Blaženka – Emília Vášáryová

Můžete před­sta­vit posta­vu, kte­rou ve fil­mu hra­je­te?

„Na roz­díl od jiných postav ve fil­mu, kte­ré jsou his­to­ric­ky dané a sku­teč­ně exis­to­va­ly, je Blaženka fik­tiv­ní posta­va, je to jeho sekre­tář­ka v Londýně. Je tam pře­de­vším pro­to, aby Janu Masarykovi pomá­ha­la a mož­ná i troš­ku zastu­po­va­la jeho mat­ku. Jsem ráda, že jsem ji moh­la hrát ve slo­ven­šti­ně, pro­to­že v té době byl ten­to česko-slovenský prvek napros­to při­ro­ze­ný.“

Jak jste říka­la, má k Janovi spí­še mateř­ský vztah…ale pro něj je nepo­stra­da­tel­ná…

„Je to člo­věk, kte­rý mu je blíz­ký, spo­lu s Janem sdí­lí osud, kte­rý ho posti­hl a posti­hl celou Československou repub­li­ku, co se týká Mnichova. Mně osob­ně tato doba vel­mi zají­má, mno­ho věcí jsem si nastu­do­va­la již dáv­no před tím, než jsem roli dosta­la, pro­to­že pre­zi­dent Masaryk je pro mne stá­le osob­nos­tí, kte­rá pro mě vel­mi zna­me­ná. Vedl mě k tomu můj děde­ček a můj syn se jme­nu­je Tomáš, a jme­nu­je se tak pro­to, že pro mě byl Tomáš G. Masaryk na koni, jehož por­trét měl děde­ček ve svém poko­ji, od malič­ka ido­lem.“

Alice Masaryková - Zuzana Krónerová

Ve fil­mu hra­je­te Janovu sest­ru Alici Masarykovou, a přes­to­že nejde o roli roz­měr­nou, jis­tě bylo tře­ba respek­to­vat his­to­ric­kou věr­nost posta­vy. Jak jste ji s reži­sé­rem vytvá­ře­li?

„Pan reži­sér mi poslal poznám­ky k roli a výňat­ky z kni­hy Pavla Kosatíka o Janu Masarykovi, kte­ré byly vel­mi zají­ma­vé. Alice měla tro­chu smut­ný osud, pro­to­že se vel­mi chtě­la podo­bat své­mu otci, což samo­zřej­mě neby­lo mož­né. Když čte­te její dopi­sy, zdá se, že byla až tako­vá sebe­mrs­kač­ská, stá­le opa­ko­va­la, že nemá dost talen­tu a inte­lek­tu na to, aby moh­la být mys­li­tel­kou, filo­so­f­kou jako její otec. Myslím, že to byla mimo­řád­ná osob­nost, ale záro­veň mi je jí líto.“

Doba, udá­los­ti i oso­by, kte­ré film popi­su­je, byly dlou­ho v naší his­to­rii zaml­čo­va­né nebo zkres­lo­va­né. Když se řek­ne Masaryk, co je pro vás tou prv­ní myš­len­kou, kte­rá se vám vyba­ví ?

„Protože pat­řím již k těm dří­ve naro­ze­ným, tak jsem to vždyc­ky vní­ma­la tak, že Tomáš Garrigue Masaryk byl náš prv­ní pre­zi­dent a s ním se spo­ju­je slo­vo demo­kra­cie. Měli jsme ve svém okru­hu něko­lik rodin­ných přá­tel, kte­ří byli čes­ké­ho půvo­du i Slováci a i těch, kte­ří zaži­li demo­kra­cii v Anglii a ti osob­ně zna­li T.G. Masaryka. Díky nim to pro mě byla obrov­ská auto­ri­ta už od útlé­ho dět­ství. A jsem ráda, že už o tako­vých osob­nos­tech může­me vol­ně mlu­vit. A když se řek­ne jmé­no Jan Masaryk, oka­mži­tě mne napad­ne slo­vo vraž­da. Nikdy jsem nevě­ři­la, že by to byla sebe­vraž­da nebo něja­ká nešťast­ná náho­da. Myslím si, že byl zavraž­děn. Jan byl také úpl­ně jiný než jeho otec, ale byl to nesmír­ně hlu­bo­ký člo­věk a vel­ký diplo­mat.“

---