Reptisaurus (2009)

Každý nějak začí­ná, ale Christopher Ray si svou pod­prů­měr­nou reži­sér­skou lať­ku drží již od samot­né­ho prvo­po­čát­ku až dodnes…

Pětice přá­tel ztros­ko­tá na moři a záchra­nu nalez­nou na bře­hu nezná­mé­ho ost­ro­va. Zanedlouho jsou svěd­ky výsad­ku spe­ci­ál­ní­ho koman­da a radu­jí se ze záchra­ny. Jejich nad­še­ní ovšem vyprchá ve chví­li, kdy se s dvo­ji­cí vojá­ků set­ka­jí tvá­ří tvář. Ti zde totiž nepři­šli kvů­li nim, ale mají spe­ci­ál­ní úkol. Trosečníci jsou pro ně zby­teč­nou pří­tě­ží, což jim dáva­jí pat­řič­ně znát. Pravý důvod jejich mise je totiž zne­škod­ně­ní okříd­le­né­ho mon­stra, jenž vznik­lo během taj­né­ho vědec­ké­ho expe­ri­men­tu a jemuž se poda­ři­lo unik­nout z neda­lekých labo­ra­to­ří. Obě sku­pi­ny však musí začít spo­lu­pra­co­vat, pro­to­že dra­čí stvů­ra Reptisaurus nedě­lá mezi svý­mi obět­mi roz­dí­ly a zabí­jí kaž­dé­ho na potká­ní…

Režie: Christopher Ray

Rok výro­by: 2009

Délka: 81 min

Země: USA

 

Hrají:

Bernard Fredericks...(major Dawson)

Michael Caden...(Jason)

Gerald Webb...(Ryan)

Caroline Attwood...(Kaylee)

Michelle Draper...(Lea)

Yahaira Love...(Dr. Carr)

...a dal­ší

Prvotina Christophera Raye se nese v napros­to podob­ném duchu, jako drti­vá vět­ši­na jeho poz­děj­ší tvor­by. Mrzký roz­po­čet, laci­né digi­tál­ní efek­ty, špat­ný scé­nář i herec­ké výko­ny vět­ši­ny zúčast­ně­ných – inu pros­tě jen dal­ší pod­prů­měr­né scifi-hororové céč­ko, kte­ré bude pro vět­ši­nu divá­ků jen zby­teč­nou ztrá­tou času. A já se jim ani moc nedi­vím. Mnoho dob­ré­ho jsem na tom totiž nena­šel ani já a to tyhle bra­ky pat­ři­li své­ho času mezi moje oblí­be­né a nej­čas­tě­ji vyhle­dá­va­né fil­my.

 

Samotné mon­strum při­tom nevy­pa­da­lo zpo­čát­ku úpl­ně nej­hůř. Okřídlený dra­čí klon ala wyver­na zkří­že­ná s neto­pý­rem si do jis­té míry zís­kal mou pozor­nost. Bohužel jak už to tak bývá, jeho poten­ci­ál tu nebyl moc dob­ře vyu­ži­tý, vět­ši­nou jen krou­žil po oblo­ze, nebo máchal kří­d­ly na mís­tě – nic ho nedo­ká­za­lo zra­nit a když už zaú­to­čil, na scé­nu při­šlo odpor­ně laci­né digi­tál­ní gore. Přehrávající her­ci se ani moc nesna­ži­li zakrý­vat, že se vlast­ně krčí či leží „před ničím“ – no (ne)herecké výko­ny vět­ši­ny zúčast­ně­ných, to byla kata­stro­fa sama o sobě. Navíc to celé bylo na můj vkus až nesku­teč­ně uje­če­né a afek­to­va­né. Všechny žen­ské posta­vy bych nej­ra­dě­ji poza­bí­jel hned v úvo­du, bohu­žel jejich mužští kole­go­vé si neved­li o moc lépe.

 

Reptisaurus v mno­ha ohle­dech půso­bí až moc kře­čo­vi­tě, oprav­du pove­de­ných momen­tů je tu jako máku, což zna­me­ná, že ani mé hod­no­ce­ní nebu­de ten­to­krát pří­liš vel­ké. Já se u toho pros­tě neba­vil a pochy­bu­ji, že by se ten­to film dočkal pří­liš vel­ké obli­by u ostat­ních divá­ků.

Hodnocení:

20% 

---