Mumie - Upřimně nevím, co si mám o takovémto přehmatu myslet.

Théby, měs­to živých, kle­not říše fara­o­na Setiho I., síd­lo Imothepa, velek­ně­ze fara­o­no­va a stráž­ce mrtvých. Rodné měs­to Anck Su Namun, fara­o­no­vi vyvo­le­né, žád­ný jiný muž se jí nemohl dotknout.

Když fara­on při­stih­ne Anck-Su-Namun u Imhotepa, je mile­nec­kým párem zavraž­děn. Anck-Su-Namun se obě­tu­je a Imhotep se svý­mi kně­ží­mi ujíž­dí do měs­ta mrtvých, kde ji chce oži­vit. Faraonovi strá­že ho ale dostih­nou a ritu­ál ho dokon­čit nene­cha­jí. Na Imhotepa je uva­le­na straš­ná klet­ba, kte­ré zatím nikdy neby­lo pou­ži­to, a díky kte­ré nako­nec zůsta­ne 3000 let zavře­ný v sar­ko­fá­gu mezi živo­tem a smr­tí. Jeho kně­ží jsou odsou­ze­ni k mumi­fi­ka­ci zaži­va.

Pak se pře­ne­se­me do 20.let. Krásná egyp­to­lož­ka Evelyn, její bra­tr Jonathan a vyslou­ži­lý brit­ský voják O’Connell se vydá­va­jí do Egypta hle­dat báj­né měs­to Hamunapatra, nebo-li měs­to mrtvých. Egyptské pokla­dy ukry­té v Hamunapatře ale stře­ží zlo, kte­ré zde bylo před 3000 lety zase­to - Imhotep. A aby to neby­lo tak jed­no­du­ché, naši dob­ro­dru­zi nejsou sami, kdo Hamunapatru hle­dá. Je tu ješ­tě par­tič­ka ame­ri­ča­nů, kte­rou vede Beni, pod­vod­ník a O’Connellův „kama­rád“ z vál­ky.

Pokud máte pocit, že je to něco jako Indiana Jones pře­ne­se­ný do Egypta, máte napros­tou prav­du, i když na Inyho to nemá. Jedná se přes­ně o ten typ dob­ro­druž­né­ho fil­mu, jehož úče­lem je poskyt­nout nená­roč­nou podí­va­nou, kte­rá poba­ví, ale na nic extra si nehra­je. Přitom dis­po­nu­je kva­lit­ní­mi efek­ty, bez kte­rých by ty mumie nevy­pa­da­ly věro­hod­ně a záro­veň sluš­nou dáv­kou humo­ru, kte­rý najde­me sku­teč­ně v prů­bě­hu celé­ho fil­mu. Tím Mumie balan­cu­je mezi dob­ro­druž­ným fil­mem, horo­rem a kome­dií záro­veň.

Bohužel ve fil­mu najde­me i něko­lik věcí, kte­ré nejen­že úpl­ně nese­dí, ale vylo­že­ně bijí do očí (uší). Tak tře­ba se tam hovo­ří o dese­ti egypt­ských ranách. I prů­měr­ně vzdě­la­ný člo­věk ví, že jich bylo pou­ze sedm. Upřimně nevím, co si mám o tako­vém­to pře­hma­tu mys­let.

---