The Batman - Recenze - 55%

Ještě, že jsem měl od nové­ho Batmana tak níz­ké oče­ká­vá­ní. Jsem totiž asi jedi­ný poměr­ně nespo­ko­je­ný divák širo­ko dale­ko. Proč? To se dozví­te v násle­du­jí­cích řád­cích, kde se záro­veň poku­sím vyhnout co nej­víc spo­i­le­rům.

Ale o čem nový Batman je? Bruce Wayne (Robert Pattinson) už něja­kou tu dobu mas­ku neto­pý­ří­ho muže pou­ží­vá a má vybu­do­va­né reno­mé. To vyu­ží­vá i ve spo­lu­prá­ci s poli­cií a kon­krét­ně se zná­mým komi­sa­řem Gordnem (Jeffrey Wright). Bojuje nejen s pře­bu­je­lým zlo­či­nem v tem­ném Gothamu, ale také se svým vnitř­ním já, kte­ré mu čím dál víc napo­ví­dá, že by to sna­že­ní měl pros­tě vzdát.

Novou jis­kru pak ale zažeh­ne tajem­ný a bru­tál­ní Hádankář (Paul Dano), kte­rý postup­ně vraž­dí důle­ži­té oso­by měs­ta. Hádánkář adre­su­je ve svých nápo­vě­dách prá­vě Batmana, kte­rý tak musí vyna­lo­žit všech­ny své schop­nos­ti, aby vra­ha spo­leč­ně s poli­cií dopa­dl.

Během vyšet­řo­vá­ní však nará­ží na spous­tu pře­ká­žek, nási­lí, poli­tic­ké ple­ti­chy a dokon­ce na tem­nou minu­lost své vlast­ní rodi­ny. Podaří se Hádankáře dopad­nout včas? Co všech­no bude muset Batman obě­to­vat, aby Gothamu opět zachrá­nit budouc­nost? To se může­te stá­le ješ­tě dozvě­dět v někte­rých kinech, ale také na stre­a­mo­va­cích služ­bách.

A teď si pojď­me říct, proč jsem zvo­lil poměr­ně níz­ké hod­no­ce­ní opro­ti mým ostat­ním „kole­gům“ recen­zen­tům. Začneme ale tro­chu od pod­la­hy.

Batman vždy pat­řil do výklad­ní skří­ně komik­sů DC díky své kom­plex­nos­ti.

Není to jen o hrdi­no­vi v kápi, kte­rý boju­je se zlo­či­nem a má jed­no zásad­ní pra­vi­dlo. Je to pře­de­vším o celém svě­tě kolem něho. Především pak o dal­ších posta­vách, kte­ré for­mu­jí jeho cha­rak­ter. Nesmíme totiž zapo­me­nout na jeho dru­hou část, kte­rou je neod­mys­li­tel­ně Bruce Wayne - boháč, pla­y­boy, filan­trop, váže­ná oso­ba, tro­chu podi­vín a pře­de­vším nosi­tel odka­zu rodi­ny Waynů.

V kom­bi­na­ci se zají­ma­vý­mi zápor­ný­mi posta­va­mi a něko­li­ka dal­ší­mi, kte­ré bychom spíš zařa­di­li někam do zóny šedé (včet­ně samot­né­ho Batmana), dostá­vá­me vel­mi zají­ma­vý leč mnoh­dy ponu­rý a tem­ný svět zlo­či­nu a spous­tu osob­ních pří­bě­hů.

Tenhle mix se sna­ží před­sta­vit svým divá­kům v novém Batmanovi i reži­sér Matt Reeves, kte­rý má neleh­ký úkol - kon­ku­ro­vat Nolanově tri­lo­gii o tem­ném rytí­ři, se kte­rou bude cel­kem logic­ky vět­ši­na divá­ků sní­mek srov­ná­vat. Reeves se pro­sla­vil jako reži­sér a scé­náris­ta hlav­ně jako tvůr­ce fil­mů o pla­ne­tě opic a mno­zí si budou pama­to­vat ješ­tě Cloverfiled. Všechno jsou to sním­ky, kde je vel­mi dob­ře před­sta­ven a vybu­do­vá­ní poměr­ně tem­ně ladě­ný svět.

