Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Ženy v běhu – Recenze – 60%

Ženy v běhu – Recenze – 60%

C5BDenyvbC49Bhurecenzefilmu
C5BDenyvbC49Bhurecenzefilmu
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...
Českou kome­dii Ženy v běhu nato­čil a napsal coby svůj režij­ní debut sce­náris­ta (a nyní i reži­sér) Martin Horský, mimo jiné autor scé­ná­řů k fil­mům Láska je lás­kaŽivot je život (a spolu-autor Bezva žen­ské na krku). Jde v ní o tři dospě­lé sest­ry (Tereza Kostková, Veronika Kubařová a Jenovéfa Boková), kte­ré se necha­jí svo­jí mamin­kou (Zlata Adamovská) pře­mlu­vit k tomu, aby jí pomoh­ly spl­nit posled­ní přá­ní jejich nedáv­no zesnu­lé­ho otce – uběh­nout mara­ton – a roz­dě­lí si za tím úče­lem 42 kilo­me­t­rů dlou­hou tra­su na čty­ři čás­ti, aby moh­ly celý závod běžet s urnou na zádech jako rodin­nou šta­fe­tu. Přičemž to běhá­ní je více­mé­ně jenom zámin­kou pro růz­né roman­tic­ké záplet­ky, jejichž hlav­ní­mi hrdin­ka­mi je ta tro­ji­ce dcer.
Ženy v běhu – Recenze
Zdroj fotek: cinemart.cz

Zdaleka nej­lep­ší je pří­bě­ho­vá rovi­na s nej­star­ší dce­rou v podá­ní Terezy Kostkové (pří­tel Ondřej Vetchý a tři syno­vé, z nichž jeden je sku­teč­ným synem Vetchého a jeden je sku­teč­ným synem Kostkové), z níž sálá při­ro­ze­nost a bez­pro­střed­ní vtip­nost, při­čemž posta­vy v ní čas­to pro­ná­še­jí oprav­du legrač­ní a dokon­ce i poměr­ně chyt­ré hláš­ky a skvě­le na sebe navzá­jem rea­gu­jí (ako­rát je tro­chu div­né, když je posta­va Ondřeje Vetchého pre­zen­to­vá­na jako manu­ál­ně zruč­ný muž, co ve vol­ném čase lepí mode­ly lodí, ale když je to kvů­li něja­ké vtip­né scén­ce potře­ba, sta­ne se z něj najed­nou mimo­řád­ně neši­kov­né a neschop­né nemeh­lo). Zápletku pak tvo­ří zejmé­na sáz­ka mezi Kostkovou a Vetchým, že když ho na mara­to­nu před­běh­ne, bude ji muset koneč­ně požá­dat o ruku.
Příběh nejmlad­ší dce­ry (Jenovéfa Boková), byť sym­pa­tic­ký, tak rela­tiv­ně před­ví­da­tel­ný a oby­čej­ný (a méně vtip­ný než ten prv­ní), se zas točí pře­de­vším kolem její­ho pozvol­na se rodí­cí­ho roman­tic­ké­ho vzta­hu s mla­dým tre­né­rem (Vladimír Polívka), kte­ré­ho si pro sebe a své dce­ry najme její mat­ka, aby je spo­leč­ně učil běhat. Hrdinka je tu za odpůr­ky­ni běhá­ní, kte­rá kro­mě netré­no­va­né fyzič­ky řeší i před­cho­zí poměr se žena­tým milen­cem a pra­cov­ní kom­pli­ka­ce. Obě zmí­ně­né dějo­vé linie při­tom fun­gu­jí i sym­bo­lic­ky v tom smys­lu, že obě ženy toho v nich muse­jí hod­ně nabě­hat nejen při tré­nin­ku, nýbrž i z hle­dis­ka svých pra­cov­ních či rodin­ných povin­nos­tí.
Ženy v běhu – Recenze

