www.BezBot.cz – příběh jednoho sportovce

IMG 20251015 185549

Hodnocení článku

(1 hla­sů, prů­měr: 5,00 z 5)

Loading...

Zaujala mě neob­vyk­lá kni­ha s netra­dič­ním názvem Www.bez-bot.cz od méně zná­mé čes­ké autor­ky Ivony Březinové. Tato tak tro­chu nove­la pojed­ná­vá o pro­ble­ma­ti­ce živo­ta lidí s těles­ným han­di­ca­pem. Publikaci vyda­lo nakla­da­tel­ství Cattacan ve spo­lu­prá­ci s Nadačním fon­dem Emil, kte­rý od roku 2009 pod­po­ru­je mla­dé spor­tov­ce se zdra­vot­ním posti­že­ním, dále za pod­po­ry hlav­ní­ho měs­ta Prahy, sta­tu­tár­ní­ho měs­ta Brna, Jihočeského kra­je, Jihomoravského kra­je, Libereckého kra­je a spo­leč­nos­ti STAREZ - SPORT, a.s..

Jak se mi kni­ha líbí?

Držím v ruce útlou kní­žeč­ku s názvem www.bez-bot.cz, jenž je odě­na v kabát­ku, kte­rý na prv­ní pohled neo­sl­ní žád­ným pes­t­ro­ba­rev­ným obráz­kem ani pou­ta­vou gra­fi­kou na oba­lu. V tom­to smě­ru vypa­dá stro­ze – titul­ní strán­ka je jed­no­li­tě modro-zelená, jako­by na ni někdo vylil ple­chov­ku bar­vy. Na pou­hých 137 stra­nách obsa­hu­je 13 kapi­tol, kte­ré čte­nář zvlád­ne pře­lous­kat během chvil­ky. Text kni­hy se mi neje­vil nud­ný ani fád­ní – četl se vcel­ku lehce a rych­le. Jazyk je při­způ­so­ben cílo­vé sku­pi­ně, tedy pře­de­vším tee­nage­rům a star­ším dětem.

Pozor, spo­i­ler!

Kniha líčí pří­běh Bena Brauna, oby­čej­né­ho chlap­ce, kte­rý rád spor­to­val, měl svých pár přá­tel a prá­vě kon­čil základ­ní ško­lu. Jeho táta jej při­ve­dl k lyžo­vá­ní, kte­ré se mu však jed­no­ho dne sta­lo osud­ným – kvů­li hád­ce a sáz­ce se svým nej­lep­ším kama­rá­dem sjel svah tak rych­le, že po nára­zu do auta při­šel o obě nohy a stal se „ležá­kem“. Tato sku­teč­nost má zřej­mě půso­bit jako výstra­ha pro čte­ná­ře.

V dal­ším ději autor­ka líčí pře­váž­ně jeho bez­vý­chod­né, nega­tiv­ní a sebe­lí­tost­né myš­len­ky, když se smi­řu­je s ampu­ta­cí obou dol­ních kon­če­tin. Sledujeme jeho pozvol­nou ces­tu k při­je­tí rea­li­ty a jeho postup­né kro­ky k zno­vuza­čle­ně­ní do živo­ta. Nejprve se učí sedět, poté pohy­bo­vat se na inva­lid­ním vozí­ku, násled­ně reha­bi­li­to­vat a s pomo­cí ber­lí se učí cho­dit na tzv. „prvo­no­hách“. Ben poma­lu zjiš­ťu­je, že jeho život úra­zem nekon­čí, ale může pokra­čo­vat dál. Avšak při­chá­zí nemé­ně nároč­né uče­ní – a to na pří­j­mač­ky na střed­ní ško­lu. Návrat pamě­ti a setká­ní s někte­rý­mi přá­te­li také není nej­pří­jem­něj­ší.

