(zatím nehodnoceno)
Loading...Filmové sequely na úspěšné hollywoodské trháky bývají různé. Jsou takové, které přímo navazují na děj svého předchůdce, takové, které z něj vycházejí jen volně, i takové, které původní zápletku pouze kopírují... No, a pak je tu takový Temný rytíř.
Film režiséra Christophera Nolana totiž nerozvíjí ani tak příběh předchozího dílu, jako spíše celou jeho tematiku a koncepci hlavní postavy, která se přesto už v prvním filmu zdála být rozvržená dostatečně. Ve tři roky starším Batman začíná jsme byli svědky zavedení zcela průkopnických směrnic v žánru komiksových adaptací a zároveň i restartu a zbrusu nového vývoje jednoho z jejich nejklasičtějších hrdinů. Skrze oheň a vodu se tak Nolanův Batman opět zasloužil o status temného křižáka bojujícího za pravdu a spravedlnost proti lži a korupci. Je toto ale opravdu celý příběh?
V prvních minutách Temného rytíře se setkáváme s Batmanem přesně takovým, jak si ho pamatujeme. Společně s poručíkem Jimem Gordonem a nově i ambiciózním státním návladním Harvey Dentem se zaplétá do gangsterských machinací a právnických kliček korupcí stále prolezlého Gothamu, avšak Gothamu Christophera Nolana, ve kterém Batsymu jen svaly a supermoderní vybavení vítězství vždycky nezaručí.
Doba hrdinů, kteří mohli beztrestně házet za mříže koho se jim zachtělo, skončila. Batman sice může letět do Hongkongu pro sběhlého mafiána, skřípnout ho ale musí až zpátky v Gothamu Dent s Gordonem hezky právní cestou. Značnou část první půlhodinky filmu tak Nolan se svými scénáristy budují komplikovanou thrillerovou atmosféru, ve které je dobře vybojovaný soudní proces mnohdy účinnější, než uštědření párem netopýřích uší někomu po hlavě. Do tohoto světa však zároveň vstupuje něco s ním zcela kontrastního - přechod mezi realistickým vyobrazením fantazie a jejím skutečným a nevyzpytatelným originálem. Prvek, který z hrdiny dělá superhrdinu.
O výkonu Heatha Ledgera v roli Batmanova nejzákeřnějšího souputníka Jokera už toho bylo řečeno mnoho, ale proč to nezopakovat? Určitě to není jen makeupem, že po původním herci na plátně nenajdete ani stopy. S dokonalým splynutím se svou postavou Ledger zaplatil cenu nejvyšší, nebojím se však říct, že se mu podařilo přivést na svět vůbec nejgeniálnější zápornou postavu v historii filmu. Joker přesto není jen perfektně zahraný, ale především bravurně napsaný. Jeho psychologický profil „psa, co se honí za auty“ je až mrazivě uvěřitelný a reálný, díky Ledgerovi při svých výstupech navíc směšný a hrůzostrašný zároveň, což byla část Jokerovy osobnosti vždy velice těžko aplikovatelná do jakéhokoliv média.
Postava Jokera je ale především oním hybatelem, který Nolanova Batmana posouvá opět na další úroveň postoje komiksové literatury k filmovému umění. V prvním dílu nebylo pro vykreslování charakteru samotného temného rytíře místo na pořádné padouchy, což se režisér snažil vykompenzovat alespoň jejich počtem. Joker však není jen další z mnoha variací na své originální já, či dokonce subjekt vhodný ke srovnávání se slavným Jokerem Jacka Nicholsona (což je mimochodem úplně jiný charakter). Tento Joker je naopak odrazem všech komiksových zloduchů, což mu navíc dodává jakýsi až mýtický status. Paroduje všechny komiksové historie o zrodu svých záporných postav, když je nám jeho vlastní původ utajen a Joker sám se chlácholí hned několika verzemi příběhu o vzniku svých jizev. Ve fantastických dialozích s Batmanem pak rozebírá největší paradoxy komiksových superpadouchů, kteří existují prostě jen proto, že bez nich by nebyli ani žádní superhrdinové. Bez nich se temný rytíř může prohánět za podřadnými zlodějíčky a nemastnými mafiány, s nimi na palubě to ale znamená stát se něčím zcela jiným, což v Nolanově případě znamená status hrdiny dokonce úplně opustit.
Po nástupu Jokera se tak Batmanova osobnost opět dostává na modelářskou stoličku, a zpracovává ji právě zvrácený klaun. Při jednotlivých konfrontacích mezi dobrem a zlem se Nolan čím dál víc zavrtává do psychologických dramat, ve kterých je jako ryba ve vodě. Vedle svého klasického hudebního doprovodu, bezmála stejně kvalitního, jako v prvním díle, pak Nolana ve vrcholech takovýchto scén podpírá skladatel Hans Zimmer stupňováním různých chaotických tónů, kterými v kombinaci například s točitou kamerou míchá smrtelnou dávku komorní atmosféry a všudypřítomného šílenství. Právě v takovýchto scénách Christopher Nolan nejvíce dokazuje, jak výjimečný jeho film je.
Přesto však Temnému rytíři status „dokonalého filmu“ občas nepříjemně uniká. Nolanovým slabým místem je opět až příliš nepřehledná akce, ve které se tak ztratí spousta detailů propracovaného scénáře. Nejlepší není ani výprava, když uzavřené scény jen chaoticky střídají lokality a kontinualita mezi nimi slábne, což podráží nohy především gradaci (navíc víceúrovňového) finále.
Přesto neotrkaný rukopis na poli akčních blockbusterů můžeme režisérovi zcela odpustit, jelikož je to (možná ještě kromě trochu neúměrně dlouhého rozjezdu v první polovině) asi jediné negativum, které na filmu vidím. Christopher Nolan opět posunul možnosti v chápání na první pohled přímočarých komiksových příběhů; problematika Batmanovy postavy nekončí ruku v ruce s jeho přestrojením, Wayne může operovat jak v Batmobilu tak v civilním lamborghini, v obou případech je však svazován morálními pravidly, které jeho souputníci jednoduše nemají. Jeho charakter navíc není jediný, který se během filmu stává klaunovou loutkou, a tak nám vedle mnoha dramatických zvratů přibude i jedna velká proměna (a to nejen charakteru), pro jejíž vyřešení v závěru filmu Temný rytíř přestává být hrdinou, aby se mohl stát něčím víc.
Části seriálu: Batman
- Batman (1989) - neslavnější Batman z 20. století
- Batman se vrací - druhý Burtonův Batman
- Batman začíná
- Batman začíná - Batman Begins
- Batman: Arkham Knight
- Batmanova historie
- Legenda o Batmanovi - Rok nula
- Může Batman skutečně přemoci Supermana?
- Nejlepší Batmani
- Temný rytíř
- The Batman - 90 %
- Travis Langley - Batman and Psychology (100%)
Nejnovější komentáře