ROZHOVOR: ADAM MIŠÍK

(zatím nehodnoceno)

Loading...

S jaký­mi poci­ty jste při­jal sku­teč­nost, že se bude točit o vašem otci film?

Myslím, že si to zaslou­ží. Bude mu sedm­de­sát a to je doce­la zásad­ní věk. Asi už se hodi­lo, aby o něm někdo něco pořád­ný­ho nato­čil.

Vy se v prů­bě­hu fil­mu vydá­vá­te do Ameriky hle­dat rodin­né koře­ny. Jaké to bylo?

Už dří­ve se vědě­lo, že tátův otec pochá­zí ze Států, ale prá­vě díky tomu­to doku­men­tu a pomo­ci odbor­ní­ků a České tele­vi­ze se poda­ři­lo dohle­dat přes­né kon­tak­ty. Byl to tako­vej malej zázrak, rodin­ná mysté­rie.

A jak vypa­dá vaše ame­ric­ká kari­é­ra? 

Většinou obchá­zím růz­né cas­tingy, věnu­ju se muzi­ce a hle­dám pro­du­cen­ty pro budou­cí hudeb­ní pro­jek­ty.

A co jazy­ko­vá ško­la?

To ani ne, s dob­rým jazy­kem už tam musí­te při­jet. I když jas­ně – člo­věk se pořád musí zlep­šo­vat, roz­ví­jet sofis­ti­ko­va­něj­ší slov­ní záso­bu, ale to by mi neuško­di­lo ani v češ­ti­ně.

Váš otec je pře­de­vším skvě­lý hudeb­ník. Sám se taky muzi­ce věnu­je­te, ale jste ve svých dva­ce­ti úpl­ně jiná gene­ra­ce. Co je vám z té jeho nej­bliž­ší?

Myslím, že táto­va muzi­ka je hod­ně nad­ča­so­vá a svěd­čí o tom i to, že na jejich kon­cer­ty cho­dí spous­ta oprav­du mla­dých lid. Pokud za ty ze své gene­ra­ce můžu mlu­vit, mys­lím, že prá­vě dorůs­tá sku­pi­ny mla­dých lidí, kte­ré zají­má, jak se tady žilo a co se tady dělo, kte­ří se o moder­ní nedáv­nou his­to­rii zají­ma­jí. Což je, mys­lím, dob­rý. Takže je tu spous­tu i mých vrs­tev­ní­ků, kte­ří tátu znaj, a jeho hud­ba je zají­má víc, než to, co se v muzi­ce děje dneska.

 Povídali jste si s tátou hod­ně o tom, jak to bylo za jeho mlá­dí?

Určitě. Už i pro­to, že nikdo neví, kam to všech­no spě­je, a otáz­ka svo­bo­dy je pro mě aktu­ál­ní. Někdy mi při­pa­da­lo, že svět, ve kte­rém táta žil a o kte­rém vyprá­věl, byl jako z něja­ké zača­ro­va­né kníž­ky. Nechce se mi ani věřit, že to bylo jen pár let před tím, než jsem se naro­dil. Je to pro mě hod­ně absurd­ní, nepřed­sta­vi­tel­ný, jako něja­kej tem­nej film. Já už jsem se naro­dil do svo­bod­ný doby, tak to asi nemůžu úpl­ně pocho­pit. Ale záro­veň mě to zají­má, pro­to­že všech­no se může rych­le změ­nit k hor­ší­mu. Ta sto­ry o nedáv­ný minu­los­ti je pro nás mla­dý hod­ně důle­ži­tá.

Jakými slo­vy bys­te pozval divá­ky na film Nechte zpí­vat Mišíka?

Myslím si, že ten film je hlav­ně pro lidi, kte­ří mají tátu celo­ži­vot­ně rádi. Připomenout si a osla­vit jeho kari­é­ru a neu­vě­ři­tel­nej život. A taky se podí­vat tro­chu do záku­li­sí téhle bran­že, což už je, mys­lím, sou­čás­tí naší his­to­rie.

Vy sám se cítí­te hlav­ně jako herec, nebo muzi­kant?

Tohle nedo­ve­du říct a hlav­ně mys­lím, že ani nemám potře­bu se nějak přes­ně defi­no­vat. Jestli jsem víc jed­no než dru­hý.  Myslím totiž, že dneska je doba tako­vá, že člo­věk musí obsáh­nout co nej­víc slo­žek, to jsem se vlast­ně nau­čil v Americe. Člověk pros­tě v téhle bran­ži musí být při­pra­ve­ný na všech­no.

 Děláte muzi­ku, hrál jste v seri­á­lech, nato­čil jste nedáv­no hudebně-taneční film Muzikál aneb Cesty ke štěs­tí, zazá­řil jste v nároč­né sou­těž­ní show Tvoje tvář má zná­mý hlas. Co bys­te si teď rád vyzkou­šel? 

Rád bych ven­ku nato­čil něja­ký indie film. To by mě zají­ma­lo. Mrzí mě, že jsme malá země a není tu moc divá­ků pro nezá­vis­lé domá­cí fil­my. Tak by bylo skvě­lé dělat něco alter­na­tiv­něj­ší­ho pro evrop­ský trh, kde by se našlo pře­ce jen vět­ší pub­li­kum. Když  jsem v L.A., cho­dím čas­to do kina na ty nezá­vis­lej­ší fil­my. Konkurence je tam vyso­ká a lať­ka hroz­ně vyso­ká. To mě baví.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře