Královna

Nejdříve služ­ba potom já... Napsat komen­tář k tomu­to již více­krát vidě­né­mu fil­mu (s exce­lent­ní Helen Mirrenovou v hlav­ní roli) o „krá­lov­ně Alžbětě v nesná­zích“, mi v sou­vis­los­ti s jejím dneš­ním pohřbem při­šlo tak nějak jako samo­zřej­most. Mám totiž ten­to film oprav­du moc rád a vždy si při jeho sle­do­vá­ní říkám, jak těž­ké to pro Alžbětu muse­lo v daných chví­lích asi být. Za nej­sil­něj­ší scé­nu pova­žu­ji asi tu, když se krá­lov­na (na radu pre­mi­é­ra Blaira) roz­hod­ne 5 dní po tra­gic­ké smr­ti prin­cez­ny Diany uká­zat před Buckinghamským palá­cem, kde je kon­fron­to­vá­na s řadou neu­cti­vých hesel (viz tře­ba „mají na rukou tvo­ji krev“), aniž by při­tom hnu­la brvou, aby násled­ně pro­ži­la pře­kva­pu­jí­cí moment, kdy ji hol­čič­ka pře­dá kvě­ti­na urče­né niko­liv pro zesnu­lou prin­cez­nu Dianu, nýbrž pro ni samot­nou. „Jako by se veřej­nost a krá­lov­ská rodi­na pohá­da­li a teď se opět usmi­řo­va­li...“ Zajímavě je při­tom ve fil­mu vylí­če­na posta­va teh­dej­ší­ho brit­ské­ho pre­mi­é­ra Tonyho Blaira. Těžko asi posou­dit, nako­lik byl dotyč­ný teh­dy sku­teč­ně „zachrán­cem monar­chie,“ jak je zde podán. Zvláště když si uvě­do­mí­me, že scé­nář Petera Morgana (i film samot­ný) vzni­kl ješ­tě za Blairovy vlá­dy. Každopádně někte­ré ty dia­lo­gy, v nichž dotyč­ný krá­lov­nu hájí pro­ti svým spo­lu­pra­cov­ní­kům i své man­žel­ce, jsou vskut­ku bri­lant­ní. Poslední věc, kte­rou bych na fil­mu oce­nil, je urči­té vcel­ku pří­hod­né při­rov­ná­ní či para­le­la mezi medi­ál­ní „štva­ni­cí na krá­lov­nu“ a lovem jele­na, jak jej nabí­zí tvůr­ci sním­ku (viz tře­ba vizu­ál­ně zají­ma­vá scé­na jele­na sto­jí­cí­ho před krá­lov­nou, kte­rá se jej sna­ží ode­hnat a zachrá­nit tak před zastře­le­ním). Buďme kaž­do­pád­ně rádi, že zatím­co jelen byl nako­nec pře­ci jen ulo­ven, „lov na krá­lov­nu“ byl v závě­ru „odpís­kán“.

---