Vrána - Dlouho jsem tenhle snímek chtěl vidět a dlouho jsem se mu neúmyslně vyhýbal.

Až nyní jsem se koneč­ně dostal k tomu, abych zhlé­dl již při svém vzni­ku legen­dár­ní Vránu. Komiksové sním­ky jsou v dneš­ní době na den­ním pořád­ku, ale v roce 1993 se dob­rá komik­so­vá adap­ta­ce hle­da­la hod­ně těž­ko. A tak při­šli James O’Barr, Alex Proyas a Brandon Lee, aby to změ­ni­li.
Tak hned na začát­ku je mys­lím potře­ba zmí­nit, stej­ně to kaž­dý fanou­šek toho­hle fil­mu ví, že Brandon Lee, před­sta­vi­tel titul­ní­ho „hrdi­ny“, při natá­če­ní zemřel. Tam, kde není Vráně vidět do obli­če­je, je to vět­ši­nou kaska­dér, kte­rý poz­dě­ji Brandona nahra­dil. Brandon bohu­žel dopla­til na pro­kle­tí své­ho otce, Bruce Leeho, kte­rý také zemřel při natá­če­ní fil­mu ve věku 33 let. Brandonovi bylo pou­hých 28 let.

Vrána je komiks, kte­rý jde mimo main­stre­am, není to hrdi­na jako Spider-Man nebo Batman, je to posta­va z komik­su, kte­rý je více sty­li­zo­va­ný, jde zde hlav­ně o atmo­sfé­ru a o růz­né otáz­ky, kte­ré v nás vyvo­lá­vá feno­mén smr­ti a vzá­jem­ných vzta­hů. Protože prá­vě o tom Vrána vlast­ně je. Je to o tom, že něko­mu, je jed­no proč, je dáno po roce od vlast­ní­ho úmr­tí vrá­tit se mezi živé. A co v tu chví­li udě­lat? Mstít se, pro­to­že nic jiné­ho není mož­né. Ve svě­tě živých v pod­sta­tě nezbyl nikdo, na kom by zále­že­lo. Téměř nikdo.

Příběh fil­mu a vlast­ně i samot­ný komiks nabá­da­jí k tomu, aby vizu­ál­ní strán­ka fil­mu byla zvlášt­ní. Vždyť v hlav­ní roli je oživ­nuvší rocker, kte­rý má obli­čej nabar­ve­ný na bílo pud­rem a rty a oči má zvý­raz­ně­né čer­ní. Komiks sám o sobě je čer­no­bí­lý a mno­zí, včet­ně Brandona Lee, chtě­li sku­teč­ně pro­sa­dit čer­no­bí­lou ver­zi fil­mu s barev­ný­mi, doruda zvý­raz­ně­ný­mi fla­shbac­ky. Černobílá ver­ze se nako­nec neko­na­la, pro­to­že stu­dio to pros­tě nechtě­lo, ale i tak je vizu­ál­ní dojem z fil­mu úžas­ný. V tomhle Alex Proyas pros­tě umí cho­dit.

Celý film, respek­ti­ve sou­čas­nost v něm zachy­ce­ná, je ladě­na do čer­né, bar­vy jsou utlu­me­ny, a tak ač film není sku­teč­ně čer­no­bí­lý, vyzní­vá díky fil­tro­vá­ní snad ješ­tě tem­ně­ji, než by mohl v čer­no­bí­lé ver­zi. A ved­le toho fla­shbac­ky, ladě­né do rudé, vyzní­va­jí ani ne tak vese­le, ale spí­še smut­ně, trpi­tel­sky, zvláš­tě když jsou nastří­há­ny se zábě­ry na Erica Dravena, kte­rý se vzpo­mín­ka­mi sou­ží.

Film je ve své pod­sta­tě spí­še tem­nou medi­ta­cí nad smr­tí a lás­kou, kdy vraž­dě­ní z pomsty je zde v pod­sta­tě jen pro­to, aby bylo urči­tým kata­ly­zá­to­rem, kte­rý dá Vráně klid, aby moh­la dojít bodu, kdy budou účty vyří­ze­ny. Nejde o to zabí­jet všech­ny gráz­ly, Ericovi o tohle ani zda­le­ka nejde, pros­tě se chce jen pomstít, ale když se mu kdo­ko­li posta­ví do ces­ty, není mu pro­ti srs­ti zba­vit se více lidí, jak to doka­zu­je ve scé­ně, kde zma­sa­kru­je radu gan­gů.

Eric Draven ali­as Vrána je tem­nou posta­vou, kte­rá je zmí­tá­na city, není to žád­ný šíle­nec, i když tak vypa­dá, pros­tě je jen city veden k tomu, aby povraž­dil čtve­ři­ci gráz­lů, kte­rá může za jeho smrt. Všechno to dělá pro­to, že mu ublí­ži­li, ale hlav­ně pro­to, že ublí­ži­li jeho lás­ce. Před jeho oči­ma ji zná­sil­ni­li a v pod­sta­tě zabi­li. Eric je mučed­ní­kem, kte­rý dostal dru­hou šan­ci, ale není jas­né proč. Proč zrov­na on? Co je vlast­ně zač vrá­na, kte­rá ho pro­vá­zí? Mnoho otá­zek zůstá­vá nezod­po­vě­ze­no, což není na ško­du, prá­vě nao­pak. Film dostá­vá ješ­tě mystič­těj­ší roz­měr a nutí k pře­mýš­le­ní.

Já osob­ně v posta­vě Erica Dravena i v tom, jak ji Brandon Lee zahrál, vidím předob­raz Jokera z Temného rytí­ře, kte­rý je sice nala­děn na tro­chu jinou stru­nu a ve své pod­sta­tě mno­hem doko­na­lej­ší, ale i ve Vráně máme co doči­ně­ní s posta­vou, kte­rá se tak tro­chu vymy­ká. Snad to ale není pro­kle­tí, pro­to­že her­ci, kte­ří své cha­rak­te­ry skry­té pod vrst­vou pud­ru zahra­jí napros­to doko­na­le, umí­ra­jí. Tenhle člá­nek je tedy díkem Brandonovi Lee, kte­rý ztvár­nil posta­vu, kte­rá nebu­de zapo­me­nu­ta, i když se jí sna­ží prznit její pokra­čo­vá­ní.

---

---