Špunti na vodě - PROFILY HERCŮ

Jiří Langmajer

Divadelní, fil­mo­vý a tele­viz­ní herec, rodák z Plzně. Do pově­do­mí divá­ků popr­vé výraz­ně­ji vstou­pil už během stu­dií na hudebně-dramatickém obo­ru na Pražské kon­zer­va­to­ři coby učeň „Slamák“ v čes­ko­slo­ven­ském tele­viz­ním seri­á­lu Třetí patro (1985) a o dva roky poz­dě­ji fil­mem Proč?. Následovala hlav­ní role v kome­dii Copak je to za vojá­ka… (1987). Mezi jeho domov­ské scé­ny pat­ři­lo např. Divadlo pod Palmovkou, kde ztvár­nil řadu výraz­ných titul­ních rolí, nebo Divadlo na Vinohradech. V roce 1999 zís­kal Cenu Thálie pro uměl­ce do 33 let. Od roku 2005 je na vol­né noze, pat­ří k nej­ob­sa­zo­va­něj­ším čes­kým her­cům.

Výběr z fil­mo­gra­fie:

Kamarád do deš­tě (1988), Díky za kaž­dé nové ráno (1994), Návrat idi­o­ta (1999), Milenci a vra­zi (2004), Snowboarďáci (2004), Pravidla lži (2006), Hranaři (2011), Svatá čtve­ři­ce (2012), Všiváci (2014), Bezva žen­ská na krku (2016)

 

Hynek Čermák

Divadelní, fil­mo­vý a tele­viz­ní herec, pochá­zí z Prahy, stu­do­val čino­her­ní herec­tví na DAMU. Na plát­ně debu­to­val v roce 1993 v evrop­ském kopro­dukč­ním váleč­né­ho vel­ko­fil­mu Stalingrad reži­sé­ra J. Vilsmaiera a se zahra­nič­ní­mi pro­duk­ce­mi spo­lu­pra­co­val i nadá­le – např. kome­die Mr. Johnson (2008) nebo kata­stro­fic­ké dra­ma Smrtící vlna (2000). Za roli poli­cis­ty Ládi v Hřebejkově Nevinnosti dostal v roce 2011 Českého lva za nej­lep­ší muž­ský herec­ký výkon ve ved­lej­ší roli. Řadu let hrál v Divadle J. K. Tyla v Plzni, v Městských diva­dlech praž­ských a na dal­ších scé­nách. Od roku 2010 je v angaž­má v Dejvickém diva­dle. Nepřehlédnutelné posta­vy drs­ných chla­pí­ků ztvár­nil v něko­li­ka tele­viz­ních insce­na­cích a seri­á­lech.

Výběr z fil­mo­gra­fie:

Kousek nebe (2004), Ro(c)k pod­vraťá­ků (2006), Ať žijí rytí­ři! (2009), Kajínek (2010), Ve stí­nu (2012), Svatá čtve­ři­ce (2012), Něžné vlny (2013), Díra u Hanušovic (2014), Gangster Ka (2015)

 

Pavel Liška

Liberecký rodák, diva­del­ní, fil­mo­vý a tele­viz­ní herec, absol­vent brněn­ské JAMU, drži­tel Českého lva za nej­lep­ší muž­ský herec­ký výkon v hlav­ní roli ve fil­mu Štěstí (2005). Účinkoval v brněn­ském HaDivadle, v Národním diva­dle i na dal­ších čes­kých scé­nách. Jeho prv­ní fil­mo­vou rolí byl František v Gedeonově Návratu idi­o­ta (1999), v násle­du­jí­cích letech si zahrál v TV insce­na­cích a pře­de­vším fil­mech, včet­ně Divokých včel (2001) oce­ně­ných v na MFF v Rotterdamu.

Výběr z fil­mo­gra­fie:

Pupendo (2003), Nuda v Brně (2003), Horem pádem (2004), Účastníci zájez­du (2006), Venkovský uči­tel (2008), Nestyda (2008), Škola prin­ců (2010), Polski film (2012), Tři brat­ři (2014)

Tatiana Vilhelmová

Divadelní, fil­mo­vá a tele­viz­ní hereč­ka, naro­di­la se a stá­le žije v Praze, drži­tel­ka Českého lva za nej­lep­ší žen­ský herec­ký výkon v hlav­ní roli ve fil­mu Štěstí (2005) a oce­ně­ní z Televizního fes­ti­va­lu Monte Carlo 2001 za sní­mek Společnice, „Shooting star 2003“ z MFF Berlín. V dět­ství se věno­va­la bale­tu a zpě­vu, nako­nec se roz­hod­la pro herec­kou dráhu. Pozornost divá­ků vzbu­di­la na jeviš­ti Dejvického diva­dla, v Národním diva­dle, diva­dle Rokoko, ve Viole a na dal­ších scé­nách, kde hos­to­va­la.  První tele­viz­ní roli dosta­la v šest­nác­ti letech, násle­do­val film Indiánské léto (1995), kte­rý odstar­to­val její úspěš­nou kari­é­ru.

