Hodnocení článku
(4 hlasů, průměr: 4,25 z 5)
Loading...Scott Lang (Paul Rudd) a Hope van Dyne (Evangeline Lilly), Hank Pym, (Michael Douglas), Janet van Dyne (Michelle Pfeiffer) a Cassie Lang (Kathryn Newton) po náhlém vyskytnutí se v Říši kvant narazí na nového nebezpečného nepřítele - Kanga Dobyvatele (Jonathan Majors)....
Časy své největší slávy možná začíná mít Marvel Cinematic Universe za sebou, status globálního fenoménu ovšem přetrvává. Dvojice filmů Ant-Man, respektive Ant-Man a Wasp, je poté vnímána jako druhá liga, dva menší filmy, které fungovali jako rodinné záležitostí s pár nápaditými momenty, oproti filmům kolegů Iron Mana či Thora se ovšem hrálo na o poznání menším písečku. Popularitu ovšem samotnému Ant-Manovi zvedla účast v Avengers: Endgame, kde se stal jednou z nejdůležitějších postav, a zájem o jeho třetí sólové dobrodružství automaticky vzrostl. V režii Peytona Reeda tak vzniká závěr trilogie, který se ovšem komornosti prvních dvou filmů výrazně vymyká. Svou velkolepostí a koncepcí dokonce připomene Star Wars či Dunu.
Třetí Ant-Man si tak po vzoru sólovek hrdinských kolegů začíná hrát na větším písečku, kdy i tentokrát dochází k rozšiřování mytologie, v tomto případě konkrétně v Říši kvant, kdy její fauna a flóra od prvních sekund začne evokovat zmíněné Star Wars, později i Dunu, nekončí to ovšem pouze u fauny a flóry. Prakticky diktátorský režim, výrazný design záporáckých pohůnků diktátora, který působí jako ideální kříženec Dartha Vadera a Imperátora. První zahraniční reakce tudíž nelhali, k Star Wars má Quantumania až nebezpečně blízko, v základě je ovšem nutné se opět připravit na fakt, že Marvel Cinematic Universe oficiálně funguje jako seriál fungující napříč filmy a seriály. A Quantumania je tak jen dalším dílem skládačky, který nutně nepokládá všechny otázky.
Stěžejní ovšem je, že je při tak výrazném světě Quantumania skutečně vizuální spektákl, navíc neskutečně svižná podívaná, která po vzoru Doctora Strange v mnohovesmíru šílenství začne a pak již nehodlá zastavovat. I to může pochopitelně pro jisté diváky znamenat překážku, v Quantumanii se ovšem alespoň pořád něco děje, kdy tu naposledy tak vtahující prozkoumávání nového světa bylo v rámci MCU naposledy při prvním setkání s Wakandou v prvním Black Pantherovi. Setkávání s obyvateli Říše kvant tak dokáže vzpomenout na Mijazakiho Cestu do fantazie či Zámek v oblacích, brokolicovou polívku i Jimmyho Neutrona. Dorazí i Bill Murray, který v podstatě hraje sám sebe (ve stínu jeho nedávných kauz se sexuálním harašením je jeho úloha v podstatě úsměvná), během prozkoumávání Říše kvant poté dochází i na humor, kdy právě on filmu v leckterých momentech podráží nohy. Humor v Quatumanii může diváky rozdělovat zhruba podobně jako humor Taiky Waititiho u Lásky jako hrom, nejvíce k tomu svádí postava jménem M. O. D. O. K., kterou divák bude buď naprosto zbožňovat a nebo naprosto nenávidět.
V Quantumanii ovšem funguje rodinná linka, kdy vztah mezi Scottem Langem a jeho dcerou Cassie, který je lemován napříč celou trilogií, dostává nové obrysy a opět zvládne emocionálně zasáhnout. Kathryn Newton je v tomto případě jako nová Cassie Lang castingovou trefou do černého, její linka těží i z výrazné empatie, které je následně výrazná ve snaze pomoct členům povstání nového tajemného světa. Uspokojivé jsou poté i drobné interakce mezi postavami, které zároveň prezentují již dávno vytvořená a účelovější pouta, zároveň tyto drobné momenty zvládnou u diváků rezonovat. Kdo se navíc bojí, že díky přesunu z ulic San Francisca do Říše kvant nedostanou svou šanci zazářit mravenci, toho by mělo čekat velmi milé překvapení.
