Vymítání. Téma, které už zlákalo nejednoho filmaře k natočení temného příběhu. Od nejstaršího „tatíčka“ všech filmů tohoto tématu, klasickou lahůdku žánru Exorcista (1973), dále přes na svou dobu velmi slušně zpracovaného Omenu (1976), až po novější dílko V moci ďábla(2005), které je založeno na skutečných událostech, jenž skončily nešťastnou smrtí mladé dívky Anneliese. Posledně zmiňovaný film sice už za svými staršími předchůdci malinko ztrácí dech, přesto si ale umí udržet i vygradovat napětí a zachovat důstojnou tvář.
To se ale bohužel nedá říct o novince režiséra Mikaela Hafströma Obřad (The Rite 2011). Je v něm tolik do sebe nezapadajících věcí, že už po dvaceti minutách vás přestane bavit, neustále se sami sebe ptát, co tady nehraje. Mladý a evidentně nadržený chlapec jménem Michael se rozhodne uniknout z domova od otce, s kterým si nerozumí tím, že vstoupí do kněžského semináře. Po krátkém čase se ale náhle rozmyslí a napíše otci představenému, že končí. Ten ho ale na základě argumentu o výši školného, které bude muset zaplatit, jestli vystoupí, přemluví, aby zkusil seminář exorcistů v Římě, rozpoznává v něm totiž velký talent. Ve svém novém působišti Michael provokuje a zpochybňuje tvrzení hlavního přednášejícího (mimochodem v obrovských zaplněných aulách, za které by se nemusela stydět ani Harvardova univerzita, kde se svorně jeptišky s kněžími v tichosti učí exorcismu), až to toho přestane bavit a pošle pochybovačnou zbloudilou ovečku za mistrem všech mistrů – exorcistou Lukášem. Michael se zúčastní aktu vymítání osobně, nicméně, ani to jej nepřesvědčí, že dotyčná oběť, těhotná Rosarie, je opravdu posedlá a ne psychicky nemocná. Rozsvítí se mu až v okamžiku, kdy po jedné takové akci dívka v nemocnici své dítě potratí a on začne bratra Lukáše obdivovat a plně mu důvěřovat…Nutno ale uznat, že dobrý vliv v tomhle směru na něj má i krásná novinářka Angelina, kterou potkává na exorcistickém kurzu a která chce poznat pravdu o tomto fenoménu, kvůli osobní zkušenosti s vlastním bratrem, kterého její rodina dala jako psychicky chorého zavřít do blázince.
Některé scény jsou vyloženě komické, např. telefonát Lukášovi uprostřed vymítání, který nemá absolutně žádné opodstatnění, nebo zobrazení ďábla jako koně s rudýma očima…Nakonec to dopadne tak, jak to dopadnout muselo, Lukáš je za svůj boj proti ďáblovi taky ďáblem po zásluze potrestán a jím posednut taky, ale můžete být klidní, dopadne to dobře ve všech směrech, pochybovačný hoch s dotekem božím, který v něm viděla jeho zesnulá matka, konečně opravdu prozře, uvěří a všechny spasí.
Na tomto filmu nějak nefunguje skoro nic, ani vymítací scény, které by měly být pilířem takového snímku, se nepovedly. A ani herecká legenda Hanibal Kanibal Anthony Hopkins na tom nic nezměnil. I když se ve filmu náhodou objeví nějaké světlejší místo, máte pořád dotěrný pocit, že to už tu stejně někde bylo. A nejen bylo. Ono to tu bylo i mnohem lépe zpracované.
Nejnovější komentáře