Sedm psychopatů - 60 %

Jestli se scé­ná­ře píšou pod­le recep­tu, kte­rý nám před­vá­dí scé­náris­ta Marty (Colin Ferrell), pak to musí být dost stras­tipl­ná prá­ce. Teprve vlast­ní drs­né zážit­ky, hro­ma­da mrt­vol a psy­cho­pa­ti za kaž­dým rohem dáva­jí tu správ­nou míru inspi­ra­ce pro tvor­bu scé­ná­ře. Nebo to tak není?

Každopádně scé­náris­ta Marty nemá jed­no­du­chý život, zvláš­tě když mu ho kom­pli­ku­jí jeho kama­rá­di a přá­te­lé v nou­zi. Billy (Sam Rockwell) je herec bez angaž­má, ale s bláz­ni­vý­mi nápa­dy. Pořádně pro­říz­nu­tou pusou doká­že sobě i  Martymu zkom­pli­ko­vat život svou nátu­rou psy­cho­pa­ta. A dru­hý kama­rád Hans (Christopher Walken) půso­bí cel­kem seri­óz­ně, ale za tvá­ří milu­jí­cí­ho man­že­la je také poda­ře­né kvít­ko a tak tro­chu psy­cho­pat. Živí se kra­de­ním psů. Je to doce­la dob­rá zába­va ukrást psa a vrá­tit ho za odmě­nu maji­te­lům. Ale ukrást psa cho­le­ric­ké­mu psy­cho­pa­to­vi Charliemu (Woody Harrelson) se sku­teč­ně nevy­pla­tí. Začíná honič­ka a násled­ně stří­leč­ka, krev a mrt­vo­ly. Do toho vše­ho se při­mo­tá ješ­tě jeden psy­cho­pat na inze­rát a na jeden fil­mo­vý scé­nář  je nasbí­rá­no bláz­ni­vých i kru­tých scén dosta­tek..

Jestli se reži­sér a scé­náris­ta Martin McDonagh někde inspi­ro­val, pak jsou to fil­my Quentina Tarantina nebo Guye Ritchieho. Dokáže si dělat legra­ci v nejmé­ně vhod­ných chví­lích, hrdi­no­vé trou­sí slov­ní naráž­ky i vtíp­ky a smrt je jako chle­ba na krá­mě. Když ode­z­ní scé­na plná napě­tí a nási­lí, pak se děj pře­ne­se do klid­né tvůr­čí atmo­sfé­ry nad psa­ním scé­ná­ře. Nechybí kýčo­vi­tý západ slun­ce nad pus­tou kra­ji­nou, ani nacvi­če­ná pac od ukrad­nu­té­ho psí­ka.

Martin McDonagh je zku­še­ný autor diva­del­ních her a jeho dia­lo­gy umož­ňu­jí her­cům ve fil­mu balan­co­vat na hra­ně prav­dy a nad­sáz­ky. To dodá­vá fil­mu oso­bi­tý styl, kte­rý roz­dě­lí divá­ky na dvě sku­pi­ny. Na ty, kte­rým se film nebu­de líbit pro jeho drs­né scé­ny, uži­tí nási­lí i pro bláz­ni­vý námět s psy­cho­pa­ty. Autoři fil­mu však vsa­di­li na divá­ky, kte­ří na drs­né pří­běhy cho­dí, kte­ří umí oce­nit vtip­né hláš­ky, nad­sáz­ku a ve své fil­mo­vé pamě­ti najdou paro­do­va­né scé­ny z jiných fil­mů. Smrt není brá­na moc váž­ně. Všichni pře­ci vědí, že je to jen film.

Film je nato­čen a sestři­hán v pří­jem­ném tem­pu. Divák nemá moc času se nudit a je nucen neu­stá­le sle­do­vat, jak se děj zauz­lu­je. Některé drs­né scé­ny zasko­čí svou rych­los­tí a pří­mo­ča­ros­tí, jiné už pře­dem divák oče­ká­vá. Do rolí psy­cho­pa­tů se poda­ři­lo reži­sé­ro­vi vybrat her­ce s leh­kou dáv­kou sebe­i­ro­nie i věro­hod­nos­ti. Psychopati jsou v jejich podá­ní pří­tul­ní a cel­kem sym­pa­tič­tí chla­pí­ci, jen nesmí mít při  ruce žád­nou zbrań. Colin Ferrell měl co dělat, pro­to­že jeho role scé­náris­ty mu dovo­li­la jen balan­co­vat mezi úna­vou po pořád­né opi­ci nebo bez­rad­nos­tí nad nepo­psa­ným papí­rem.

Sedm psy­cho­pa­tů je bláz­ni­vá tragi­ko­me­die, kte­rou nesmí­te brát moc váž­ně.

---