Akta X – S11E07 – Sledující (Rm9sbG93ZXJz)

Epizoda Rm9sbG93ZXJz je zapekli­tá. Hodnotit dob­rý pří­běh je radost, hod­no­tit mizer­ný pří­běh už tako­vá radost není, ale kri­ti­zo­vat je vždy snad­něj­ší, tak­že to jde ješ­tě líp. Hodnotit ovšem pří­běh takřka bez děje, to už není ani radost ani snad­né. Rm9sbG93ZXJz je tako­vý hra­ný hi-tech Tom a Jerry, pro­blém je, že na roz­díl od kla­sic­kých pěti­mi­nu­to­vých ani­má­ků ten­to díl trvá 44 minut. V epi­zo­dě Rm9sbG93ZXJz tak jas­ně vítě­zí for­ma nad obsa­hem. Stačí to?

Ve smys­lu pre­zen­ta­ce moder­ních tech­no­lo­gií byla Akta X vždy prů­kop­nic­ká – samo­zřej­mě ved­le pár jiných tele­viz­ních seri­á­lů. Sledovací zaří­ze­ní, e-maily, cha­to­va­cí míst­nos­ti, mobil­ní tele­fo­ny, vždy hoj­ně vyu­ží­va­né Osamělými střel­ci, Mulderovými kon­tak­ty i samot­ný­mi agen­ty FBI. Všemi těmi­to tech­nic­ký­mi vychy­táv­ka­mi se tvůr­ci seri­á­lu chlu­bi­li již od prv­ní sezó­ny před rov­ným čtvrt sto­le­tím. Dabing tomu vše­mu dodal kouz­lo nai­vi­ty a nevin­nos­ti, když cha­to­va­cí míst­nos­ti pře­křtil na debat­ní krouž­ky a dopi­sy ulo­že­né na disk (kouk­ně­te na epi­zo­du 2Shy a nebu­de­te sta­čit kou­kat). Kdo v polo­vi­ně deva­de­sá­tých let sla­vil desá­té naro­ze­ni­ny (jako tře­ba já) ten na toto obdo­bí, pro střed Evropy ješ­tě magič­těj­ší díky čer­s­tvě zbo­ře­né Železné opo­ně, nedá dopus­tit. Beverly Hills, NHL, MTV, HBO, Schwarzenegger, video­půj­čov­ny napl­ně­né k prask­nu­tí. Všechno bylo nové, všech­no se blyš­ti­lo a všech­no jsme sle­do­va­li s ote­vře­ný­mi ústy.

Dnes už jsme jin­de. Ne, nebu­du zase začí­nat s plačti­vou his­tor­kou o tvůr­cích Akt X, kte­ří to mají těž­ké, když ze svě­ta kon­ce deva­de­sá­tek sko­či­li po hla­vě pří­mo do roku 2018. Do sou­čas­nos­ti sko­či­li dob­ro­vol­ně a vědo­mi si všech novot, kte­ré dneš­ní svět nabí­zí, a náro­ků, kte­ré dneš­ní divák vyža­du­je. Jelikož jsme pěk­ných pár dese­ti­le­tí již sou­čás­tí západ­ní­ho svě­ta, může­me (a moh­li jsme) jeho tech­no­lo­gic­ké dospí­vá­ní sle­do­vat naži­vo všu­de kolem sebe. Chytrá zaří­ze­ní vše­ho dru­hu již dáv­no pro­stou­pi­la naše živo­ty a jaký­ko­liv „moment pře­kva­pe­ní“ je tedy pryč.

Epizoda Rm9sbG93ZXJz na ten­to sou­čas­ný i lehce budou­cí stav rea­gu­je a sna­ží se varo­vat před poten­ci­ál­ní­mi rizi­ky. Otázka je, jak se jí to daří – úspěš­ně podat tako­vé svě­dec­tví totiž není vůbec leh­ké. Jakkoliv mohou být vět­ši­no­vým pub­li­kem pova­žo­vá­ny za bra­kov­ku, jsou dysto­pic­ké vize pře­tech­ni­zo­va­né budouc­nos­ti žánrem nao­pak mimo­řád­ně sofis­ti­ko­va­ným.

