MARTIN KOPP
REŽISÉR
Když se v roce 2008 točil první film, napadlo by vás, že bude mít dvě pokračování?
Když byly do kin uvedeny první Bobule, zrov-na jsem dokončoval filmovou školu. Nicméně film se mi líbil a jeho divácký úspěch jsem samozřejmě zaregistroval. To, že vzniklo druhé pokračování, mě tedy nijak nepřekvapilo. Ovšem že budu za víc než deset let točit třetí pokračování, mě tehdy ani ve snu nenapadlo.
3Bobulemi se s českým filmem rozloučil Václav Postránecký. Jaké na něj máte vzpomínky?
Ve filmu 3Bobule se Václav Postránecký představí divákům naposledy. Když jsme s ním nahrávali jeho zvukový záznam, ještě jsme toto nevěděli. A i když to pro něj bylo již velmi náročné a vysilující, zhostil se toho houževnatě a poctivě, což bylo příznačné pro celou jeho hereckou kariéru. Pro nejužší tvůrčí tým bylo obrovskou zodpovědností, aby film dopadl dobře, a rozloučení Václava na uměleckém poli bylo tím pádem co nejdůstojnější. Snad se nám to podařilo.
Co je na filmových Bobulích to lákavé, co vede diváky k tomu, že chtějí osudy vašich hrdinů dál sledovat?
Autorům prvního dílu se podařilo vytvořit zají-mavé postavy, jejichž osudy diváky baví, což je vždy dobrým základem k úspěchu jakéhokoli literárního a následně filmového díla.
Jsou třetím filmem osudy postav naplněné, nebo je prostor pro další pokračování?
Určitě prostor pro další pokračování je, jestli ale bude zrealizováno? Bůh ví…
Jste vinař?
Pokud je otázka myšlena tak, jestli víno pěstuji a vyrábím, vinař rozhodně nejsem. Ovšem pokud se ptáte, zdali víno rád piji, tak to ano. Přímo za vinaře se ale nepovažuji. Kdybych byl postaven před volbu, jestli nechat na světě pivo, anebo víno, bylo by to velmi těžké rozhodová-ní. Bojím se ale, že by vyhrálo pivo.
Lákal by vás život na venkově na vinici, nebo jste městský člověk?
Rozhodně jsem městský člověk. Ale čím jsem
starší, tím více si dokážu představit život mimo město. Pěstování vína je však velmi náročná práce, takže bych na vinice raději jen koukal a kochal se jimi.
Jakému povolání byste se věnoval, kdybyste nebyl režisérem?
Filmová režie je hodně o psychologii postav. Dobrý režisér musí skvěle znát své postavy a motivaci jejich činů. Pokud bych nebyl režisérem, myslím, že bych se věnoval studiu psychologie.
Která scéna pro vás byla na natáčení nejnáročnější? Vyžadovalo něco speciální přípravu, trénink?
S kameramanem Honzou Filipem, ale
i s pomocným režisérem Pavlem Svatoněm jsme se připravovali na všechny scény velmi pečlivě. Některé ale vyžadovaly přípravu náročnější. Nejpodrobněji jsme se věnovali plánování kaskadérských scén, jelikož mohou být pro mnoho členů štábu a herců nebezpeč-né. Jednalo se konkrétně o scény autohoniček a lezení na skály.
Překvapilo vás někdy počasí, které zkomplikovalo práci?
Nepřízeň počasí k natáčení patří. V případě deště či jiného meteorologického extrému je dobré mít možnost uchýlit se do interiéru. Tuto variantu jsme měli připravenou a také jsme
ji byli nuceni využít. Naštěstí se pak počasí umoudřilo.
Kdo byl na place Bobulí největší smíšek, se kterým byla radost natáčet?
Nevím, kdo byl při natáčení největší smíšek. Myslím, že tam nikdo takový nebyl, ale možná jsem si ho jen nevšiml.
V novém filmu se objeví i nové tváře. Jak nováčkové zapadli do party, která jde s tvůrci od prvního filmu?
Nové postavy jsou vždy potřeba, aby doplnily ty z předchozích dílů a pokračování zajímavě „okořenily“. Mají to samozřejmě těžké, protože zatím nevědí, jak je diváci přijmou. Nové postavy 3Bobulí zapadly mezi ty staré skvěle, teď už nezbývá než doufat, že je diváci přijmou pozitivně.
Natáčení probíhalo převážně v létě. Byly to pro vás prázdniny, nebo jste si po něm musel vzít ještě dovolenou a odpočinout si?
I když si spousta lidí myslí, že natáčení je ekvivalentem prázdnin a relaxu, není tomu tak. Je to práce jako každá jiná, navíc často velmi stresová a časově náročná. Příliš jsem si tedy neodpočinul. Nicméně pokud se jednotlivé scény daří a tvůrci jsou s nimi spokojení, zajímavě to člověka nabíjí a posiluje. A to jsem při natáčení pociťoval.
Nejnovější komentáře