Dívka, která chtěla zachránit knížky

Na tuhle kni­hu jsem se vel­mi těši­la, nejen kvů­li „mně blíz­ké­mu“ téma­tu, ale hlav­ně kvů­li krás­ně pou­ta­vé obál­ce a v nepo­sled­ní řadě i té vel­ké zápla­vě krás­ných a kou­zel­ných ilu­stra­cí, kte­rý­mi je kni­ha plná, a jež se na své­ho čte­ná­ře doslo­va usmí­va­jí z kaž­dé strán­ky.

Hlavní hrdin­kou této kni­hy je asi dese­ti­le­tá díven­ka Anna, jejíž nej­vět­ší váš­ní byla čet­ba knih. Čtení knih byl její život.

Anna milo­va­la kni­hy.

Četla celé dny.

Četla ráno, než vsta­la z poste­le.

Četla večer, než šla spát.

Četla v noci, kdy měla spát.

Když do poko­je při­šla mamin­ka nebo tatí­nek, děla­la, že spí.

Ale nespa­la.

Čest si pod peři­nou.

V kni­hách se ska­ma­rá­di­la se stov­ka­mi nových přá­tel.

Získala i něja­ké nepřá­te­le.

Ale tako­vý je život.

Každý den po ško­le pra­vi­del­ně navště­vo­va­la kni­hov­nu, kde byla vždy vel­mi vlíd­ná kni­hov­ni­ce paní Monsenová. Svým způ­so­bem, i když si byly po strán­ce věko­vé vel­mi vzdá­le­né, si i tak dob­ře rozu­mě­ly a byly si veli­ce blíz­ké, neboť je spo­jo­va­la spo­leč­ná lás­ka a vášeň pro kni­hy. Dalo by se dokon­ce říci, že byly skvě­lé pří­tel­ky­ně.

Jednou, když zas Anna navští­vi­la kni­hov­nu, byla paní Monsenová vel­mi smut­ná, a to kvů­li kni­hám, kte­ré již nikdo del­ší dobu neče­tl, pro­to­že hod­ně lidí o nich ani nevě­dě­lo, a ani o tom, o co všech­no při­chá­ze­jí, když si je zrov­na nečtou.

Poté už neby­la smut­ná jen paní Monsenová, ale pan Berg, pro­to­že to byl prá­vě on, kdo pra­co­val dole ve skla­du a měl prá­vě za úkol likvi­do­vat všech­ny ty kni­hy, jež už nikdo dlou­ho neče­tl. Tato prá­ce byla vel­mi nevděč­ná, neboť kdy­by tyto kni­hy pan Berg nezni­čil, zce­la urči­tě by při­šel o prá­ci a jeho mís­to by pak dostal někdo jiný, jež by se toho rád ujal.

Když budou kni­hy, kte­ré nikdo nečte, niče­ny,

zmi­zí s nimi i posta­vy.

Jako pod­zim­ní list. Uvadnou.

Rozplynou se a pro­mě­ní v prach.

Ztratí se ve vět­ru. Navždy.

Hrozné pomyš­le­ní.

Anna se s tou­to sku­teč­nos­tí nechtě­la smí­řit a dosta­la skvě­lý nápad! Všechny kníž­ky, co nikdo nechce číst, sama spa­sí. Rozhodla se, že když je nechce číst nikdo jiný, bude to prá­vě ona, kdo je všech­ny pře­čte.

Zezačátku se to zdá­lo jako vel­mi geni­ál­ní a skvě­lý plán, ale s postu­pem času se pře­svěd­či­la o tom, že je to nad­lid­ský úkol. Knih bylo pří­liš mno­ho! Mnoho na to, aby je zvlá­dl pře­číst pou­ze jeden člo­věk. Byla bez­rad­ná.

Ale v jed­nom oka­mži­ku, když už si Anna mys­le­la, že je vše ztra­ce­no a je to bez­na­děj­né, stal se tak tro­chu malý a neo­če­ká­va­ný zázrak. Z niče­ho nic se v knihov­ně obje­vi­la vel­mi záhad­ná a tajem­ná kni­ha, ale nedo­psa­ná. Chyběla posled­ní strán­ka pří­bě­hu....

Ano, ta strán­ka v kni­ze chy­bě­la a byla to i tak tro­chu drob­ná a maza­ná lest, jak zno­vu při­mět všech­ny lidi zno­vu číst kni­hy, a hlav­ně najít si „svůj“ vlast­ní ztra­ce­ný konec z kni­hy.

A všich­ni hle­da­li, hle­da­lo celé měs­to, hle­da­la celá země... dokud se neob­je­vi­la dív­ka, kte­rá chtě­la zachrá­nit kníž­ky a kdo ví, mož­ná nako­nec našla i tu nedo­psa­nou posled­ní strán­ku....

Najde někdo posled­ní strán­ku, abychom si moh­li pře­číst rozuz­le­ní zají­ma­vé­ho a pou­ta­vé­ho pří­bě­hu oné tajem­né kni­hy? Bude Anna se svo­jí misí úspěš­ná? A co ostat­ní? A jaký poprask tako­vá nedo­psa­ná kni­ha může vyvo­lat po celé zemi?...

Tato kníž­ka, kte­rá je urče­na pře­váž­ně pro malé­ho čte­ná­ře, zce­la urči­tě pro svo­jí hlav­ní myš­len­ku „jak při­mět děti nená­sil­nou for­mou číst“ a utvá­řet si své vlast­ní svě­ty, roz­ví­jet svo­jí fan­ta­zii; urči­tě nadchne nejen malé, ale i dospě­lé čte­ná­ře.

Kniha je psá­na vel­ký­mi pís­me­ny a jed­not­li­vá slo­va jsou posklá­dá­na do zvuč­ných rýmu, tak­že se pří­běh čte vel­mi snad­no a sám. Navíc kou­zel­né a pou­ta­vé vyprá­vě­ní o lás­ce ke kníž­kám je téma­tic­ky hez­ky roz­pra­co­vá­no a dopl­ně­no krás­ný­mi, barev­ný­mi ilu­stra­ce­mi, jež kni­hu dotvá­ří jako pra­vý „kniž­ní skvost“ do dět­ské kni­hov­nič­ky.

S „Dívkou, kte­rá chtě­la zachrá­nit kníž­ky“ zno­vu obje­ví­te svůj zájem, cit, lás­ku ale i vášeň pro tiš­tě­nou kni­hu, a rádi pak bude­te lis­to­vat její­mi strán­ka­mi, dýchat vůni papí­ru a snít o svých hrdi­nech z kníž­ky, hltat řádek po řád­ku, strán­ku po strán­ce...

Ale pozor, čís­la strá­nek v této kni­ze nehle­dej­te, stej­ně bys­te je nena­šli!

Knížka je cel­ko­vě moc hez­ky zpra­co­vá­na a pro­pra­co­vá­na do posled­ní­ho detai­lu a roz­hod­ně nadchne malé i vel­ké čte­ná­ře, kte­ří se ke čte­ní této kníž­ky budou chtě nechtě stá­le vra­cet.

Dívka, kte­rá chtě­la zachrá­nit kníž­ky
Text: Klaus Hagerup
Ilustrace: Lisa Aisato
Překlad: Šárka Stejskalová
Vydalo Nakladatelství DOBROVSKÝ s.r.o.
Rok vydá­ní: 2018
ISBN 978-80-7390-936-9