Je to navíc právě Quantumania, která v plné kráse prezentuje nástupce Thanose v roli nového hlavního zla pro budoucnost MCU - Kanga Dobyvatele. Jonathan Majors již ztvárnil alternativní verzi Kanga v seriálu Loki, kde těžil především z drobného komediálního humoru a lákal na to, že existují jeho horší alternativní verze. A právě ta přichází v Quantumanii. Druhý Kang s první představenou verzí sdílí pouhý vzhled, tím ovšem podobnost končí. Z Majorse jde při stěžejních momentech ten správný respekt, v jeden moment zvládá po vzoru Dartha Vadera zobrazit svou krutost, zvládá působit jako fyzická hrozba. Majors tak při ztvárnění o poznání vážnějšího a krutějšího Kanga zvládá v kontrastu s Lokim předvést svůj výrazný herecký rejstřík, který bude do budoucích projektů MCU s Kangovou účastí důležitý. Na rozdíl od Thanose si sice muset Kang ještě počkat na výraznější vykreslení a osvětlení jeho motivací, jeho potenciál je ovšem v Quantumanii roztažen do široka.
Výraznější herecký výkon zvládá podat i Michelle Pfeiffer jako Janet van Dyne, která po menších rolích v Ant-Man a Wasp a Avengers: Endgame dostává více prostoru, kdy její postava funguje i díky nosnému konfliktu. Důležité ovšem je, že každá stěžejní postava dostává svůj moment zazářit, svůj nejeden moment slávy tak zažije i Michael Douglas jako Hank Pym, upozaděná nakonec není ani Hope v podání Evangeline Lilly. Největší pocit Star Wars poté vyvolává i samotné finále, kdy se nejvíce projevují jisté problémy se sázkou na humor, stěžejní ovšem je, že ani třetímu sólovému dobrodružství uživateli Pymových částic nechybí občasná nápaditost. Je tak scénárista Jeff Loveness skutečně ten pravý, který by měl skutečně napsat scénář k Avengers 5: Kang Dynasty? Samotná Quantumania ostatně krapet prozkoumává drobné nové zákonitosti mnohovesmíru, v součtu jde spíše o zajímavý předkrm, který v závěru možná napůl podivně shazuje vážnost celé situace, v součtu ovšem závěr funguje i díky tomu, že třetí Ant-Man v závěru zůstává po vzoru prvních dvou filmů především záležitostí s komediálními prvky. Důležité ovšem je, že terčem humoru není predikovaná právě nová obří hrozba jménem Kang, z toho jde pouze respekt.
Třetí Ant-Man startuje 5. fázi Marvel Cinematic Universe a zvládá na jejím samotném počátku vyvolat chuť na další dobrodružství s konceptem mnohovesmíru. Třetí Ant-Man je velkolepý vizuální spektákl, kdy natáčení ve virtuálních studií přináší zajímavý svět koketující se Star Wars a Dunou, jde o svižnou a zábavnou podívanou, zároveň v něm fungují emoce i skvělý Jonathan Majors. Možná je v něm až příliš podivných bytostí posedlých jistými otvory, Peyton Reed ovšem zvládl po dvou komorních Ant-Manech dodat velkolepý blockbuster, který opět dává prostor zazářit fantastickému Paulu Ruddovi, ze kterého se rázem stává jeden z nejnosnějších tahounů budoucího MCU. Má MCU skutečně své nejlepší období za sebou? I díky třetímu Ant-Manovi se nad tím jistě dá polemizovat....
PS: Dvě po-titulkové scény jsou pro budoucnost MCU velmi důležité.