Čtenář tak zís­ká­vá rea­lis­tic­ký obraz o tom, jak to cho­dí v nemoc­ni­ci, jak se cho­vá nemoc­nič­ní per­so­nál nebo jak na podob­nou situ­a­ci rea­gu­jí rodi­če, pří­buz­ní a kama­rá­di. Okolí má vět­ši­nou stej­ně neleh­ký úkol – nevě­dí, jak se cho­vat, co říct a jak celý trau­ma­tic­ký záži­tek zpra­co­vat. O čem se teď mají s Benem bavit a o čem radě­ji ne? Ben si nachá­zí nové­ho kama­rá­da, Emila, kte­rý je na tom podob­ně či dokon­ce hůře, ale nevzdá­vá se. Sdílení těž­ké­ho osu­du, přá­tel­ství a humor pomá­há obě­ma pře­ko­nat těž­ké chví­le.

Na kon­ci pří­bě­hu se Ben účast­ní s běžec­ký­mi noha­mi spor­tov­ní­ho závo­du.

Jakým jazy­kem je kni­ha psá­na?

Kniha je psá­na jazy­kem tee­nage­rů, obsa­hu­je pře­váž­ně pří­mou řeč a má spád. Děj vyja­dřu­je frustra­ci, smu­tek a bez­na­děj hlav­ní­ho hrdi­ny Bena. Autorka Ivona Březinová údaj­ně svůj ruko­pis kon­zul­to­va­la s han­di­ca­po­va­ný­mi spor­tov­ci i s mno­hý­mi odbor­ní­ky na tuto pro­ble­ma­ti­ku. V úvo­du kni­hy je dlou­hý seznam osob, kte­ré pře­vza­ly zášti­tu nad odbor­nou strán­kou kni­hy.

Pro koho je kni­ha urče­na?

Zdá se, že kni­ha je pri­már­ně urče­na dětem, tee­nage­rům i dospě­lým, kte­rým má slou­žit jako urči­té varo­vá­ní před hazar­do­vá­ním se svým živo­tem i zdra­vím. Současně může slou­žit jako útěš­né smí­ře­ní pro ty, kte­ří si stej­ný­mi či podob­ný­mi pro­blémy pro­chá­ze­jí nebo již pro­šli. Zároveň infor­mu­je čte­ná­ře o slo­ži­tos­ti osu­du Bena i jemu podob­ných, aby se doká­za­li vcí­tit, pocho­pit a uvi­dět svět z jejich per­spek­ti­vy.

Verdikt:

Ačkoliv jde o váž­né téma, kni­ha je psá­na mnoh­dy humor­ně, přes­to­že se vysky­tu­jí i pesi­mis­tic­ké pasá­že. Není to jen pří­běh o boji s bez­na­dě­jí, depre­sí a sebe­lí­tos­tí, o han­di­ca­pu po váž­ném úra­ze, ale rov­něž o hle­dá­ní vlast­ní hod­no­ty i iden­ti­ty. Já osob­ně jej vní­mám zejmé­na jako varo­vá­ní před hazar­do­vá­ním se zdra­vím a živo­tem nebo jako návod, co počít potom, když se sta­ne úraz.

Kdo je Ivona Březinová?

Ivona Březinová píše kni­hy pro děti a mlá­dež. Vystudovala gym­ná­zi­um a Pedagogickou fakul­tu v Ústí n. L., obor češ­ti­na – děje­pis. Po něko­li­ka­le­tém půso­be­ní na katedře bohe­mis­ti­ky se v roce 1996 sta­la spi­so­va­tel­kou z povo­lá­ní. Často také jez­dí na bese­dy a autor­ská čte­ní. Pro snad­něj­ší zpro­střed­ko­vá­ní lite­rár­ních besed mezi auto­ry a knihov­na­mi zor­ga­ni­zo­va­la vytvo­ře­ní pro­gra­mu Besedník. Od roku 1982 je člen­kou IBBY a od roku 1999 člen­kou Obce spi­so­va­te­lů. Od roku 2007 vede tvůr­čí sku­pi­nu Hlava nehla­va, ve kte­ré fun­gu­je jako edi­tor­ka povíd­ko­vých sbí­rek auto­rů Literární aka­de­mie.