Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Život obyčejných Čechů přežívajících pod palcem sovětského útlaku nebyl nikdy tak ostře - a vtipně - zobrazen jako ve filmu Ecce Homo Homolka, který byl v nově restaurované verzi uveden na letošním Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Ačkoli tato kvintesence české komedie může být pro široké mezinárodní publikum málo atraktivní, tato jedinečná komedie je i po 55 letech stále úderná - jak ukázalo její nadšené přijetí na KVIFF.
Film Ecce Homo Homolka režiséra Jaroslava Papouška představuje jeden den ze života průměrné rodiny v Československu po pražském jaru, v prvních letech normalizace (natočen byl v roce 1969, rok poté, co se zemí prohnaly sovětské tanky, a uveden v roce 1970). Rodina Homolkových začíná den sběrem hub v lesích nedaleko Prahy a poté se uchýlí domů na líné nedělní odpoledne; exteriéry domu Homolkových se natáčely v Bořivojově ulici na Žižkově, hned za rohem od jiné klasické komedie, Vrchní, prchni!.
Rodinu Homolkových tvoří dědeček (Josef Šebánek) a babička (Marie Motlová); jejich zápecnický syn Ludva (František Husák); jeho panovačná manželka Heduš (Helena Růžičková) a jejich hravá dvojčata Péťa a Máťa (hrají je šestiletí Petr Forman a Matěj Forman, dvojčata režiséra Miloše Formana, který film uvedl v Karlových Varech jako vrchol své kariéry).
Homolkovi sdílejí krátkou chvíli samoty v lese - Ludva se se syny cáká v potoce, obézní Heduš, bývalá baletka, elegantně tančí mezi stromy a dědeček s babičkou si užívají šlofíka -, než oni i všichni ostatní, kteří si užívají letní ráno, po zaslechnutí volání o pomoc z lokality bez okolků uprchnou. Lepší je vyhnout se konfrontaci a nechat pomoc na někom jiném, rozhodnou se svorně místní obyvatelé.
Po návratu do Prahy Ludva debatuje o tom, zda se ženou a syny vyrazit na dostihy, nebo se připojit k otci na fotbalovém zápase, což by opravdu chtěl; výsledek této existenciální krize předurčila Heduš, ale Ludva svůj žal utopí ve vodce ještě dřív, než se dostane ke vchodu do pražského dostihového závodiště ve Velké Chuchli, a tak mu nezbývá než zhodnotit zbytek dne skrze odpolední kocovinu.
Doma se členové rodiny mezi sebou po zbytek běžícího času hádají. Zničený je nejen jejich den, ale i jejich životy: Heduš a babička lamentují nad svým fyzickým vzhledem a Ludva s dědou nad výběrem manželky. Sebelítostivý přístup k vlastní existenci - kterou nesvádějí zcela na vnější okolnosti, ale přiznávají, že se na jejím vzniku podíleli vlastní rukou - se zračí v každé jejich hořké replice. Je to obdoba osudu jejich země.
Scenárista a režisér Papoušek patřil ke klíčovým postavám české nové vlny konce 60. let, napsal rané filmy pro Miloše Formana (Černý Petr, Lásky jedné plavovlásky, Hasičský bál) i Ivana Passera (Intimní osvětlení), které získaly mezinárodní ohlas. Forman i Passer po invazi vojsk Varšavské smlouvy opustili Československo a našli úspěch v Hollywoodu, zatímco Papoušek zůstal v zemi po zbytek své filmové kariéry, která zahrnovala dvě pokračování Homolky (Hogo fogo Homolka a Homolka a tobolka).
Stejný druh ironického, sebemrskačského humoru, jaký jsme viděli ve spisovatelových dřívějších filmech, zejména v Hasičském bále, se opakuje i v Ecce Homo Homolka, ale po rozdrcení Pražského jara se změnil v kyselý a kyselý. Jako režisér zde Papoušek svou rodinu nezahaluje pod filmovou stylizaci, ale pozoruje ji prostřednictvím celokamerových kompozic, v plochém osvětlení a často v různých stavech svlečení. Kvintesence české rodiny je zde vystavena na odiv v plné kráse, aby ji všichni viděli.
„Rodina je základ státu,“ prohlašuje babička ke konci filmu větou, která jako by její okolí mátla. Vyplývá z ní, že pokud jsou rodiny jako Homolkovi základem státu, stojí stát na vratkých základech. Vedle Papouškovy hořké kritiky se však objevuje i syrová, obnažená láska: tyto oděné postavy jsou známé a skutečné, a pokud se v Homolkových nevidíme, přesto je poznáme, když se denně procházíme pražskými ulicemi.
Pro diváky, kteří nejsou naladěni na český život, je mezitím těžké říct, kam až může velmi specifická kulturní komedie zajít; observační humor lze přirovnat k Seinfeldovi a rodinnou dynamiku snad k National Lampoon’s Christmas Vacation, ale velkou část půvabu tvoří možnost ztotožnit se s těmito postavami. Pro místní publikum mezitím Ecce Homo Homolka zůstává kulturním prubířským kamenem, který je dnes stejně aktuální jako před více než půlstoletím - a vyprodané publikum čítající více než 1 100 diváků se při jeho karlovarském obnovení drželo po celou dobu téměř v neustálém smíchu.
(4,91 z 5)