tak se Coppola roz­ho­dl radě­ji ho nahra­dit hube­něj­ším Clemenzem.

Podle scé­ná­ře se posled­ní záběr ve fil­mu sou­stře­dě­ný na Michaela, jak se dívá na jeze­ro, obje­vu­je v roce 1968. To vysvět­lu­je dal­ší vrás­ky Al Pacina a mír­ně ustu­pu­jí­cí a šedi­vě­jí­cí linii vla­sů. Ve sku­teč­nos­ti šlo o závě­reč­ný aspekt scé­ny s jeho synem Anthonym, kte­rý pro­hla­šu­je, že nebu­de násle­do­vat otco­vy kro­ky. Anthonyho ztvár­nil asi osm­nác­ti­le­tý herec; scé­na byla z polo­vi­ny nato­če­na, ale Coppola před ukon­če­ním natá­če­ní ztra­til svět­lo a nemohl se vrá­tit, aby scé­nu dokon­čil.

Zdroj:IMDb

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře