Abbie Greaves – Ticho mezi námi (recenzní kniha)

Za poskyt­nu­tí recenz­ní­ho výtis­ku veli­ce děku­ji nakla­da­tel­ství Metafora

Zdravím všechny své báječné čtenáře u nového článku!

Tak tu máme dal­ší novin­ku z edi­ce 7lásky, ten­to­krát se jed­ná o kni­hu Ticho mezi námi, vyprá­vě­jí­cí pří­běh dvou star­ších lidí. Jak se mi kni­ha líbi­la, se může­te dočíst níže!

Autor– Abbie Greaves
Počet stran – 286
Nakladatelství – Metafora
Rok vydá­ní– 2021
Série/Edice – 7lásky
Překlad – Veronika Kratochvílová

Maggie a Frank jsou man­že­lé již čty­ři­cet let. Milovali se od prv­ní­ho oka­mži­ku, kdy se setka­li. Jejich spo­leč­ný život byl plný rados­ti, slov a smí­chu. Zažili i těž­ké časy, ale jejich vztah byl vždy pev­ný a neroz­bit­ný. Pouto mezi nimi bylo výji­meč­né. Ale to pla­ti­lo jen do chví­le, než nastou­pi­lo ticho.

Teď spo­lu Maggie s Frankem nemlu­ví. Vaří si jíd­lo, sdí­lí spo­leč­né lože, ale žijí beze slov. Frank před šes­ti měsí­ci pře­stal mlu­vit a Maggii ani niko­mu jiné­mu se ho nepo­da­ři­lo opět roz­mlu­vit. Tíha jeho tajem­ství je roz­dě­li­la – vytvo­ři­la mezi nimi nepře­kle­nu­tel­nou pro­past. A Maggie se dosta­la na samé dno.

Když ji Frank najde v bez­vě­do­mí a ved­le prázd­ný obal od léků, jeho křeh­ký svět se roz­pa­dá. Sanitka Maggii pře­vá­ží do nemoc­ni­ce, kde je uve­de­na do umě­lé­ho spán­ku, ze kte­ré­ho se už nikdy nemu­sí pro­bu­dit. Frank se neod­va­žu­je ji opus­tit. Zůstává jí po boku – a teh­dy tepr­ve zno­vu pro­mlou­vá.

Začíná vyprá­vět svůj pří­běh. Slova, kte­rá tak dlou­ho zadr­žo­val, jsou koneč­ně uvol­ně­na a odha­lu­jí, že i ke špat­ným věcem mohou vést šle­chet­né pohnut­ky.

Může však ješ­tě napra­vit, co se poka­zi­lo?

Po téhle kni­ze jsem sáh­la hned, jak mi dora­zi­la domů. Začetla jsem se do ní a ani se nena­dá­la a byla jsem za půl­kou. Co jsem vůbec neče­ka­la, byla tako­vá cito­vá vaz­ba, jakou jsem ke kni­ze pocí­ti­la, a tolik boles­ti, jakou jsem v kni­ze našla.

Ticho mezi námi vyprá­ví pří­běh Franka a Maggie, man­že­lů, kte­ří jsou spo­lu už nád­her­ných 40 let. Vždycky jsem obdi­vo­va­la tako­vá dlou­há man­žel­ství a z celé­ho srd­ce věřím, že i to naše man­žel­ství vydr­ží tako­vou dobu. Ale zpět ke kni­ze – pozná­vá­me tu tedy dvě posta­vy – Franka a Maggie. Maggie se jed­no­ho dne roz­hod­ne udě­lat straš­li­vý krok ve svém živo­tě – roz­hod­ne se sáh­nout si na život a pře­dáv­ku­je se léky. Naštěstí Frank ji najde cel­kem brzy a stih­ne i včas při­vo­lat záchran­nou služ­bu. Ta jeho man­žel­ku pře­ve­ze do nemoc­ni­ce, kde Maggie uve­dou do umě­lé­ho spán­ku. A zde začí­ná tiché vyprá­vě­ní o živo­tě ze stra­ny Franka, vyprá­ví své man­žel­ce celý pohled na jejich man­žel­ství z jeho stra­ny, tiše dou­fa­jíc, že jeho vyprá­vě­ní pomů­že man­žel­ce k tomu, aby se z umě­lé­ho spán­ku pro­bu­di­la. Na ten­to nápad ho při­ve­de hod­ná sestřič­ka Daisy.

Během vyprá­vě­ní řeší Frank ved­le jejich man­žel­ství taky straš­nou sku­teč­nost – totiž to, že pokud se Maggie sama od sebe nepro­bu­dí, budou ji muset odpo­jit od pří­stro­jů. Frank tedy hra­je o čas, a sedí u man­žel­ky kaž­dou minu­tu dne, vyprá­ví jí pří­běh, ve kte­rém se má Maggie dozvě­dět, proč Frank posled­ních 6 měsí­ců nemlu­vil.

Je to veli­ce emo­tiv­ní vyprá­vě­ní. Celá kni­ha obsa­hu­je tolik rados­ti a záro­veň tolik boles­ti, že je až zará­že­jí­cí, kolik toho jeden člo­věk může snést. Kniha je napsa­ná veli­ce čti­vým sty­lem, zaru­ču­ji vám, že ji neod­lo­ží­te. Přiznám se, že něko­li­krát během čte­ní jsem váž­ně měla na kra­jíč­ku. Celkem jsem si během čte­ní něko­li­krát potvr­di­la, že nej­dů­le­ži­těj­ší věc ve vzta­hu je komu­ni­ka­ce. Protože Frank a Maggie měli oči­vid­ně s komu­ni­ka­cí v man­žel­ství vel­ký pro­blém. A jsme straš­ně ráda, že man­žel spo­leč­ně se svou mam­kou mě to doká­za­li nau­čit. Je to tako­vé pona­u­če­ní i do živo­ta – je vždyc­ky důle­ži­tě se s pro­blémy své­mu part­ne­ro­vi svě­řit, nene­chá­vat si to pro sebe, Co vám vadí, řek­ně­te to. Vyčistí se tím vzduch a lec­kdy to v hod­ně věcech pomů­že.

Velice mě zdr­til konec kni­hy, ačko­liv jsem tak nějak čeka­la, k jaké­mu kon­ci to celé dospě­je. Dalo se to vyčíst mezi řád­ky, i když jsem tiše dou­fa­la, že ne, že to dopad­ne jinak.

Opět tu musím pochvá­lit napros­to úžas­nou obál­ku, za kte­rou sto­jí pan Jiří Pros, kte­rý mys­lím dělal obál­ky všech knih z edi­ce 7lásky. Já tyhle jeho obál­ky fakt milu­ju, je to výbor­ná prá­ce. Ze všech knih, kte­ré jsem zatím z edi­ce 7lásky čet­la, hod­no­tím tuhle kni­hu jako jed­nu z nej­po­ve­de­něj­ších, a roz­hod­ně dopo­ru­ču­ji si ji pře­číst.

Ještě jed­nou děku­ji nakla­da­tel­ství Metafora za kni­hu, může­te ji zakou­pit zde:

Ticho mezi námi – Metafora

Doufám, že se vám dneš­ní člá­nek líbil a že se uvi­dí­me u něja­ké­ho dal­ší­ho!

S lás­kou vaše