Výběr z fil­mo­gra­fie:

Šeptej (1997), Návrat idi­o­ta (1999), Divoké vče­ly (2001), Děvčátko (2002), Jedna ruka net­les­ká (2003), Grandhotel (2006), Vratné lah­ve (2007), Medvídek (2007), Kajínek (2010), Díra u Hanušovic (2014), Domácí péče (2015), Teorie tyg­ra (2016)

Anna Polívková

Divadelní, fil­mo­vá a tele­viz­ní hereč­ka, pochá­zí z Prahy, absol­vent­ka kon­zer­va­to­ře, obo­ru non­ver­bál­ní diva­dlo na HAMU a Mezinárodní ško­ly pohy­bo­vé­ho diva­dla Jacquese Lecoqa v Paříži. V sou­čas­né době hos­tu­je ve Studiu DVA, La Fabrice, brněn­ském Divadle Bolka Polívky a na dal­ších diva­del­ních scé­nách. Na fil­mo­vém plát­ně se v epi­zod­ní roli dív­ky v taneč­ních obje­vi­la v oce­ňo­va­ném Návratu idi­o­ta (1999), prv­ní vět­ší roli dosta­la ve fil­mu Restart (2005), o rok poz­dě­ji zazá­ři­la coby Jolana ve fil­mo­vém hitu Účastníci zájez­du.

Výběr z fil­mo­gra­fie:

Bolero (2004), Hezké chvil­ky bez záru­ky (2006), Květy saku­ry (2008), Stínu neu­te­češ (2009), Modrý tygr (2011), Probudím se vče­ra (2012), Dědictví aneb Kurva se neří­ká (2014), Strašidla (2016)

Jana Kvantiková

Talent slo­ven­ské­ho fil­mu a diva­dla, rodač­ka ze Žiliny. Během stu­dií na bra­ti­slav­ské kon­zer­va­to­ři popr­vé sta­nu­la na jeviš­ti, na Nové Scéně, i před kame­rou – v krát­ko­me­tráž­ním fil­mu stu­den­tů fil­mo­vé fakul­ty VŠMU Kopce jako bílí slo­ni (2012) a poz­dě­ji v krát­ko­me­tráž­ním komik­so­vém fil­mu Orfeova píseň (2013). Vedle herec­tví se věnu­je i vlast­ní tvor­bě, píše poezii ve vol­ném ver­ši.

Arnošt Goldflam

Herec, dra­ma­tik, reži­sér, peda­gog, iko­na tuzem­ské umě­lec­ké scé­ny, brněn­ský rodák. Po abso­lu­to­riu JAMU půso­bil v něko­li­ka brněn­ských diva­dlech, nej­vý­raz­něj­ší sto­pu zane­chal HaDivadle. V 80. letech začal být obsa­zo­ván do men­ších fil­mo­vých a tele­viz­ních rolí, znač­ný ohlas měl např. coby Arnošt ve fil­mu Dědictví aneb Kurvahošigutntag (1992) a Lustig v pohád­ce Lotrando a Zubejda (1996). Je auto­rem více než 50 diva­del­ních her a dra­ma­ti­za­cí, něko­li­ka úspěš­ných knih pro děti i dospě­lé. Pohostinsky reží­ru­je, je pro­fe­so­rem pro obor dra­ma­tic­ká umě­ní.

Výběr z fil­mo­gra­fie:

Tisícročná vče­la (1983), Něžný bar­bar (1989), Vyžilý Boudník (1991), Fany (1995), Otesánek (2000), Nuda v Brně (2003), V peři­ně (2011), Donšajni (2013), Dědictví aneb Kurva se neří­ká (2014), Teorie tyg­ra (2016)

Dana Syslová

Divadelní, fil­mo­vá a tele­viz­ní hereč­ka. Narodila se v Praze, kde také vystu­do­va­la DAMU a pro­ži­la 30 sezon v sou­bo­ru Městských diva­del praž­ských. První tele­viz­ní roli v insce­na­ci Metelice dosta­la coby stu­dent­ka 2. roč­ní­ku. V násle­du­jí­cích letech ztvár­ni­la desít­ky fil­mo­vých a tele­viz­ních rolí, inten­ziv­ně se věno­va­la také dabin­gu (je lau­re­át­kou Ceny Františka Filipovského).

Výběr z fil­mo­gra­fie:

Dita Saxová (1967), Já, truch­li­vý Bůh (1969), Bota jmé­nem Melichar (1983), Poločas štěs­tí (1984), Kam, páno­vé, kam jde­te? (1987), Divoká srd­ce (1989), Andělská tvář (2001), Poupata (2011), Raluca (2014)

---