Druhý báječný hotel Marigold - Stálí hoteloví hosté

“Napadlo mě... kolik nových živo­tů může­me mít?

A pak jsem si řek­la... tolik, kolik chce­me. Dokud ješ­tě může­me.”

Evelyn (Judi Dench)

Ke své­mu úža­su odmě­ře­ná Muriel (Maggie Smith) ote­vře­la mysl Indii. A s vlast­ní­mi před­sta­va­mi o pohos­tin­ství našla to pra­vé mís­to jako nová mana­žer­ka hote­lu Marigold. Mohou být nej­po­div­něj­ší párem, ale ona a Sonny se sta­ly part­ne­ry v pra­vém slo­va smys­lu, kaž­dý při­ná­ší něco a vzá­jem­ně se dopl­ňu­jí.

Pro Maggie Smith byla radost vidět, jak Muriel sho­di­la svůj pláštík, zba­vi­la se sar­kas­mu vůči Marigoldu - i když zce­la úpl­ně neztra­ti­la nena­po­do­bi­tel­ně tvr­do­hla­vé způ­so­by. “V prv­ním fil­mu strá­vi­la Muriel spous­tu času pozo­ro­vá­ním ostat­ních a mys­lím, že si Sonnyho vel­mi oblí­bi­la,” říká Maggie Smith. “Ale v tom­to fil­mu jsem mu byla více babič­kou. Viděla jsem jeho poten­ci­ál a teď je krás­né vidět, jak ros­te a ros­te. Muriel a Sonny jsou vel­mi odliš­ní lidé, ale on má tak vel­ké srd­ce a nad­še­ní.”

Judi Dench komen­tu­je jejich neče­ka­ný vztah: “Sonny má všech­ny tyto oká­za­lé nápa­dy, zatím­co Muriel sto­jí více při zemi. S jeho nad­še­ním a její prak­tič­nos­tí se báječ­ně dopl­ňu­jí a nako­nec si uvě­do­mí­te, že se sta­li na sobě závis­lí.”

Jednou z nej­vět­ších výzev ztvár­ně­ní Muriel ten­to­krát bylo, jak říká Maggie Smith, pros­tě s ní udr­žet krok. “Muriel má v tom­to fil­mu hod­ně ener­gie,” smě­je se 80letá hereč­ka. “Já jí nemám zda­le­ka tolik, co má ona.”

Maggie Smith obzvláš­tě potě­ši­la šan­ce zno­vu pra­co­vat s Johnem Maddenem. Ohromilo ji, jak ve fil­mu doká­zal nalézt vyvá­že­nost hoř­ké kome­die. “John nás všech­ny držel pohro­ma­dě,” shr­nu­je. “Pokračuje dál a dál, dokud není spo­ko­je­ný, a může vás tím někdy dohá­nět k šílen­ství, ale je to také skvě­lý způ­sob, jak se toho­to režij­ní­ho úko­lu zhos­tit.”

Evelyn (Judi Dench) sice dora­zi­la do hote­lu Marigold čer­s­tvě ovdo­vě­lá, v dlu­zích a zne­po­ko­je­ná svou nejis­tou budouc­nos­tí, ale nyní má dosta­tek pří­le­ži­tos­tí čelit vel­kým roz­hod­nu­tím o tom, co a koho chce. Evelyn zbož­ňu­je Indii se vše­mi její­mi str­hu­jí­cí­mi barva­mi a smy­sl­ný­mi tex­tu­ra­mi a má zde také vět­ší šan­ci být sou­čás­tí tex­til­ní­ho pod­ni­ká­ní. Ale ve stej­né chví­li se nemů­že roz­hod­nout, jest­li by měla strá­vit veš­ke­rý svůj čas jed­ná­ním o lát­kách nebo si pone­chat urči­tý pro­stor pro Douglase (Bill Nighy).

Když si pře­čet­la dru­hý scé­nář, Judi Dench se pro­jek­tu zce­la pono­ři­la. “Ol a John pro­plé­ta­li pří­běhy jed­not­li­vých postav tak chytře,” říká. “Bylo to krás­ně pro­ve­de­no a měla jsem pocit, že to dělá čest prv­ní­mu fil­mu. Je to neu­vě­ři­tel­ně vese­lý pří­běh a zce­la pře­kva­pi­vý.”

Pokud jde o Evelyninu život­ní ces­tu, Judi Dench říká: “Ukazuje se, že to nebu­de mít tak jed­no­du­ché, jak by se moh­lo zdát na kon­ci prv­ní­ho pří­bě­hu - ale to je dob­ře. Je to tak vel­mi reál­né.”

