Mají v nebi skleničky? Něžně vtipná kniha malých  příběhů z velké doby od známé herečky

Kniha s názvem Mají v nebi skle­nič­ky? mě zau­jal a říka­la jsem si, o čem asi bude. Po jejím pře­čte­ní musím říci, že mě nesmír­ně pře­kva­pi­la v dob­rém slo­va smys­lu. Naivita, humor, v kon­tras­tu váž­nos­tí poli­tic­ké situ­a­ce pře­lo­mo­vých let 1989/1990 vás nene­chá roz­hod­ně chlad­ný­mi. 

Autorka vytvo­ři­la obraz jed­né morav­ské rodi­ny rodi­čů a dědy, kte­rý cho­vá krá­lí­ky a je vinař. Naivní pohled malé hol­čič­ky v obdo­bí soci­a­lis­mu. Velmi vtip­né vyprá­vě­ní o běž­ném živo­tě jed­né rodi­ny, pohled Marjánky, žáky­ně základ­ní ško­ly na život dospě­lých v době revo­lu­ce. Kniha začí­ná a kon­čí úmr­tím. Na kon­ci se hol­čič­ka vra­cí v dospě­los­ti do své­ho rod­né­ho hníz­da.

Od této autor­ky čtu prv­ní kni­hu a roz­hod­ně ne posled­ní. Autorčin styl psa­ní mě nesmír­ně baví. Kniha sto­jí urči­tě za pře­čte­ní. Má 199 stran, je roz­dě­le­na na kapi­to­ly, zakon­če­na epi­lo­gem. Naleznete zde drob­né ilu­stra­ce, kte­ré dotvá­ří vizu­ál­ní strán­ku kni­hy. Děj poví­dek je mně veli­ce blíz­ký, jeli­kož jsem v těch­to pře­lo­mo­vých letech tak­též, jako Marjánka, cho­di­la do základ­ní ško­ly a pro­ží­va­la stej­né sta­ros­ti i rados­ti. Musím říci, že jsem se díky tomu­to pří­bě­hu dozvě­dě­la mno­ho věcí, kte­ré mně v té době neby­ly jas­né, pro­to­že o nich moji rodi­če nemlu­vi­li. Možná nemoh­li, mož­ná nechtě­li. Pojďte si spo­leč­ně s výbor­nou hereč­kou i spi­so­va­tel­kou zavzpo­mí­nat, jak jste tuto dobu vlast­ně pro­ží­va­li a co vám to při­nes­lo.

Ukázka z kni­hy:

Před skle­pem vise­ly na švest­ce mamin­či­ny šaty, hroz­ny byly pomle­ty a všich­ni chla­pi sedě­li kaž­dý u své skle­nič­ky. Marjánka si hrá­la s kamín­ky v pra­chu ved­le lavič­ky a pře­mýš­le­la o tom, jak je teď mamin­ka celá slad­ká od hroz­no­vé šťá­vy a lepí ke vše­mu, čeho se dotkne. Zaklonila hla­vu pro­ti slun­ci a zepta­la se dědy vinaře:„Dědo? Bude to vůbec k pití, když se v tom mam­ka vykou­pa­la?“

Děda vinař se i ostat­ní­mi smál, pol­kl lok vína z decov­ky a zna­lec­ky odpověděl:„Lidi vypi­jou všech­no.

A vzhle­dem k tomu, že v tomhle veltlí­nu se vykou­pa­la ředi­tel­ka škol­ky a člen­ka stra­ny, tvr­dím, že do úno­ra je vypi­tej.“

Několik slov u autor­ce:

Martina Preissová se naro­di­la v roce 1975 ve Znojmě v rodi­ně uči­te­lů, malí­řů, muzi­kan­tů a vina­řů. Sen stát se uči­tel­kou vystří­da­la hned po matu­ri­tě potře­ba jít dál. Objevila v sobě lás­ku k diva­dlu a při­hlá­si­la se na Janáčkovou aka­de­mii múzic­kých umě­ní. Po abso­lu­to­riu se na čas zasta­vi­la v angaž­má v brněn­ském Národním diva­dle, od roku 2000, je člen­kou čino­hry Národního diva­dla v Praze. Spolupracuje s Českou tele­vi­zí, točí seri­á­ly, učí herec­tví na DAMU a nepře­stá­vá být milu­jí­cí mat­kou dvě­ma synům a dra­hou polo­vič­kou své­ho muže, her­ce Martina Preisse, kte­ré­ho potka­la kde jin­de než v diva­dle. Svou prvo­ti­nu, vel­mi osob­ní kníž­ku poví­dek Jak jsem neby­la na Lvech  a jiné pří­ho­dy, napsa­la v roce 2021. Druhá kni­ha Mají v nebi skle­nič­ky? je povíd­ko­vým cyk­lem vol­ně inspi­ro­va­ným dět­stvím na kon­ci osm­de­sá­tých let na jiho­mo­rav­ské ves­ni­ci.

Autor: Martina Preissová

Ilustrace: Matěj Pospíšil

Žánr: čes­ká pró­za, humor

Vydáno: 2022,  Nakladatelství CPress v Brně ve spo­leč­nos­ti Albatros media, Praha

Počet stran: 199

Vazba kni­hy: bro­žo­va­ná, lepe­ná  s chlop­ně­mi

ISBN: 978-80-264-4379-7

Knihu může­te kou­pit zde

 

---