To samé se tedy dá tvr­dit i u Batmana. Gotham má své kouz­lo jak ve dne (něko­lik širo­ko­úh­lých zábě­rů fakt sto­jí za to), tak ale pře­de­vším v noci. Město si žije neu­stá­le svým živo­tem a v zapad­lých ulič­kách se děje leda­cos. A vel­mi čas­to prší, což atmo­sfé­ře dodá­vá potřeb­nou dáv­ku ponu­ros­ti, ale také je to parád­ní reži­sér­ská ber­lič­ka, jak si usnad­nit prá­ci s efek­ty a hloub­kou zábě­rů.

Do toho­to svě­ta je zasa­zen pří­běh. Hlavní dějo­vá lin­ka se točí kolem Riddlera (čes­ky hádan­kář), kte­rý je poměr­ně oblí­be­nou komik­so­vou posta­vou. Tady je divá­kům před­sta­ven spíš jako geni­ál­ní šíle­nec a séri­o­vý vrah, kte­rý má něja­ký plán. To by neby­lo nic špat­né­ho, ale posta­va až pří­liš při­po­mí­ná kom­bi­na­ci plit­kých séri­o­vých vra­hů s kože­nou mas­kou z jiné TV tvor­by a Zodiaca (o kte­rém by nato­čen také celo­ve­čer­ní kri­mi sní­mek). O co hůř, ten­to děj je roz­pro­střen do celé dél­ky fil­mu, což má za násle­dek ztrá­tu tem­pa.

Co u ostat­ních Batmanů v čele s Temným rytí­řem fun­go­va­lo, tady půso­bí jako „pří­liš málo más­la nama­za­né­ho na pří­liš vel­ký kra­jíc chle­ba“. Zkrátka tenhle hádán­kář tem­po ty dlou­hé 3 hodi­ny sám neu­táh­ne (a ano pomr­ká­vám tady tře­ba na Jokera v podá­ní Ledgera).

To si Reeves při psa­ní scé­ná­ře spo­lu s Petrem Craigem téměř urči­tě uvě­do­mo­va­li a pří­bě­ho­vé poza­dí obo­ha­ti­li o poli­tic­ký boj. Ten totiž nako­nec Riddlera stvo­řil a svým způ­so­bem stvo­řil i nové­ho Batmana.

Rodina Waynů neby­la poli­tic­ké hře ušet­ře­na a Bruce Wayne v oble­ku Batmana postup­ně odha­lu­je i tem­nou minu­lost jeho rodi­ny. Politické ple­ti­chy jsou tu nicmé­ně bohu­žel před­klá­dá­ny dost cha­o­tic­ky a jejich před­sta­vi­te­lé jakbys­met. Skáče se ode zdi ke zdi, nikde se moc dlou­ho nezdr­ží­me a na vysvět­lo­vá­ní poli­tic­ké­ho byz­ny­su alá Godfather (Kmotr) může­te rov­nou zapo­me­nout. Kvůli tomu na mě pří­běh půso­bil jako veli­ké una­vu­jí­cí klišé, kte­ré ničím nepře­kva­pí, ale hlav­ně vám nena­bíd­ne něja­kou výraz­něj­ší per­spek­ti­vu.

Tomuto poci­tu nepo­má­ha­jí ani posta­vy, kte­ré mají být vel­mi důle­ži­tou sou­čás­tí tří­ho­di­no­vé­ho epo­su. Tady u mě reži­sér nara­zil nej­víc. Ve své sna­ze vybu­do­vat tem­ný Batmanův svět zapo­mněl na to, že by do něj měl zasa­dit množ­ství zají­ma­vých postav, kte­ré mají svo­jí minu­lost a pohnut­ky. Co víc, posta­vy, kte­ré mají své reál­né komik­so­vé před­lo­hy, se kte­rý­mi je divá­ci budou čas­to srov­ná­vat.

Bohužel nic z toho úpl­ně nevy­šlo. Vůbec jsem neře­šil bar­vu ple­ti postav nebo podob­né nesmys­ly, jen abych to uve­dl na pra­vou míru. Nicméně komi­sař Gordon je ve výsled­ku téměř neschop­ný detek­tiv, kte­rý kdy­ko­liv má mož­nost, roz­sví­tí lam­pič­ku a čeká na neto­pý­ra. Ze své detek­tiv­ní čin­nos­ti nepřed­ve­de vůbec nic a dal­ší­ho pří­bě­hu a inter­ak­ce s Batmanem taky bylo vel­mi pomá­lu. Kdyby mís­to něj byl jme­no­ván kdo­ko­liv jiný (klid­ně i Pepík z Břevnova), tak to bude divá­ko­vi jed­no, pro­to­že ve fil­mu není nic, co by legen­dár­ní duo nějak oprav­du pro­po­jo­va­lo.

Další tako­vou posta­vou je samot­ný komor­ní Aflred. Zrovna na Alfreda Pennywortha v podá­ní Andyho Serkise jsem se doce­la těšil, ale o to vět­ší zkla­má­ní při­šlo. Ve fil­mu má tak málo replik a pro­sto­ru, že kdy­by ho tvůr­ci úpl­ně vyškrt­li, asi by to nikdo nepo­znal. Těch něko­lik vět, kte­ré cel­ko­vě má navíc půso­bí hod­ně škro­be­ně a sna­ží se vykrást podob­né repli­ky Alfreda v podá­ní Michaela Caina. Tohle mi láma­lo srd­ce.

Další vele­dů­le­ži­tou posta­vou měla být Catwoman (Kočičí žena) v podá­ní Zoë Kravitz. Nikdo neo­če­ká­val feno­me­nál­ní výkon jako od Michelle Pfeiffer, ale tohle byla oprav­du bída. Z lad­né sebe­vě­do­mé a vše­stran­ně schop­né ženy se sta­la his­ter­ka v late­xu a ustři­že­né kuk­le, kte­rá hle­dá svo­jí kama­rád­ku pro­sti­tut­ku, během čehož jen tak mimo­cho­dem chce okrást nej­vět­ší kri­mi­nál­ní­ky ve měs­tě. Jo a chce dostat Batmana mer­mo­mo­cí do poste­le, což je až úmor­ně trap­ný pokus. Její vliv na pří­běh he mini­mál­ní, její scé­ny kostr­ba­té, akce vel­mi čas­to na zele­ném plát­ně a CGI (pro­to­že Zoë asi neu­mí hrát a neu­mí se hýbat), tak­že to půso­bí oprav­du komic­ky a záro­veň opět smut­ně. Jo jedi­ná pří­bě­ho­vá zmín­ka a poza­dí, že tohle je koči­čí žena je v momen­tě, kdy Batman sto­jí u ní v bytě, kolem jeho nohou cho­dí koč­ky a on utrou­sí „máte hod­ně koček“. To je vše. Nechápavě jsem zíral něko­lik vte­řin s ote­vře­nou pusou na obra­zov­ku a ptal se sám sebe, co jsem to sak­ra teď viděl a sly­šel. Aby toho neby­lo málo, tak nej­sil­něj­ší moment měl při­jít ke kon­ci fil­mu, kdy Catwoman pro­mlou­vá do duše Batmana a sna­ží se ho při­mět ke změ­ně názo­ru. Místo fem­me fata­le jsme ale všich­ni dosta­li zase jenom pokry­tec­kou his­ter­ku, kte­rá „chce zato­čit s těma bílej­ma bohá­če­ma“. Vážně se tvůr­ci sní­ži­li na tako­vou úro­veň a na sílu tam napě­cho­va­li tuhle raso­vou otáz­ku (mimo­cho­dem Catwoman je čer­ná)? Ano bohu­žel ano, a tady už jsem oprav­du skří­pal zuba­ma.

Rád bych mlu­vil o dal­ších posta­vách, kte­ré utvá­ře­jí svět a Batmana samot­né­ho, ale bohu­žel moc není o čem mlu­vit. Falcone, Maroni, Tučňák, Brucovi rodi­če Thomas a Martha. Všechno je to jen letem svě­tem a nic kon­krét­ní­ho. O těch­to posta­vách se čas­to mlu­ví ze tře­tí stra­ny a v úva­hách, tak­že nevi­dí­te nic kon­krét­ní­ho. U Tučňáka se aspoň poved­lo jeho dost odliš­né, ale zají­ma­vé ztvár­ně­ní. Je to dosta­teč­ně vliv­ný a sliz­ký kri­mi­nál­ník, kte­rý se sna­ží pořád ješ­tě vyšpl­hat v hie­rar­chii naho­ru k vedou­cím rodi­nám. Toho jedi­né­ho jsem doce­la pocho­pil a uží­val si jeho pří­tom­nost, což mě mile pře­kva­pi­lo. Jo a Colina Farrella by v něm poznal asi málo kdo, tak­že mas­ké­ři si zaslou­ží pří­pla­tek.

