Kalendář Miluj svůj život je nástěnným šperkem, který vás provede nejen praktickými individuálními plány vašeho roku 2018, ale také potěší duši, nejen obrázky, ale i texty, které jsou v duchu Louise L. Hay, jejíž nápad byl letos pomalu a polehoučku nakladatelstvím Synergie Publishing dán do rukou české ilustrátorky a autorky. Texty se Lucii Ernestové povedly, obrázky snad ještě více. A tak jsem ji požádala o rozhovor, o který se ráda podělím!
Už loni jste ilustrovala kalendář Louise L. Hay. Dá se říci, že s jejími inspiračními texty jste už tehdy byla v souladu. Přesto, najednou tu je prázdný papír, obrázek, text – to už je pořádná výzva, že?
Ano, nahradit texty Louise Hay výzva byla. Mám její texty ráda a moc mě inspirují. Občas mi ale přijde, že jen tak afirmačně kloužou po povrchu podstaty věcí. Nechci snižovat význam positivních afirmací, ale mám ráda noření si do hlubších i temnějších vrstev naší podstaty. My Evropané jsme více filozofičtěji zaměření a ne vždy nám sedí americké růžové brýle. Jsme vrstevnaté osobnosti a je dobré zaostřovat na vrstvu positivního i kritického myšlení. Já mám ráda oboje.
Myšlenky moudrosti jsou moc příjemné karty v tom, že umí člověku opravit chvíle, kdy se necítí ve své kůži a potřebuje si opět uvědomit, že když bude smýšlet o světě pozitivněji, bude i on pozitivnější na něj. Souhlasíte s tím? Máte vyzkoušenu sílu myšlenek na vlastní kůži?
Vliv positivních myšlenek a afirmací na naše tělo a mysl má jednoznačný význam. Je třeba ale dát si pozor, abychom růžovým mámením nezabalili něco temného a zatuchlého, co potřebuje ven. Proto je na místě setkat se s upřímností se svými stíny a pochopit je. Ošetřit je pozitivními afirmacemi je pak velmi léčivé. Sama si občas kartičku vytáhnu a pozoruji, jak mi to otevírá dveře do nových myšlenkových proudů a pocitů.
Souhlasím, takže jak Vy sama řešíte chvilky, kdy přijde splín nebo únava a na chvíli je těžké věřit v následující dobré ráno?
Děkuji za trefnou otázku. Splíny a únava se mi rozhodně nevyhýbají. Jsou součásti i mé zdravotní diagnosy. Pomáhá mi vědomí, že dřív nebo později pominou. Vnímám je, že jsou tady, ale snažím se, aby nezasáhly celou moji bytost. Vím, že je uvnitř mne je prostor klidu a prázdnoty, o který se mohu vždy opřít. Tady čerpám sílu. Když přijde únava, tak si jdu prostě odpočinout. Když přijde splín, tak mi pomůže spánek, jóga, hudba nebo práce na zahrádce. Smutku se zuby nehty nebráním. Nechávám ho proplout. Občas mi přinese pozoruhodný vhled.
Tak, a poraďte nám, co třeba miluje vaše tělo k jídlu, když je šťastné a plné energie, a co miluje, když mu energie dochází?
Mám ráda listové saláty s mozzarellou a balzamikem, ale jen v létě. Jinak miluji zeleninové polévky a curry na všechny způsoby. Vařím hodně ve stylu asijské nebo středomořské vegetariánské kuchyně. Miluji pečenou zeleninu v troubě. Prohrabu ledničku a co najdu na zahrádce nebo v lese nakrájím a smíchám s olivovým olejem, česnekem, krájenými rajčaty, solí a hromadou bylinek. Hezky to upeču na plechu. Servíruji s jogurtovou zálivkou a bagetou nebo jen tak. Mňam!
Nejsem nadšenec do raw stravy, která mě ochlazuje. Já jsem typ, který potřebuje jídlem zahřívat. Baví mě vařit z toho, co mi nadělí zahrádka. Pracujeme s manželem z domova a tak vařím každý den. Jsou to pro mě každodenní kreativní výzvy.
Kreslení a malování je dobrou relaxační metodou – někdo do něj vkresluje svá přání, svou radost. Jiný to zase používá jako únik před temnotou a depresí? Co je Vám bližší a uvolňovala jste někdy stres a nepohodu i kreslením, malováním?
Ano, styl kresby, kde si hraju s detailem je pro mne hodně uklidňující. Na kreslení musím být ale odpočinutá a v pohodě. Když jsem ve stresu, tak mi pomáhá spíš pořešit to, co mi stres způsobuje. Ve smutku a depresi hledám činnost, která se mnou v tu chvíli rezonuje. Někdy je to právě to, že si zalezu se skicákem pod deku a čekám, co přijde. Je to takové surfování na vlnách vlastních pocitů.
A copak chystáte zrovna nyní, na co se milovníci Vašich obrázků mohou těšit v brzké době?
V poslední době tvořím hodně spontánně a pak využívám energie nadšení. Momentálně mě chytlo navrhování oblečení. Na světě jsou prima letní šaty a na cestě jsou legíny s mým autorským potiskem. Mezitím vznikají nové produkty jako třeba Puclíky nebo kalendáře. Dlouhodobě chystám Partnerské karty. Sama ale nevím, kdy přijdou na svět.
S radostí se na tomto místě s autorkou rozloučíme a otevřeme si kalendář, který vám na každý měsíc přináší políčka pro vlastí zápisy, inspirační text a nádherný obrázek. Vybrala jsem ukázku, představte si únorový den… Konec ledna, otáčíte na únor. Je pošmourno, zima pryč, jaro daleko… A náhle tu je před námi téma času:
Jaká doba je nejdůležitější na světě?
Nejdůležitější doba je právě teď. Minulost nedokážeme změnit a budoucnost jsou jen představy a domněnky. Jedině v přítomnosti můžeš ovlivnit a žít svůj život.
Ponoř se do prostého pocitu své jedinečné existence na této planetě. Podívej se na svět kolem sebe s úžasem dítěte. Vnímej svůj dech a pocity svého těla. Pozoruj sebe sama pohledem zvenčí. Představ si svoji momentální vitalitu a energii jako zářící světlo. Možná je velké nebo malé, klidné nebo neklidné, veselé nebo smutné… Vše je tak, jak to je. Netřeba hodnotit, jen pozorovat.
Věnuj pozornost tomu, co právě děláš. Tomu, čemu ji věnuješ, vdechuješ život. Žij přítomným okamžikem s vděčností a láskou.
No, řekněte sami, není tohle nejlepší možný vzkaz pro únorové dny! A možná autorka, když to vezmeme opravdu od podlahy, opravdu vystihla i slabá místa pro každý měsíc, který zažíváme v roce. V únoru je díky nijakému času sklon k depresi, únavě či uspěchávání událostí. Někdy to vidíme na tom, že už se prodávají i velikonoční zajíčci! Jednou nohou jsme ještě v zimě, ale už se nám nechce a do jara daleko… tehdy je ten pravý čas uvědomit, že ať máme cokoliv tento den k dispozici, důležité je, že máme čas jako takový.
Renata Petříčková
Foto: Lucie Ernestová, Synergie Publishing SE
