#1975: Ve službách Nuly 6 - 45 %

Série „Ve služ­bách Nuly“ se chý­lí ke kon­ci a je to na ní hod­ně znát. Kniha „Ve služ­bách Nuly 6“ má sice na prv­ní pohled cel­kem nor­mál­ní dél­ku, ale vlast­ně tře­ti­nu strá­nek tvo­ří bonu­so­vé pří­běhy, kte­ré vychá­ze­li nad rámec hlav­ní série. Je to tro­chu smut­né říct, ale prá­vě tyhle bonu­so­vé série ale­spoň lehce zachra­ňu­jí dojmy ze šes­té­ho dílu, kte­ré jsou roz­po­ru­pl­né. Bohužel se na kni­ze „Ve služ­bách Nuly 6“ pode­psa­lo, že se série nachý­li­la ke své­mu kon­ci a že to nej­spíš neby­lo způ­so­bem, kte­rý autor­ka prve zamýš­le­la. Teď v pod­sta­tě udě­la­la to, že se maxi­mál­ně sou­stře­dí na emo­tiv­ní rovi­nu pří­bě­hu a něja­ké to spik­nu­tí se ode­hrá­vá jen na pár strán­kách v poza­dí.

Když se to vez­me kolem a kolem, tak v pod­sta­tě celá kni­ha „Ve služ­bách Nuly 6“ je jen o tom, jak Luisa vycho­dí své­ho fámu­la, pro­to­že se na něj zlo­bí, i když všech­no je zapří­či­ně­nou jen žár­li­vos­tí, kte­rá už ani není moc vtip­ná. Ten zjis­tí něco nesku­teč­né­ho o svě­tě, kde se obje­vil a o jeho spo­je­ní se svě­tem vlast­ním, tedy dej­me tomu naším. Je to cel­kem vel­ké pře­kva­pe­ní a na čte­ná­ře doce­la dob­ře zafun­gu­je. Jenže potom se zase děj roz­měl­ní na tako­vé drob­né scén­ky a šar­vát­ky, kte­ré dění posou­va­jí jen pozvol­na a ve vět­ším měřít­ku se v pod­sta­tě nic moc nedě­je. Nejhorší je, že už ani ty vti­py tak dob­ře nefun­gu­jí.

Saito se tedy musí vypo­řá­dat nej­pr­ve s tím, že je Luisa šíle­ná žár­li­vá hol­ka, kdy žár­le­ní zde vzni­ká jen na zákla­dě toho, že „své­ho miláč­ka“ vidí s někým jiným, a to se ani nelí­bal. Pravda, sice na sobě leže­li, ale nic jiné­ho nedě­la­li. Přijde mi to tro­chu jako něja­ké špat­né tele­no­ve­ly, ale budiž, nemůžu zase chtít, aby to bylo nějak moc ost­ré, že jo. Žárlení kon­čí tako­vou zvlášt­ní ces­tou za „pokla­dem“, kdy to celé zní tak, že se pros­tě musel děj urych­lit, a tak se tohle vymys­le­lo jako vari­an­ta, kte­rá bude jakž takž fun­go­vat. Odhalí se jed­no vel­ké tajem­ství, Saitovi se dá nadě­je na návrat a do toho je nám řeče­no, že plá­ny na ovlád­nu­tí krá­lov­ství stá­le žijí. Je toho na jed­nu stra­nu moc a na dru­hou stra­nu málo. Málo se toho uza­vře, ale dost se toho ješ­tě děje.

Nemyslím si, že bude Nana Močizuki schop­na zakon­čit sérii „Ve služ­bách Nuly“ způ­so­bem, kte­rý bude důstoj­ný a kte­rý bude sku­teč­ně dob­rý. Myslím, že série pros­tě nabra­la tem­po, kte­ré jí neslu­ší. Je o tro­chu zma­teč­né a nako­nec máte pocit, že se v pod­sta­tě nic nesta­lo, nic se nedě­je, nic zají­ma­vé­ho zde nako­nec není a celé se to ode­hrá­vá jen pro­to, aby mezi sebou Luisa a Saito moh­li mít žár­li­vé scé­ny. A ty se už hod­ně opa­ku­jí. Knihu „Ve služ­bách Nuly 6“ tak zachra­ňu­jí bonu­sy, kte­ré nejsou vždy k popuká­ní, ale jde v nich oprav­du jen o to, aby čte­ná­ře bavi­li. Nerozvíjí děj, jen sta­ví posta­vy do zvlášt­ních situ­a­cí. A to doce­la zabí­rá. Rozhodně jsem z nich měl lep­ší dojem než z pří­bě­hu hlav­ní­ho.

Na Comics Blogu najde­te recen­ze na kni­hy:
„Ve služ­bách Nuly 1″
„Ve služ­bách Nuly 2″
„Ve služ­bách Nuly 3″
„Ve služ­bách Nuly 4″
„Ve služ­bách Nuly 5″