Ve filmu Přání vysloví mladá a důvtipná dívka Asha tak mocné přání, že jej vyslyší samotný vesmír. Nebo spíše živoucí kouzelná koule s nezměrnou energií zvaná Hvězda. Společně s Hvězdou musí Asha čelit hrozivému nepříteli, králi Magnificovi, který je vládcem říše Rosas, a který ohrožuje Ashiny přátele a blízké. Asha a Hvězda dokážou, že když se vůle odvážného člověka spojí s magií hvězd, mohou se dít zázraky....
Walt Disney Pictures letos slaví 100. výročí. Tou nejvíce spjatou divizí je poté jistě Walt Disney Animation Studios. Od Sněhurky a sedmi trpaslíků uteklo 86 let a vzniklo celkem 62 animovaných filmů. Tím 62. filmem je poté Přání. Režiséři Chris Buck (Tarzan, Ledové království I-II) a Fawn Veerausunthorn (pro zkušenou animátorku jde o režijní debut) tak servírují jakousi tečku za oslavami 100 let studia, která se chvílemi jenom vrací ke 2D animaci, ale zároveň servíruje příběh, který se velmi podobá klasickým pohádkám. Stačí to ovšem na to, aby se tato tečka 100. výročí stala tečkou sladkou?
Celý animák jakoby vypovídal o tom, že se slaví jubilejní výročí a odkazovalo se k minulosti. A nestačí se kvůli tomu pouze čekat na kouzelně vymyšlené závěrečné titulky, kdy se skutečně prolétává napříč historii studia. Odkazy na předchozí filmy jdou už vydedukovat z faktu, že má hlavní hrdinka Asha sedm kamarádů, kdy je každý z nich založen na jednom ze sedmi trpaslíků od Sněhurky. Nejedná se ovšem o jediné odkazy na předchozí tvorbu studia. Pinnochio sem, Peter Pan tam, Zootropolis vedle. Právě záverečné titulky ovšem zvládnou v podstatě vydolovat více emocí nežli celý film, který jim předchází. A zamrzí, že na 100. výročí Walt Disney Animation nadělilo v podstatě spotřební záležitost.
Jakmile tak může Přání donutit diváka k zamyšlení nad tím, zda doma nebude stát za to oprášit Aladina nebo Lvího krále, samo o sobě dvakrát neobstojí. Největší obtíž spočívá v tom, že jde vlastně do velké míry o prázdný animák, kdy i Encanto či Divnosvět zvládly v posledních letech nadělit v součtu více. Samotná zápletka nutně nemusí být komplexní, vždyť původní pohádky od Disneyho, ke kterým Přání hojně odkazuje, dvakrát velkou komplexnost též nemají. Jistě potěší, že se v jistých momentech Přání ve formě pocty vrací k používání 2D animaci (která je nejvíce zjevná v pozadí či v detailech některých postav), zamrzí ovšem, že je představen nikterak zajímavý svět s nikterak zajímavými postavy. A jedna roztomilá hvězda to celé dvakrát nespraví.
Mimo hvězdu jsou tak jediné výraznější postavy hlavní hrdinka Asha, která charakterem působí jako splácanina některých předcházejících disneyovských hrdinek, předně ovšem záporák Magnifico. U něj předně zamrzí slušně načrtnutý konflikt a komplexnost, které ovšem v druhé polovině vyšumí do ztracena. Celkově totiž v druhé polovině ztratí vše potencionálně zajímavé. Magnifico přitom jistě nemusí být komplexní záporák, takovými ostatně nebyli ani Jafar z Aladina či Scar z Lvího krále. Tito záporáci ovšem přeci jen měli zajímavé vlastnosti, šlo o schopné manipulátory, kdy tak při konfrontaci s hlavní postavou mohlo dojít k satisfakci. Magnifico je sice v součtu také podán jako manipulátor, při startu 2. poloviny ovšem v podstatě ztrácí vše, co tohoto záporáka dělalo potencionálně zajímavým. A tím výčet zajímavějších postav v podstatě končí. Mluvící koza Valentino je do počtu a sedm kamarádů Ashy má sice povahu po Brumlovi, Šmudlovi či Stydlínovi, tím ovšem v podstatě končí výčet všeho, co je dělá alespoň trochu výraznými.