Také si vychut­na­la obje­vo­vá­ní jem­ných nuan­cí ve vzta­hu Evelyn a Douglase, kte­rý doka­zu­je, že i v pozd­ní fázi živo­ta není roman­ti­ka o nic méně kom­pli­ko­va­ná. “Hodně jsme spo­lu s Billem na posta­vách pra­co­va­li a to posu­nu­lo pří­běh Evelyn a Douglase kupře­du,” říká. “Krásně jsme si to uži­li. Dokonce jsme se spo­lu svez­li na motor­ce. Skoro jsem nedý­cha­la, ale on v tom byl vel­mi zdat­ný.”

Judi Dench, stej­ně jako Evelyn, byla nad­še­ná, že je zpět v Indii. “Jaké jsme měli štěs­tí, že jsme se moh­li vrá­tit,” pře­mí­tá. “Zamilovala jsem se do ní popr­vé a teď zno­vu.”

Sonny v podá­ní Deva Patela se opět vra­cí v plné síle a k úža­su své mat­ky, se mu poda­ři­lo pro­mě­nit báječ­ný hotel Marigold v jeden vel­ký úspěch. Jeho nad­še­ní si zís­ka­lo všech­ny hote­lo­vé hos­ty a tak se roz­ho­dl vyu­žít “star­ší­ho věku” i za hra­ni­ce­mi Indie. Začne ini­ci­o­vat plán na rea­li­za­ci DRUHÉHO BÁJEČNÉHO HOTELU MARIGOLD na Road 66. Během ame­ric­ké­ho sil­nič­ní­ho výle­tu s jeho obchod­ní part­ner­kou Muriel, spo­lu začnou jeho obchod­ní nápad nabí­zet inves­to­rům jako poten­ci­ál­ní fran­ší­zu.

Patel byl nad­še­ný, když usly­šel zvěs­ti o novém živo­tě pro svou posta­vu, kte­rou si tak oblí­bil. “Cítím se šťast­ný, pro­to­že Ol Parker napsal Sonnyho pro mé sil­né strán­ky a já mu napros­to rozu­mím. Je to show­man, ale za tím se skrý­vá vel­ká nejis­to­ta,” podo­tý­ká. “A v tom­to klí­čo­vém oka­mži­ku, cítí, že ztrá­cí kon­t­ro­lu nad svým živo­tem. Bude se ženit, se vším, co to v Indii obná­ší, jeho hotel musí být roz­ší­řen a navíc se obje­ví Kush, hez­ký chla­pík, kte­rý může ohro­zit jeho vztah se Sunainou, ale i jeho pod­ni­ka­tel­ské akti­vi­ty.”

Patel moc dob­ře ví, jaký tlak před­sta­vu­je pro budou­cí­ho man­že­la indic­ká svat­ba, bez ohle­du na to, o jak živé­ho a ener­gic­ké­ho člo­vě­ka se jed­ná. “Nekonečné množ­ství obřa­dů a pří­prav je běž­nou sou­čás­tí indic­ké svat­by. Takže to je pro Sonnyho neu­vě­ři­tel­ně stre­su­jí­cí obdo­bí,” pozna­me­ná, “a on se sna­ží vše sla­dit se svým pod­ni­ká­ním.”

Sonny se také pokou­ší udě­lat dojem na Guy Chamberse (Richard Gere), o kte­rém je pře­svěd­če­ný, že ten­to klid­ný spi­so­va­tel je ame­ric­kým hote­lo­vým inspek­to­rem, kte­rý při­jel vyhod­no­tit jeho čin­nost - což vede k jed­né neho­dě za dru­hou. “Sonny je Guyovou pří­tom­nos­tí tak roz­ho­ze­ný, že málem zapo­me­ne na svou snou­ben­ku,” smě­je se Patel. “Richard byl v této roli skvě­lý. Je to ele­gán, kte­rý to se žena­mi umí, ale záro­veň doká­že hrát s kamen­nou tvá­ří a mys­lím si, že to dává vzta­hu se Sonnym krás­nou dyna­mi­ku. A samo­zřej­mě je také cha­risma­tic­ký.”