Nepočítáme-li epi­log, pak jedi­ný­mi živý­mi her­ci, kte­ré v epi­zo­dě vidí­me, jsou David Duchovny a Gillian Andersonová. Ve svě­tě, ve kte­rém tech­no­lo­gie zasa­hu­jí do všech mož­ných aspek­tů našich živo­tů, tak prak­tic­ky absen­tu­jí živí lidé, kte­ří by nám uva­ři­li, obslou­ži­li nás, odvez­li domů, pří­pad­ně s námi uleh­li do poste­le (už i na to máme růžo­vé vibru­jí­cí pomoc­ní­ky, že jo, Scullyová!). Tomuto kon­tras­tu odlid­ště­ní sice rozu­mím, přes­to mě vel­mi iri­tu­je, do jakých kraj­nos­tí je děj hnán. Co tře­ba dia­lo­gy, nebo aspoň mono­lo­gy, kte­ré by nás tro­chu uved­ly do myš­len­ko­vých pocho­dů našich hrdi­nů? Citoslovce a úškleb­ky jsou oprav­du málo.

Přiznám se, že Philip K. Dick a William Gibson pat­ří mezi mé oblí­be­né auto­ry, ovšem i ve chví­li, kdy neče­ká­te Scotta či Spielberga, ale jen a pou­ze dobrou a chytrou zába­vu, nedo­stá­vá se vám ani toho­to mini­ma. Ono sdě­le­ní, že tech­no­lo­gie jsou sice úžas­né, ale lec­cos se může podě­lat, je sice nalé­ha­vé dnes stej­ně jako kdy­ko­liv v minu­los­ti, samo o sobě však neob­sto­jí.

Napsat dobrou antiu­to­pii ve for­má­tu tele­viz­ní epi­zo­dy, ovšem není jen tak. Své o tom ví sám William Gibson, jeden z otců kyber­pun­ku, kte­rý s tvůr­ci Akt X v minu­los­ti spo­lu­pra­co­val hned dva­krát. First Person Shooter z polo­vi­ny sed­mé série, ve kte­ré Muldera a Scullyovou pohl­ti­la vir­tu­ál­ní rea­li­ta, pla­tí za jed­nu z nej­slab­ších epi­zod seri­á­lu. Vysoký roz­po­čet, vůbec nej­vyš­ší v his­to­rii Akt X, teh­dy pře­tr­hl všech­ny řetě­zy a v zápla­vě vizu­ál­ních efek­tů zanik­lo vše, co moh­lo byť jen z dáli při­po­mí­nat pří­běh.

Jedinou oprav­du vkus­nou dysto­pií v Aktech X tak zůstá­vá jiný Gibsonův pří­běh, epi­zo­da Kill Switch z páté série, kte­rá obstá­la i ve zkouš­ce časem. Mysl uplo­ad­nu­tá na ser­ver, kdy mizí smr­tel­né tělo a obje­vu­je se hroz­ba zot­ro­če­ní vše­o­vlá­da­jí­cím mat­ri­xem, i dnes půso­bí mno­hem věro­hod­ně­ji a stra­ši­del­ně­ji, než armá­da dro­nů vysla­ná ze sushi restau­ra­ce, aby nás ve spr­še donu­ti­la zapla­tit dýško. Vypadá to, jako bychom hroz­bám, ply­nou­cím z pře­tech­ni­zo­va­né­ho svě­ta, rozu­mě­li mno­hem lépe v dobách, kdy chyt­ré domác­nos­ti a poš­tov­ní dro­ny byly jen hud­bou budouc­nos­ti. Nebo jsme toho za tu dobu pros­tě jen víc vidě­li, načež jsme taky víc otu­pě­li?

Těžko říct. Škoda, že v nové epi­zo­dě Mulder neo­te­vřel ústa, aby k tomu řekl byť jen dvě na sebe nava­zu­jí­cí věty. Myslím, že pak by to moh­lo být mno­hem zají­ma­věj­ší.

režie Glen Morgan | scé­nář Shannon Hamblin & Kristen Cloke | pre­mi­é­ra v USA 28. 2. 2018 | pre­mi­é­ra v ČR - Prima Cool 9.9.2018 00:30

---