Nejhorší je nao­pak část věno­va­ná pro­střed­ní dce­ři (Veronika Kubařová), kte­rá by chtě­la dítě a po roz­cho­du s pří­te­lem začne uva­žo­vat nad umě­lým oplod­ně­ním, ale pak se sezná­mí se zhru­ba deví­ti­le­tou dív­kou byd­lí­cí v pro­těj­ším domě, jejíž mamin­ka zemře­la a táta-policista musí být přes den dlou­ho v prá­ci. Ta hol­čič­ka si pak udě­lá z Kubařové de fac­to nepla­ce­nou chůvu a začne se ji sna­žit doha­zo­vat své­mu tatín­ko­vi, což asi mělo půso­bit roz­to­mi­le a dět­sky nevin­ně, ale v důsled­ku z toho ta hol­čič­ka vychá­zí jako hnus­ně vypo­čí­ta­vá mani­pu­lá­tor­ka a cito­vá vydě­rač­ka, při­čemž její dia­lo­gy jsou navíc straš­li­vě nepři­ro­ze­né. Vůbec celá ta záplet­ka půso­bí od začát­ku do kon­ce kře­čo­vi­tě a stro­je­ně a je tím pádem ve straš­li­vém kon­tras­tu s pří­běhy před­cho­zích dvou sester (zejmé­na s tím prv­ním).
Všechny tři pří­běhy jsou vyprá­vě­ny sou­běž­ně a na přeskáč­ku a stře­tá­va­jí se prak­tic­ky jen při běžec­kých sek­ven­cích, v nichž se všech­ny tři sest­ry spo­lu s mamin­kou a s tre­né­rem setká­va­jí na tré­nin­ku, a pak pocho­pi­tel­ně v závě­ru při mara­to­nu (posta­va Zlaty Adamovské se mimo to ve fil­mu vysky­tu­je jen okra­jo­vě). Je při­tom potě­šu­jí­cí, že v nich nepa­nu­je žád­ný zma­tek v moti­va­cích nebo činech postav, že herec­ky je sní­mek cel­ko­vě vyvá­že­ný a vše­o­bec­ně vyda­ře­ný, že i u těch méně pove­de­ných vti­pů lze ale­spoň pocho­pit, v čem měla spo­čí­vat jejich poin­ta, a že děj je pře­hled­ný, při­mě­ře­ně pří­mo­ča­rý a při­tom i dosta­teč­ně nos­ný na to, aby sám o sobě obstál jako náplň celo­ve­čer­ní­ho fil­mu, pro­to­že nic z toho není vždy samo­zřej­mos­tí a v Ženách v běhu tohle všech­no naštěs­tí fun­gu­je dob­ře.
Ženy v běhu – Recenze

Jistě, někte­ré vti­py nejsou úpl­ně kva­lit­ní, zvlášť v porov­ná­ní s těmi sofis­ti­ko­va­něj­ší­mi (např. hanba­té naráž­ky na bob­ry jsou pře­ci jen pří­liš pri­mi­tiv­ní a laci­ně prvo­plá­no­vé), a někte­ré pří­bě­ho­vé aspek­ty by bylo lep­ší vyne­chat (vylo­že­ně nad­by­teč­ná mini-zápletka s krá­de­ží je ve fil­mu pří­tom­na zřej­mě jen kvů­li tomu, že jed­na z ved­lej­ších postav je poli­cis­ta, ale kro­mě toho pro její exis­ten­ci není žád­ný logic­ký ani dra­ma­tic­ký důvod), nicmé­ně to už jsou v pod­sta­tě jen detai­ly.
Vzpomínka na kome­die Láska je lás­ka, Život je život nebo Bezva žen­ská na krku nepat­ří k těm nej­ra­dost­něj­ším, avšak Ženy v běhu mají naštěs­tí k podob­ně bizar­ně roz­pad­lým paskvi­lům dale­ko a ve fil­mo­vé kari­é­ře Martina Horského tvo­ří dosa­vad­ní vrchol. Zároveň ale ani nejsou ničím zvlášť výji­meč­né – sce­náris­tic­ky i režij­ně jde o veli­ce rutin­ní, nein­venč­ní a bez­peč­nou kome­di­ál­ní ránu na jis­to­tu plnou otře­pa­ných pří­bě­ho­vých šab­lon a klišé. Na dru­hou stra­nu jde ale aspoň o kome­dii žánro­vě čis­tou, rea­li­zo­va­nou povět­ši­nou vel­mi obstoj­ně a mís­ty i poměr­ně vtip­nou, což je vzhle­dem k úrov­ni vět­ši­ny čes­kých kome­dií posled­ních let sko­ro zázrak.


Podívejte se na hodnocení Ženy v běhu na Kinoboxu.


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,95634 s | počet dotazů: 264 | paměť: 72264 KB. | 14.05.2024 - 05:00:54