Tu nej­dů­le­ži­těj­ší posta­vu jsem si nechal samo­zřej­mě nako­nec. Tou je samot­ný Batman v podá­ní Roberta Pattinsona. Zde jsem měl oprav­du nulo­vá oče­ká­vá­ní, tak­že můžu říct, že mě to nijak neu­ra­zi­lo. Před shléd­nu­tím jsem vyjá­d­řil něko­li­krát oba­vu, že Pattinson nebu­de dob­rý Batman, ale že nako­nec může být solid­ní Batman, když se pove­de mas­ka, oblek a akč­ní scé­ny. V tom jsem měl doce­la prav­du, Batmanova pří­tom­nost je vel­mi výrazná a v oble­ku půso­bí doce­la mohut­ně (scé­na v met­ru budiž pří­kla­dem). Těch akč­ních scé­na nako­nec tolik není, pro­to­že zdej­ší Batman je spíš detek­tiv, což ale odpo­ví­dá komik­so­vé před­lo­ze, za což jsem rád. Co se týče dia­lo­gů a samot­né­ho slov­ní­ho vyja­d­řo­vá­ní, tady už Batman výraz­ně pokul­há­vá. Měl znít tajem­ně a měl by půso­bit až hro­zi­vě. Na mě v tu chví­li ale půso­bí jako tee­nager s mas­kou, co se sna­ží hrát na drs­ňá­ka, ale moc mu to nejde.

Menší oba­vy jsem měl i smě­rem k jeho ztvár­ně­ní Bruce Wayna. Tady mi to tvůr­ci nako­nec dost usnad­ni­li, pro­to­že Bruce se téměř nedo­čká­me. To, že ztvár­nil nové­ho Batmana prá­vě Robert Pattinson je v tom­to pří­pa­dě kámen úra­zu, ne nut­ně kvů­li jeho herec­kým schop­nos­tem, ale kvů­li vze­zře­ní. Tento Batman/Bruce Wayne je totiž ten, kte­rý už má něco za sebou a boju­je se svý­mi vnitř­ní­mi démo­ny. Měl by vypa­dat jak po psy­chic­ké strán­ce, tak pře­de­vším po té fyzic­ké jako dost zlo­me­ný člo­věk. Ta psy­chic­ká se poved­la, pro­to­že Pattinson oprav­du půso­bí jako vyši­nu­tec, kte­rý už nedbá rodin­né­ho odka­zu a hod­lá obě­to­vat měs­tu v boji všech­no, včet­ně své­ho živo­ta. Po fyzic­ké strán­ce je ten­to Bruce v podá­ní Roberta až pří­liš mla­dý a uhla­ze­ný týpek (správ­ně byl mu mělo být mezi 45-50), kte­rý má pár jizev (ty se tedy moc nepo­ved­ly). O jeho musku­la­tu­ře jsem celou dobu spe­ku­lo­val a těch pár zábě­rů, kde se to moh­lo pro­dat mi potvr­di­lo, že z Pattinsona zázrak nevy­kře­seš. Tohle pros­tě není ani Kilmer, ani Clooney, natož Bale. Postava Batmana/Bruce Wayna jen dopl­ňu­je tu plejá­du nemast­ných nesla­ných kolem něj, tak­že je vel­ká ško­da, že ani hlav­ní posta­va není tou, kte­rá by svou výji­meč­nou pří­tom­nos­tí táh­la a zachrá­ni­la stro­hý pří­běh.

Aby moje hod­no­ce­ní bylo kom­plet­ní, musím zmí­nit ješ­tě dvě „drob­nos­ti“. Tou prv­ní je hudeb­ní dopro­vod. Nikdo včet­ně mě neo­če­ká­val epic­ký výkon, kte­rý před­ve­dl Hans Zimmer v Nolanově tri­lo­gii. Bohužel ale musím kon­sta­to­vat, že tuhle hud­bu si oprav­du jako samo­stat­ný soun­d­track nepus­tím. Dostal jsem se k němu ješ­tě před shléd­nu­tím a zdál se mi hod­ně jed­no­tvár­ný, plo­chý. Ale pořád dost tem­ný, tak jsem ho nechtěl hned zatra­tit. Ve fil­mu se ale napl­no pro­je­vi­la prázd­no­ta. Ten stro­hý tón, kte­rý měl dotvá­řet atmo­sfé­ru, zde udě­lal úpl­ně jinou služ­bu a pod­po­řil nevý­raz­ný pocit. Celé to bylo uta­ha­né, někdy až nud­né a hud­ba vůbec ničím nepře­kva­pí. Žádné výraz­né hudeb­ní téma, kte­ré by si divák pama­to­val, žád­ná výrazná pod­po­ra slab­ších scén, kte­ré by hud­ba roz­hod­ně moh­la tro­chu zachrá­nit. Už u posled­ních dvou Spidermanů jsem měl ten vtí­ra­vý pocit, že hud­ba není úpl­ně ok, a tady se autor (Michael Giachino) těch­to dvou zmí­ně­ných před­ve­dl napl­no. Nevýrazný, nud­ný, bez nápa­du.

