Perfektní den - 60 %

Někdo pro­ží­vá adre­na­li­no­vé chví­le jen tak pro svou radost a někdo je pro­ží­vá, když se sna­ží zajis­tit jiným lidem pod­mín­ky pro nor­mál­ní život. Schopnost zvlád­nout adre­na­li­no­vé situ­a­ce, umě­ní rych­le se roz­hod­nout a komu­ni­ko­vat, to nesmí chy­bět ve výba­vě huma­ni­tár­ní­ho pra­cov­ní­ka, kte­rý pra­cu­je v oblas­tech zasa­že­ných váleč­ným kon­flik­tem. I oby­čej­né a banál­ní úko­ly se mohou během krát­ké chví­le pro­mě­nit v neře­ši­tel­ný úkol nebo v zásad­ní pro­blém, jak pře­žít.

Španěl Fernando Leon de Aranoa napsal scé­nář a nato­čil film o malé sku­pi­ně huma­ni­tár­ních pra­cov­ní­ků, kte­ří se spo­lu s míst­ním prů­vod­cem sna­ží vyčis­tit stud­nu a zajis­tit tak pit­nou vodu v oblas­ti. Příběh fil­mu se ode­hrá­vá kde­si na Balkáně v roce 1995. Válka sice skon­či­la, ale napě­tí mezi lid­mi je patr­né v kaž­dé situ­a­ci. Ukazuje se, že v kra­ji­ně ope­ru­jí sku­pi­ny ozbro­je­ných lidí, kte­ří se sna­ží rea­li­zo­vat spra­ve­dl­nost pod­le svých pra­vi­del. Skupinu huma­ni­tár­ních pra­cov­ní­ků vede zku­še­ný Mamrú, kte­rý svou par­tu doká­že kočí­ro­vat bez vel­kých pro­blé­mů. Může se spo­leh­nout na zku­še­né­ho par­ťá­ka B a spo­lu­pra­cov­ni­ce z něho mají při­ro­ze­ný respekt. Tihle lidé nema­jí pro­blém se mezi sebou dohod­nout a pra­co­vat, musí však řešit nebez­peč­né situ­a­ce i zvlád­nout bez­moc­nost při jed­ná­ní s vele­ním jed­no­tek OSN. Normální život se do kra­ji­ny, kte­rou zasáh­la vál­ka, vra­cí jen pozvol­na.

Režisér se sna­žil nato­čit film bez zob­ra­ze­ní nási­lí a bojo­vých scén. Přesto se mu poda­ři­lo zachy­tit napě­tí a nedů­vě­ra, kte­ré panu­je mezi původ­ní­mi oby­va­te­li a huma­ni­tár­ní­mi pra­cov­ní­ky. K navá­zá­ní kon­tak­tu a navo­ze­ní důvě­ry slou­ží růz­né tri­ky od nabíd­nu­té ciga­re­ty až po pan­to­mi­mic­ký výstup. Herci musí být vše­stran­ní a schop­ní hrát napros­to věro­hod­ně, aby scé­ny půso­bi­ly auten­tic­ky. Ve scé­nách s ves­ni­ča­ny se to daří a svou roli zde hra­je i uží­vá­ní růz­ných doro­zu­mí­va­cích jazy­ků. Další sil­nou strán­kou fil­mu je vol­ba her­ců do rolí hlav­ních muž­ských postav. Charismatický Benicio Del Toro dodá­vá své­mu veli­te­li Mambrúovi správ­ně namí­cha­nou směs vůd­čích rysů se sko­ro leni­vým pohle­dem staré­ho kocou­ra, kte­rý čeká na svou pří­le­ži­tost. Zkušeného B obo­ha­cu­je Tim Robbins o lehce jíz­li­vý pod­tón, kte­rým zleh­ču­je napí­na­vé situ­a­ce a uvol­ňu­je napě­tí. Mezi zku­še­né huma­ni­tár­ní pra­cov­ní­ky pat­ří i role Katye, kte­rou hra­je Olga Kurylenko. Katyu jsem vní­ma­la jako tako­vý dopl­něk k ději. Kromě vzpo­mí­nek na býva­lý vztah s Mamrúem nic nové­ho do pří­bě­hu nepři­nes­la a hereč­ka nemě­la co hrát. To role Sophie, nové člen­ky, má urči­tý vývoj a Mélanie Thierry doda­la posta­vě mla­dic­ké nad­še­ní i cit­li­vé reak­ce na váleč­né obě­ti. Zajímavou roli prů­vod­ce Damira zahrál Fedja Štukan, kte­rý má dar půso­bit nená­pad­ně, přes­to­že je jeho role důle­ži­tá a pro urči­té situ­a­ce stě­žej­ní. Malého chlap­ce Nikolu hra­je Eldar Residovic, kte­rý je ve svém smut­ku dojem­ně pře­svěd­či­vý. Snad mu osud nabíd­ne v budouc­nos­ti vese­lej­ší role.

Příběh se ode­hrá­vá na hor­ských plá­ních bez les­ní­ho poros­tu a kra­ji­na půso­bí krás­ně, ale sou­čas­ně i depre­siv­ně. Každodenní a opa­ko­va­ná čin­nost je ve fil­mu nahra­ze­na opa­ko­va­nou jízdou po neko­neč­ných plá­ních a hor­ských sil­nič­kách. Osobní pro­blémy a roz­ho­vo­ry mezi čle­ny týmu huma­ni­tár­ních pra­cov­ní­ků mi při­pa­da­ly občas zdlou­ha­vé a samo­ú­čel­ně. Osobně bych ze scé­ná­ře vyškr­ta­la posta­vu Katye.

Film mě zau­jal a oce­ňu­ji sna­hu tvůr­ců zachy­tit neleh­kou prá­ci huma­ni­tár­ních pra­cov­ní­ků v teré­nu i pod­mín­ky a atmo­sfé­ru, kte­ré panu­jí v oblas­tech, kudy pro­šel váleč­ný kon­flikt.

---

---