Godzilla II Král monster

3/10 – Japonské jader­né dino­sau­ry (tj. kai­džu) mám rád, jen když zaclá­ně­jí na Olympiádě. Jinak mi neko­neč­né sou­bo­je těch­to pra­dáv­ných titá­nů, kte­ří se z něja­ké­ho důvo­du roz­hod­li hiber­no­vat pod zem­ským povr­chem, při­pa­da­jí jako nesku­teč­ně recyklo­va­ná zába­va pro tupé hla­vič­ky. Kdyby se na to ale­spoň dalo kou­kat... Godzilla 2 je pře­hlíd­kou tak kýčo­vi­tě fami­ly fri­en­dly SGI efek­tů, až se to nedá vydr­žet. Grafici se oči­vid­ně sna­ži­li najít jakýs takýs balanc mezi tím, že japon­ské kai­džu jsou pře­de­vším pohád­ka pro dospě­lé a povin­nos­tí vytvo­řit nadu­pa­ný bloc­kbus­ter, ze kte­ré­ho si neje­den tee­nager upšouk­ne do sedač­ky, ale vůbec se jim to nepo­ved­lo. Výsledkem je nepře­hled­ný miš­maš, ze kte­ré­ho si už teď pama­tu­ju jen rachot, křik a výbuchy. Takhle nějak by vypa­da­la Godzilla, kdy­by ji točil Troška. Jediné, co na tu sku­teč­ně fun­gu­je, je Millie Bobby Brown a Vera Farmiga. Lidské posta­vy jsou neza­jí­ma­vé a je jich zby­teč­ně moc. Totéž pla­tí i o mon­strech a sou­bo­jích. Tím se dostá­vá­me k mému nej­vět­ší­mu pro­blé­mu s celým tímhle rádo­by uni­ver­sem. Nezranitelnost. Že jsou kaiž­du odol­ní pro­ti kul­kám, to beru. Čerpají sílu z jader­ných zbra­ní? Proč ne. Ale to, že tato ken­t­ro­sau­ří hyperja­der­ná ješ­těr­ka vychr­lí na troj­hla­vou bes­tii to svo­je mod­ré alfa­zá­ře­ní, kte­rým je schop­ná ničit budo­vy na x kilo­me­t­rů, a drak jen udě­lá něko­lik kro­ků vzad, jako by ho Godzilla spr­cho­va­la sil­ným prou­dem vody, to už je kur­va moc. Hrozně mě tri­g­ge­ru­je, že nemá­me jak­ko­liv vyty­če­né, co jaké mon­strum může a co ne, jak se ho dá zabít a podob­ně. Umřelo dost mon­ster, ale žád­nou krev si teda nevy­ba­vu­ju. Mělo by to mít pros­tě jas­ně daný limi­ty. Verdikt: „Čistokrevná ptá­ko­vi­na.“

---