Druhou drob­nost, kte­rá ale dost zásad­ním způ­so­bem dokres­lu­je posta­vu Batmana je jeho výba­va. Spousta komik­so­vých nad­šen­ců kou­ká na kaž­dou novin­ku ve výstro­ji a lač­ní po tom, aby neto­pý­ří muž zase pou­žil něja­kou tu svo­jí tech­nic­kou vymo­že­nost. Ani toho se zde moc nedo­sta­ne. něja­ké to vystře­lo­va­cí lano, kon­takt­ní čoč­ky s nahrá­vá­ním (pod­le mě totál­ní kra­vi­na), a vel­ký „nůž“ na hru­di. Toť vše. Kde Batman zapo­mněl zby­tek vychy­tá­vek, kte­ré z něho děla­jí nin­ju, hroz­bu číha­jí­cí v tem­ných zákou­tích a záro­veň bru­tál­ní­ho bojov­ní­ka v boji tvá­ří v tvář? To oprav­du netu­ším. Kapitola sama o sobě je nový Batmobile, kte­rý je spíš paro­dií. Nolanův Temný rytíř zašel hod­ně dale­ko, ale i ostat­ní Batmani měli oprav­du výraz­né vozy se zají­ma­vý­mi prv­ky. Tento má k dis­po­zi­ci ako­rát tro­chu opan­cé­řo­va­ný „muscle car“ s moto­rem V8. Ten jedi­ný ho tro­chu zachra­ňu­je, pro­to­že iko­nic­ký zvuk „vé osmič­ky“ je vždyc­ky super. Jinak je to oprav­du dost oby­čej­né vozi­dlo, kte­ré se ve fil­mu pří­liš neu­ká­že. Honička na dál­ni­ci s Tučňákem je pak už oprav­du jen tor­zo zába­vy, kte­rou by si divá­ci přá­li. Žádná pořád­ná akce, žád­né tech­nic­ké fine­sy nové káry, pros­tě jen sil­nič­ní honič­ka plná bor­de­lu, podiv­ných kame­ro­vých úhlů a deš­tě (masiv­ní­ho deš­tě mimo­cho­dem).

Já osob­ně z nové­ho Batmana roz­hod­ně nejsem nad­šen. Štěstí je, že jsem od něj také nic neo­če­ká­val. Když se totiž na ten­to sní­mek podí­vá­te bez růžo­vých brý­lí a hla­dem po komik­so­vé zába­vě, tak zjis­tí­te kru­tou prav­du. Pravdu, že Batman z roku 2022 je pří­bě­ho­vě plo­chý sní­mek, plný neza­jí­ma­vých postav, nepo­sky­tu­jí­cí ani zají­ma­vý hudeb­ní dopro­vod. Jediné dvě věci, kte­ré tak táh­nou nové­ho neto­pý­ra z vrst­vy gua­na je vel­mi zají­ma­vě vysta­vě­ný svět (a to vizu­ál­ně) a znač­ka. Batman totiž znač­kou byl, je a bude. Brát to ale jako plus toho­hle fil­mu je oprav­du spíš jako posled­ní záchra­na a mě pře­kva­pu­je, jak málo sta­čí k tomu, aby se dneš­ní divák uspo­ko­jil. 55% je z mé stra­ny ješ­tě milo­sr­den­ství, pro­to­že kdy­bych se začal hra­bat v komik­sech, logi­ce a moder­ních tren­dech, tak by se mi udě­la­lo zle a hod­no­ce­ní by šlo neo­práv­ně­ně dolu. Potvrzeno už je i nové pokra­čo­vá­ní, ve kte­rém bude Joker, tak si pře­ji, aby Reeves zapra­co­val na tvor­bě cha­rak­te­rů a na hud­bě, pro­to­že když se to pove­de, tak s Jokerem v popře­dí to může být trhák.

---