Pro Patela bylo inspi­ru­jí­cí uvi­dět všech­ny hote­lo­vé hos­ty opět pohro­ma­dě. “Bylo to krás­né, všich­ni byli zase zpát­ky,” říká. “Jsou to hereč­tí veli­ká­ni, i přes­to jsem rych­le zapa­dl zpět do jejich herec­ké­ho ryt­mu a byl to pocit, jako být zno­vu doma.  A ten­to druh poci­tu vám dá napros­tou sebe­dů­vě­ru zku­sit coko­li.”

Obzvláště si užil dru­hé kolo se “dvě­ma dáma­mi”: Judi Dench a Maggie Smith. “Práce s nimi pro mě byla a je život mění­cí zku­še­nost,” uza­ví­rá. “Prostě podá­va­jí ohro­mu­jí­cí výko­ny. Obě mají kolem sebe auru a všech­no, co udě­la­jí, je prvotříd­ní.”

Pro Douglase (Bill Nighy) zna­me­nal pře­sun do Indie změ­nit celý jeho dosa­vad­ní život - a ukon­čit  nena­pl­ně­né man­žel­ství s jeho nešťast­nou man­žel­kou Jean (Penelope Wilton). Teď, až po uši zami­lo­va­ný do Evelyn, kte­rá ho pro­mě­ni­la v pla­ché­ho muže, má oba­vy udě­lat dal­ší krok.

Billa Nighye nesmír­ně zají­ma­lo, jak to bude s Douglasem v novém scé­ná­ři. “Na kon­ci prv­ní­ho fil­mu měl Douglasův vztah s Evelyn poně­kud ote­vře­ný konec,” pou­ka­zu­je Nighy. “Vznikl mezi nimi vztah, ale Evelyn je nyní váha­vá a Douglas je z toho napros­to zma­te­ný. Myslím, že si z jejich prv­ní­ho kon­tak­tu vyvo­dil něco mno­hem víc, než ona.”

“Douglas a Evelyn zápo­lí s upřím­nos­tí a se závaz­kem způ­so­bem, kte­rý při­po­mí­ná tee­nage­ry,” říká pro­du­cent Graham Broadbent. “Samozřejmě, v jejích letech by Evelyn měla umět pro­plou­vat situ­a­ce­mi s leh­kos­tí a mlu­vit prav­du, ale s při­bý­va­jí­cím věkem se to nesta­ne snad­něj­ší!”

Douglas si také našel dvě nové pro­fe­se, i když není ani pro jed­nu z nich zvlášť způ­so­bi­lý - jako zma­te­ný prů­vod­ce a opra­vář kol, kte­rý ne vždy najde správ­né řeše­ní. “Stal se posed­lý opra­vo­vá­ním jízd­ních kol a při­tom jim vůbec nero­zu­mí, “ vtip­ku­je Nighy. “Baví mě to a dou­fám, že to bude bavit i zby­tek svě­ta.”

První film pro Nighyho před­sta­vo­val vůbec prv­ní výlet do Indie a nemohl se dočkat, až se do ní vrá­tí. “Když jste tady popr­vé, sil­ně to zatí­ží vaše smys­ly,” pozna­me­ná­vá. “Takže bylo moc fajn vrá­tit se sem podru­hé, když jste na to ale­spoň tro­chu lépe při­pra­ve­ni a může­te si to začít sku­teč­ně vychut­ná­vat.”

Sonnyho mat­ka, paní Kapoor (Lillete Dubey) sice není rezi­den­tem hote­lu Marigold, ale coby vdo­va ve svých 60ti letech nikdy neu­va­žo­va­la o mož­nos­ti nové­ho milost­né­ho vzpla­nu­tí - dokud se nese­tká s ame­ric­kým spi­so­va­te­lem Guy Chambersem, kte­ré­ho veli­ce při­ta­hu­je, navzdo­ry Sonnyho sna­hám, je držet co nej­dá­le od sebe.

Lillete Dubey říká, že tu měla šan­ci více do hloub­ky posta­vu roz­pra­co­vat, zatím­co v prv­ním fil­mu byla zdro­jem komi­ky, tady se více pro­je­ví její váš­ni­vá strán­ka. “Když jsem usly­še­la, že se bude natá­čet pokra­čo­vá­ní, zavtip­ko­va­la jsem před Olem ‘oh bože, dou­fám, že se tam pro paní Kapoorovou najde něja­ká roman­tic­ká pří­le­ži­tost,’” vzpo­mí­ná Lillete Dubey. “Jsem tak šťast­ná, že se to oprav­du sta­lo, pro­to­že to dává této posta­vě úpl­ně jiný roz­měr.”

