Václav Kaplický - Veliké theatrum

Václav Kaplický byl úspěš­ný autor řady his­to­ric­kých romá­nů, fas­ci­no­va­la jej doba husit­ská, ale se stej­ným zápa­lem doká­zal psát i o 17. sto­le­tí. Z té doby pochá­zí i poměr­ně zná­mý Kaplického román Veliké the­atrum.

Kaplického bude asi vět­ši­na čte­ná­řů znát díky kni­ze „Klapo na čaro­děj­ni­ce“, kte­rá se dočka­la úspěš­né­ho fil­mo­vé­ho zpra­co­vá­ní. Já jsem od něj už dří­ve četl „Nalezeno prá­vem“, kde se autor sou­stře­dí na svůj důle­ži­tý motiv - pohled na his­to­ric­ké udá­los­ti z úhlu „člo­vě­ka z lidu“. Možná i pro­to byl v době nor­ma­li­za­ce bez pro­blé­mů vydá­ván a čten, i když za leckterý­mi čaro­děj­ný­mi pro­ce­sy, za obo­ja­kos­tí někte­rých pří­sluš­ní­ků čes­kých sta­vů po Bílé hoře může­me mož­ná mezi řád­ky číst jis­tou ana­lo­gii s vývo­jem v Československu po roce 1968. To už se ale pouš­tím na půdu mož­ná pří­liš vel­ké spe­ku­la­ce, a to sem nepat­ří.

Hlavní posta­vou kni­hy je Matyáš Borbonius, kte­rý se do revo­luč­ních udá­los­tí roku 1618 moc neza­ple­tl (ale sta­vov­skou rebe­lii pod­po­ro­val), nicmé­ně kvů­li tomu, že držel v pod­sta­tě cel­kem význam­ný maje­tek se oci­tl ve věze­ní. Zprvu nevin­né obe­slá­ní na rad­ni­ci se pak pro pana Borbonia sta­ne tuhým bojem, ve kte­rém jde doslo­va o holý život.

Na kni­ze se mi vel­mi líbi­lo uvě­ři­tel­né načrt­nu­tí doby včet­ně tako­vé té „blbé nála­dy“, kte­rá na Prahu po Bílé hoře muse­la pad­nout. Všudypřítomný strach z toho, kdo dal­ší ješ­tě bude zatčen a komu bude co zkon­fis­ko­vá­no i absen­ce důvě­ry, neboť z mno­hých se sta­ly uda­va­či, čas­to ve sna­ze vyhnout se vlast­ní oprát­ce. Kaplický se v kni­ze sna­ží zastá­vat nestran­ný pohled na věc, kri­ti­zu­je tedy císař­skou stra­nu i stra­nu čes­kých sta­vů, což při­ná­ší cel­kem plas­tic­ký pohled na onu dobu. Pokud má čte­nář ohled­ně této udá­los­ti ješ­tě něco načte­no (zejmé­na skvě­lá je Petráňova Staroměstská exe­ku­ce), tak je to urči­tě vel­kým plu­sem.

---