Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Film vycházející ze skutečného případu prezidentské milosti, který měl být původně pouze pilotním dílem pro sérii příběhů, jež spojuje právě amnestie. Protože se však téma notně rozrostlo a zdálo se, že by mu televizní obrazovka byla malá, míří Václav na plátna kin. A to je dobře.
Václavovi je čtyřicet, žije ve zchátralém vesnickém stavení se svou matkou a trpí něčím, co bychom mohli nazvat „lehkou mozkovou retardací“. Ta se projevuje tak, že se Václav chová asi jako dvanáctiletý kluk. Dělá jeden průšvih za druhým, střílí po spoluobčanech, šmíruje spoluobčanky, jezdí na motorce, provádí schválnosti, vybuchuje v záchvaty vzteku a také se mu zjevuje mrtvý otec. Zároveň však má upřímně rád svou matku, kterou se po každé katastrofě s dětskou spontánností snaží potěšit. Václav rozhodně není nějaký oblíbený „místní magor“, naopak všichni obyvatelé vesnice, včetně vlastního bratra, mu už nemohou přijít na jméno a na dennodenním pořádku je vyhrožování ústavem i věčné omluvy od bezvýhradně milující matky.
Václav naplňuje všechny důležité filmové atributy, má dobrý námět, solidní scénář i schopné herce, co však pokládám za vyloženě nešťastné, je distribuční prezentace tohoto filmu jakožto komedie. Výsledkem pak je, že v kině sedí spousta lidí, kteří přišli na českou legraci a tak se smějí co to jde, avšak kousky mentálně narušeného Václava (nemluvě o celkovém vzezření, mimice, gestikulaci apod.) sice občas vybízejí k lehkému pousmání, ale rozhodně to není žádná „řachanda“. Většina scén ukazuje spíš hořké momenty, v nichž se odhalují lidské charaktery i Václavova narušená duše a je jen škoda, že to mnoho diváků v sále vůbec nechtělo vidět.
Již jsem zmiňovala scénář, který je velmi slušný. Nevím přesně, jak moc je Václavův příběh pro film pozměněn, ale faktem zůstává, že scénárista Marek Epstein dobře vykresluje Václava i celou vesnici a podává dostatečné opodstatnění pro to, co se musí stát (všichni víme, že na konci čeká vězení a amnestie), jen je škoda poněkud uspěchaného závěru. Divák dlouho čeká (což ale rozhodně neznamená, že se nudí) než přijde onen osudný čin. To se pochopitelně nakonec stane, i s dostatečnou dávkou působivosti, ale nakonec se to všechno nenechá úplně vykrystalizovat. Kromě skvělé scény, v níž Václavova matka sbírá podpisy na petici, už tvůrci příliš neukazují, co Václavův čin s okolím i s ním samým udělal.
Nezbytným předpokladem pro fungování filmu tohoto typu jsou kromě scénáře herecké výkony. I zde měli tvůrci šťastnou ruku. Ivan Trojan v hlavní roli dokazuje, že je jedním z nejlepších českých herců současnosti a troufám si tipovat, že si příští rok dojde pro čtvrtého Českého lva. Václav ale rozhodně nestojí jen na Trojanovi, což je moc dobře. Vynikající je taktéž Emília Vášáryová jako utrápená, ale zároveň věčně odpouštějící a milující Václavova matka. Zajímavé jsou i další postavy například Václavův bratr v podání Jana Budaře nebo starosta a předseda družstva, komunistický udavač, ale v lecčems i dobrý člověk, kterého ztvárnil Jiří Lábus.
Verdikt: Tenhle český film se poměrně povedl. Zásluhu na tom má především scénárista, který dokázal příběh uchopit za správný konec a neudělal z něj plytkou moralitu o netolerantní společnosti ani citově vyděračský příběh o odstrkovaném hlupáčkovi, a pak samozřejmě také perfektní herecké výkony všech zúčastněných.
Photo © SPI International
(4,91 z 5)