NEMUSÍŠ!

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Kniha Nemusíš od autor­ky Dagmar Digmy Čechové je urče­na pro všech­ny ženy jaké­ho­ko­liv věku, kte­ré by si koneč­ně měly uvě­do­mit, že ve svém živo­tě, pokud něco sku­teč­ně nechtě­jí, tak oprav­du dělat „NEMUSÍ“, že vše je jen jejich vědo­má vol­ba.

„Jak dlou­ho žiji, to nezá­vi­sí na mně. Ale jest­li sku­teč­ně žiji, to na mně závi­sí.“ SENECA

 „Nemusíš“ “ je pří­bě­hem dvou růz­ných žen Katky a Marie. Katka je zaslou­že­nou mat­kou dvou dospí­va­jí­cích dětí syna Matěje a dce­ry Elišky. Katka pře­ží­vá v man­žel­ství, kde poma­lu a jis­tě pře­stá­vá rozu­mět své­mu muži, jako by se po těch dva­ce­ti letech spo­leč­né­ho sou­ži­tí z něho stal úpl­ně jiný člo­věk.

Před dva­ce­ti lety mě svým smys­lem pro humor okouz­lo­val. Když už něco řekl, sko­ro vždyc­ky to byla per­la. Už dlou­ho mi ovšem pokaž­dé, když se sna­žil být vtip­ný, lezl na ner­vy. Čím dál čas­tě­ji se ve výsled­ku smál pou­ze on sám, ani to ho ale neza­sta­vi­lo.

To, co nás na chla­pech na začát­ku nej­víc při­ta­hu­je, jsou věci, kte­rej­ma se lišej od vět­ši­ny vostat­ních. Jenže po svat­bě se pořád sna­ží­me, aby se cho­va­li „nor­mál­ně“, to zna­me­ná zrov­na tak jako všich­ni vostat­ní. Předěláváme si je k tomu uni­ver­zá­lu, a prá­vě tyd­le odliš­nos­ti nám pak vaděj.

Chlapi jsou všich­ni stej­ný, to si nevy­be­reš. Jsou jako psi - potře­bu­jou dostat pořád­ně nažrat a pak nechat vyspat. A pak ješ­tě tam­to, ale to ti snad vyklá­dat nemu­sím.

Katka se vzor­ně sta­rá o svou rodi­nu a cítí se nedo­ce­ně­ná. Ráda by si koneč­ně spl­ni­la svo­je sny a našla si prá­ci snů, kte­rá by ji nejen bavi­la, ale hlav­ně i živi­la. Má však strach, nejen z toho, co tomu řek­ne její rodi­na a blíz­ké oko­lí, ale i to, zda je schop­na obstát a doká­zat, že i koní­ček může člo­vě­ka poměr­ně sluš­ně uži­vit.

Po dlou­hém váhá­ní se nako­nec roz­hod­ne udě­lat radi­kál­ní změ­nu. A i když ces­ta za vel­kým snem nebu­de dva­krát jed­no­du­chá, a bude se muset vypo­řá­dat se spous­tou pře­ká­žek a vše­li­ja­kých pod­ra­zů, slad­ká odmě­na v podo­bě „osvo­bo­ze­ní“, ta sto­jí roz­hod­ně za to.

Druhou ženou je nao­pak mla­dá dva­ce­ti­le­tá dív­ka Marie, zatím plná ide­á­lů, kte­rá stu­du­je vyso­kou ško­lu, a při ní cho­dí na bri­gá­du. Svůj život si ale před­sta­vu­je úpl­ně jinak, ráda by odces­to­va­la do Anglie, kde by se chtě­la věno­vat stu­diu na pres­tiž­ní ško­le.

Jak já to nesná­še­la! Dělat coko­li, co se byť jen tro­chu pří­či­lo mému přá­ní a při­ro­ze­nos­ti. Nutit se do toho, co se ode mne oče­ká­vá. Potlačovat vlast­ní názor a při­způ­so­bo­vat se čemu­ko­li či komu­ko­li jiné­mu. Brr! Jenže do toho mělo co mlu­vit i sluš­né vycho­vá­ní a to mi naši vští­pi­li až pří­liš hlu­bo­ko.