Lillete Dubey si uží­va­la svá­dě­ní Richardem Gerem. “Když jsem řek­la přá­te­lům, že se k fil­mu při­po­jil Richard Gere, všich­ni byli nad­še­ní,” vzpo­mí­ná. “Líbí se mi, že to nejsem já, kdo ho pro­ná­sle­du­je, to je vel­mi pěk­né. A Richard je typ her­ce, kte­rý tomu dá vel­mi při­ro­ze­nou podo­bu. Hned od začát­ku jsem vědě­la, že to bude vel­mi, vel­mi snad­né s ním pra­co­vat. Bylo nám spo­lu dob­ře, tak­že jsme muse­li do naše­ho fil­mo­vé­ho vzta­hu vrá­tit tro­chu napě­tí a odstup.”

Lillete Dubey pova­žu­je sku­teč­nost, že se paní Kapoor sta­ne roman­tič­kou, za sou­část téma­tu toho­to fil­mu. Život pře­ci ský­tá neko­neč­né mož­nos­ti. “Je to důle­ži­té mís­to, kam ten­to film míří,” uza­ví­rá. “Ať už jste mla­dí nebo sta­ří, potře­bu­je­te mít pocit, že se mož­nos­ti neu­za­ví­ra­jí. Že se může stát coko­liv nové­ho.”

Celia Imrie se také vra­cí jako Madge - kte­rá původ­ně při­ces­to­va­la do Indie s nadě­jí, že zde zaži­je milost­né dob­ro­druž­ství - a neú­nav­ně se o to sna­ží. V jis­tém smys­lu to nemoh­lo dopad­nout lépe, vzhle­dem k tomu, že dva boha­tí mahárádžo­vé, Nimish a Abhilash, mezi sebou žár­li­vě sou­pe­ří o její pozor­nost… ale z něja­ké­ho důvo­du se mezi nimi nedo­ká­že roz­hod­nout. Nakonec se se svý­mi roman­tic­ký­mi kous­ky svě­ří pozor­né­mu řidi­či Babulovi.

Celia Imrie byla une­se­na život­ní ces­tou své fil­mo­vé posta­vy. “Madge má tro­chu dile­ma. Má sice nápad­ní­ky, ale to ji nedě­lá šťast­nou,” pozna­me­ná­vá. “Bylo skvě­lé, že mi John Madden dal pro­stor obje­vo­vat i skry­tou smut­nou strán­ku Madgina cha­rak­te­ru, což je vlast­ně dost zají­ma­vé. Na celém scé­ná­ři je skvě­lé, že to nako­nec není to, co bys­te oče­ká­va­li.”

Celii Imrie se také líbi­lo, že Madge, stej­ně jako ostat­ní hote­lo­ví hos­té, obje­vi­la nepřed­po­klá­da­nou novou kari­é­ru. “Madge a Norman spo­leč­ně řídí klub Viceroy; nele­no­ší a nevzdá­va­jí to,” podo­tý­ká. “Všichni si zkrát­ka vyhr­nou ruká­vy a začnou se věcem věno­vat a hlou­bě­ji pozná­vat Indii.”

Celia Imrie měla pocit, jako by se vra­ce­la domů. “Už se tak dob­ře zná­me,” pře­mí­tá “a to tuto dru­hou část pří­bě­hu obo­ha­cu­je.”

Věčný sta­rý mlá­de­nec, Norman (Ronald Pickup) strá­vil svůj život ve víru sexu­ál­ních dob­ro­druž­ství. Ale teď, i když našel per­fekt­ní povo­lá­ní, kde může uplat­nit svou fas­ci­na­ci opač­ným pohla­vím (řídit Viceroy klub po boku Madge) zasáh­lo ho něco, co ho při­vá­dí do roz­pa­ků: zami­lo­val se.

Pickup byl nad­še­ný, že se vra­cí mezi své kra­ja­ny, pro­to­že kaž­dý si kla­de vel­ké otáz­ky, co dělat dál ve svém živo­tě. “Tento film jde dále do míst, kte­ré mají jem­něj­ší nuan­ce,” pozna­me­ná­vá. “Kam dál se mohou posu­nout lidé, kte­ří našli mís­to, jakým je hotel Marigold a vzta­hy, kte­ré se tam utvo­ři­ly? Co se bude dít dál? Život se nikdy neza­sta­ví ani v tom­to věku,” říká Pickup.

Pickup uzná­vá, že spo­lu s rados­tí, že se s ostat­ní­mi zno­vu vidí, také při­šlo nutká­ní, sna­žit se, aby to oprav­du stá­lo za to. “Myslím, že jsme všich­ni chtě­li, aby to bylo stej­ně dob­ré, ne-li lep­ší, než ten prv­ní film.”

Carol (Diana Hardcastl) se také vra­cí ve své roli a nyní se stá­vá dost neprav­dě­po­dob­nou part­ner­kou býva­lé­ho pla­y­boye Normana. Co se týče svých citů, je opa­tr­ná a radě­ji zacho­vá­vá svo­bo­do­my­sl­ný postoj. Diana Hardcastl, kte­rá měla v prv­ním fil­mu ved­lej­ší roli, se nyní při­po­jí k herec­ké­mu ansám­blu jako jeden z hote­lo­vých hos­tů. Diana Hardcastl říká, že pro ni bylo na dru­hém pokra­čo­vá­ní fil­mu nej­vět­ším tahá­kem jeho hlav­ní téma: “Je to o vzta­zích. V cen­t­ru je man­žel­ství Sonnyho a Sunainy, ale všech­ny posta­vy jsou zaměst­na­né svý­mi nový­mi vzta­hy. Je to o tom, co je na nich atrak­tiv­ní i děsi­vé: nezá­vis­lost ver­sus ztrá­ta nezá­vis­los­ti. Láska, samo­zřej­mě, není jen výsa­dou mla­dých. Všichni zaží­vá­me tyto nejis­to­ty a oba­vy, stej­ně jako vzru­še­ní. Pokračuje:

“V pří­pa­dě Normana a Carol to je všech­no o tom, zda děla­jí dob­ře, když všech­no vsa­dí na jed­no­ho koně? V prv­ním fil­mu se navzá­jem sblí­ži­li, pro­to­že byli oba osa­mě­lí. Ale teď, když jsou spo­lu, nejsou si bez­mez­nou odda­nos­tí zce­la jis­tí.”

Diana Hardcastl říká, že ji zvláš­tě těši­ly roz­mlu­vy s mlad­ší­mi her­ci. “Dev je moto­rem a Tina má tolik ener­gie a nad­še­ní. Jsou to pozi­tiv­ní síly toho­to pří­bě­hu,” pozna­me­ná­vá.

Bollywoodská hvězda Tina Desai se vra­cí jako Sunaina, Sonnyho snou­ben­ka. V tom­to fil­mu ji zastih­ne­me, jak se sna­ží uspo­řá­dat svat­bu, zatím­co Sonny má důle­ži­těj­ší věci na prá­ci - usi­lu­je o svůj vysně­ný dru­hý hotel.

Tina Desai říká, že scé­nář k DRUHÉMU BÁJEČNÉMU HOTELU MARIGOLD neče­ka­la. Je úžas­né, že se jed­ná o sku­teč­né pokra­čo­vá­ní živo­tů těch­to lidí.” Součástí toho je i způ­sob, jak se oby­va­te­lé hote­lů zapo­ju­jí do inten­ziv­ní indic­ké kul­tu­ry všu­de kolem nich. “Už to nejsou cizin­ci,” pozna­me­ná­vá. “Už při­ja­li Indii za svůj domov. A je oprav­du skvě­lé vidět, jak se adap­to­va­li.”

Tina Desai se pře­de­vším těši­la na všech­ny sva­teb­ní pří­pra­vy, kte­ré k indic­ké svat­bě noto­ric­ky pat­ří. “Je to jed­na vel­ká tlus­tá indic­ká svat­ba,” smě­je se. “Indická svat­ba je oprav­du šíle­ně dlou­há, jed­ná se o týden­ní akci, kte­rá má 500 růz­ných vari­ant. A nena­šli bys­te dvě indic­ké svat­by, kte­ré by byly stej­né.”

Sama půvo­dem z Indie, Tina Desai při­zná­vá, že byla pře­kva­pe­na tím, jak přes­ně oba fil­my vylí­či­li její domov­skou zem. “Zachycují sku­teč­né­ho indic­ké­ho ducha, což mě pře­kva­pi­lo, pro­to­že si mys­lím, že musí­te v Indii dlou­hou dobu žít, abys­te vědě­li, jak uva­žu­je­me a cítí­me. Jak se řek­ne na závěr prv­ní­ho fil­mu: Všechno nako­nec dob­ře dopad­ne; a pokud ne, tak to ješ­tě nezna­me­ná konec. To vám dává pocit nadě­je a přes­ně o tom jsou indic­ké fil­my.”