Walt Disney Studios ani tentokrát nešetřilo (do animáku bylo investováno nějakých 175-200 milionů dolarů) a na výsledku je to znát, přeci jen ovšem zamrzí, že se nepředstavilo představit zajímavější svět se zajímavějšími postavy, především dost možná i nějakou silnější myšlenkou. Největší pointou, kterou by si tak měli dětští diváci z filmu odnést, by tak díky anti-pravidlu „tell, don’t show“ mělo být, že jsou přání potřeba a že jsou přání součástí lidské duše. Je ovšem znát, že příběh Přání nestojí na nejsilnějších základech (a proto alespoň díky skromné délce 95 minut rychle uteče), kdy to celé začíná být ještě smutnější při vzpomenutí na fakt, že by mělo jít o dárek k jubileu.
Samotná hudební stránka jistě neurazí, i v tomto ohledu (ať už ve formě původního znění či českého dabingu) zná ovšem Walt Disney Animation mnohem silnější momenty. Přání tak nemá nástupce„Let it Go“ nebo „We Don’t Talk About Bruno.“ Samotné hudební vložky poté dvakrát neprospívají příběhu, ale působí dojmem, že jenom tak trochu uměle natahují děj. Pocit, který málokterá disneyovka zvládne vyvolat v případě, že vzniká pocit, že muzikálové pasáže prospívají samotnému vyprávění a jdou ruku v ruce s narativem. Přesně tento pocit Přání v podstatě celou dobu nevyvolá.
V rámci samotných fantastických prvků až možná zamrzí nedostatek invence, kdy sice scéna s úkazem schopností Hvězdy může (úmyslně či neúmyslně) evokovat Alenku v říši divů, zamrzí to ovšem při vzpomínání na to, jak se před 31 lety vyřádili animátoři se schopnostmi Džina v Aladinovi. Jakoby se kreativita animace v tomto ohledu vyvíjela, ale pozpátku. Přání navíc nepůsobí jako animovaný film, který je ideálně servírován jako podívaná pro celou rodinu (takhle dokáže v pohodě za poslední dekádu prakticky každý animák od Walt Disney Animation), ale jako film, který jde více na ruku dětskému divákovi. Představí roztomilého kozla a roztomilou hvězdu, představí nenáročný příběh s ne kdovíjak silným konfliktem, kterému ovšem chybí nějaká silnější myšlenka oproti filmům, které Walt Disney Animation servírovalo poslední dekádu.
Výsledkem je tak rozhodně ucházející animák s animací z 1. ligy, který ovšem přeci jen i přes všechno zřejmé pozlátko působí tak trochu prázdně. Může sice odkazovat ke svým 61 předchůdcům a díky tomu chvílemi vyvolávat pocity nostalgie, sám o sobě ovšem obstojí velmi obtížně. Legendárních animovaných klasik naservírovalo Walt Disney Animation nespočet a Přání jim skutečně vzdává poctu v kouzelných závěrečných titulkách, které se navíc pochopitelně neobejdou bez “When You Wish Upon a Star“. Walt Disney Animation jistě může i v následujících letech nabídnout nejeden kouzelný animák, tento animák ovšem kouzlo i přes magické prvky do jisté míry postrádá.
Přání skrze různou formou pomrknutí a příjemných závěrečných titulků rozhodně vyvolá chuť oprášit vzpomínky na ty nejmilovanější klasiky ze stáje Walt Disney Animation Studios, rozhodně ovšem nehrozí, že by se samotné stalo zásadním milníkem tohoto legendárního animačního studia. Sladká tečka ke 100. narozeninám Walt Disney Animation se tudíž nekoná, jako neurážející animák ovšem obstojí a rozhodně nedonutí k tomu nad budoucností Walt Disney Animation Studios zlomit hůl. Bude se na počátku dalších 100 let dařit Walt Disney Animation lépe? I podle samotného filmu jsou přání potřeba....
Nejnovější komentáře