Pro svůj sen je schop­na udě­lat prak­tic­ky coko­liv, pro­dat i sebe sama, jen aby si na stu­di­um vydě­la­la a moh­la co nejdří­ve odjet. Na jed­nu stra­nu nechce své rodi­če zkla­mat, že opus­tí stu­di­um v Čechách na ško­le, do kte­ré už tolik inves­to­va­li tolik svých peněz, na stra­nu dru­hou je její tou­ha po napl­ně­ní snu sil­něj­ší.

Nehodlala jsem nikdy být ničí nic! Ani hol­ka, natož snad žena nebo coko­li podob­ně závaz­né­ho. Už od puber­ty jsem vědě­la, že roz­hod­ně nemí­ním nikdy niko­mu pat­řit. Že budu vždyc­ky sama sebou a za všech okol­nos­tí si budu dělat to, co chci jen já sama! Užívat si prá­vě do té míry, do jaké mi to bude vyho­vo­vat, ale zce­la bez závaz­ků či něja­kých majet­nic­kých náro­ků.

Marie je navíc od Kateřiny vel­mi cíle­vě­do­má a tvr­do­hla­vá, mož­ná za to může její dra­vé a nezku­še­né mlá­dí, jež je pro své sny a plá­ny je roz­hod­nu­to udě­lat prak­tic­ky všech­no. Její moto zní: „Život si zařiď pod­le své­ho a z toho, co k tobě při­chá­zí, si vez­mi maxi­mum!“

Za celou dobu se v osu­dech obou hrdi­nek ode­hra­je spous­tu věcí, ne vždyc­ky všech­no vyjde tak, jak by si přá­ly, a pro­to nezbý­vá než někte­ré věci malin­ko ve svých živo­tech pře­hod­no­tit a tro­chu pozmě­nit, zku­sit jít po jiné nastr­če­né ces­tič­ce osu­du.

Ač jsou obě ženy napros­to odliš­né, přec mají spo­leč­nou tou­hu žít si život pod­le své­ho, aniž by se muse­ly ohlí­žet na své blíz­ké a oko­lí, a neu­stá­le se obá­vat, co by jim na to  řek­li.

Najdou tyhle dvě ženy nako­nec odva­hu žít si svůj život napl­no a hlav­ně pod­le svých  před­stav? Budou mít tu odva­hu a sílu jít a nepo­le­vit? Anebo se nako­nec, jako mno­ho­krát dří­ve, stáh­nou zpět do uli­ty?

Kniha je napsa­ná jako odpo­čin­ko­vé čte­ní pro ženy všech věko­vých kate­go­rií. Vypravěčské úlo­hy se doko­na­le zhos­ti­ly dvě hlav­ní hrdin­ky, jež v jed­not­li­vých kapi­to­lách hez­ky na stří­dač­ku vypra­vu­jí svůj vlast­ní život­ní pří­běh, jeho útra­py, rados­ti, ale i sta­ros­ti. Navíc se dělí s čte­ná­ři o svo­je vlast­ní myš­len­ky, tak­že se může­me krás­ně vžít do jejich poci­tů a emo­cí, být sou­čás­tí nich.

Kromě dvou žen je v kni­ze spous­tu ved­lej­ších postav, na kte­rých může­me vidět krás­ně pro­kres­le­né cha­rak­te­ry a jed­not­li­vé pova­hy, stej­ně tak jako je tomu v běž­ném živo­tě. 

Kniha se vel­mi dob­ře čet­la, a poprav­dě jsem se s kaž­dou novou strán­kou těši­la na to, zda se koneč­ně hlav­ní hrdin­ky Katka a Marie odhod­la­jí a půjdou si sku­teč­ně za svý­mi sny, zda odho­dí stud a strach, a všem kři­vá­kům, jež jim dopo­sud při­šli do ces­ty pěk­ně nako­pou zadek....

Moc milé čte­ní, roze­bí­ra­jí­cí jed­not­li­vá téma­ta ze živo­ta, jako je rodi­na, prá­ce, lás­ka, tou­ha, závis­lost, pro­ná­sle­do­vá­ní, ztrá­ta zaměst­ná­ní, vypo­čí­ta­vost, závist, žár­li­vost, pros­tě vše, co ke sku­teč­né­mu živo­tu pat­ří. Chcete-li milou odde­chov­ku, jež vám udá život­ní směr, tak urči­tě sáh­ně­te po této kni­ze.

NEMUSÍŠ!

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře