Vřískot 6 (Scream VI) – Recenze – 60 %

Šestý díl sebe­i­ro­nic­ké horo­ro­vé série Vřískot opět nato­či­li reži­sé­ři Matt Bettinelli-Olpin a Tyler Gillett (horo­ro­vá kome­die Krvavá nevěs­ta), kte­ří reží­ro­va­li i rok sta­rý pátý díl (jenž se nejme­no­val „Vřískot 5“, ale jen „Vřískot“). Jejich páté­mu Vřískotu bylo vytý­ká­no pře­de­vším to, že již nepři­chá­zí s ničím novým a je pou­ze nasta­vo­va­nou kaší, kte­rá už jen recyklu­je mno­ho­krát vyva­ře­ná sché­ma­ta a moti­vy. Skutečnost, že si samot­ní tvůr­ci byli cel­ko­vé omše­los­ti své­ho díla vědo­mi, a dokon­ce na ni pří­mo ve fil­mu v rám­ci dia­lo­gů mís­ty legrač­ně pou­ka­zo­va­li, sní­mek neza­chrá­ni­la. Ve Vřískotu 6 se někte­rých pochy­be­ní vyva­ro­va­li, jinak ale opět ser­ví­ru­jí to samé v ble­dě­mod­rém, jen s mini­mál­ní­mi změ­na­mi.

Photo © Paramount Pictures

 

Vřískot 6 se sna­ží odli­šit hlav­ně změ­nou pro­stře­dí. Děj se pře­su­nul z kali­forn­ské­ho malo­měs­ta do New Yorku, kde někte­ří z hrdi­nů před­cho­zí­ho dílu nyní stu­du­jí na vyso­ké ško­le a sna­ží se vyrov­nat s trau­ma­ty, kte­rá si pro­ži­li. V koneč­ném důsled­ku ale děj napl­ňu­je stá­le tu samou šab­lo­nu – mas­ko­va­ný vrah pro­ná­sle­du­je a v nestře­že­ných oka­mži­cích opa­ko­va­ně napa­dá hlav­ní hrdin­ky (Melissa Barrera a Jenna Ortega), kte­ré se sna­ží odha­lit jeho identi­tu, zatím­co jejich přá­te­lé a zná­mí postup­ně umí­ra­jí vra­ho­vou rukou (typic­ky na čet­né bod­né rány nožem). Prostředí vel­ko­měs­ta při­ná­ší do pří­bě­hu vět­ší množ­ství postav, jinak je ale vyu­ží­vá­no jen spo­ra­dic­ky k zábě­rům na tem­né postran­ní ulič­ky mezi budo­va­mi a na jed­nou scé­nu ode­hrá­va­jí­cí se v newy­or­ském met­ru.

Druhou změ­nou je sna­ha být cel­ko­vě roz­mách­lej­ší a nabíd­nout víc postav, vět­ší roz­po­čet, víc vražd a víc akce než v pří­pa­dě před­cho­zí­ho dílu (což je pro fil­mo­vá pokra­čo­vá­ní typic­ké, jak ostat­ně pří­mo posta­vy v tom­to fil­mu samy zmi­ňu­jí). A je to rele­vant­ní stra­te­gie, pro­to­že aspoň díky tomu Vřískot 6 zvlá­dá bavit o něco lépe než jeho před­chůd­ce. Samotné vraž­dy a scé­ny s vra­hem v iko­nic­ké mas­ce jsou lépe nato­če­né než minu­le, jsou i mír­ně nápa­di­těj­ší a také jsou krva­věj­ší. Od začát­ku do kon­ce film s hus­tou kaden­cí před­vá­dí, že je sebe-uvědomělým sla­she­rem, kte­rý si záro­veň z pra­vi­del a klišé toho­to horo­ro­vé­ho sub-žánru humor­ně uta­hu­je, neu­stá­le na divá­ky iro­nic­ky pomr­ká­vá a citu­je a tema­ti­zu­je sám sebe. A samo­zřej­mě vrcho­lí pře­kom­bi­no­va­ným odha­le­ním vra­ho­vy totož­nos­ti, jehož plán byl po celou dobu zce­la absurd­ní a hlav­ní hrdin­ky klid­ně mohl kdy­ko­li odpra­vit dří­ve a jed­no­du­še­ji, kdy­by chtěl.

 

Pro celou sérii typic­ká prá­ce s jis­tou meta-úrovní je poměr­ně obvyk­lá a nepů­so­bí nijak ino­va­tiv­ně. Některé nápa­dy jsou zají­ma­vé (vraž­da ode­hrá­va­jí­cí se v kině za plát­nem, na němž je pro­mí­tán ama­tér­ský film inspi­ro­va­ný fik­tiv­ní fil­mo­vou sérií „Stab“, nato­če­nou pod­le fik­tiv­ní kni­hy, napsa­né pod­le udá­los­tí ze série Vřískot), jiné jsou spíš otrav­né (tře­ba když hrdi­no­vé začnou sami o sobě uva­žo­vat jako o posta­vách z horo­ro­vé fil­mo­vé série a začnou z toho vyvo­zo­vat mož­ný dopad na budou­cí vývoj udá­los­tí). Noví hrdi­no­vé jsou stá­le dosti neza­jí­ma­ví a návra­ty něko­li­ka herec­kých vete­rá­nů z před­cho­zích dílů to nevy­trh­nou. Alespoň už se ale nedě­je v tako­vé míře to, že by posta­vy kri­ti­zo­va­ly hrdi­ny horo­rů za hloupé chy­by a pak se jich samy dopouš­tě­ly.

Budí to k zamyš­le­ní, když je na celém fil­mu zda­le­ka nej­lep­ší úvod­ní pat­nác­ti­mi­nu­to­vá pasáž, kte­rá se točí kolem mla­dé uni­ver­zit­ní pro­fe­sor­ky fil­mo­vých stu­dií (s pří­hod­nou spe­ci­a­li­za­cí na sla­she­ry). Tvůrcům nic nebrá­ní točit dal­ší díly, ale kdy­by dal­ší pokra­čo­vá­ní už nevzni­ka­la, tak by to také neva­di­lo. Když nic jiné­ho, tak je Vřískot 6 ale­spoň o něco vyda­ře­něj­ší než jeho před­chůd­ce, nicmé­ně coko­li pře­kva­pi­vé­ho, vyna­lé­za­vé­ho nebo osvě­žu­jí­cí­ho od této série po zku­še­nos­ti s její­mi před­cho­zí­mi díly již zřej­mě oče­ká­vat nelze.

 

---