Hellraiser III: Peklo na Zemi

Tak jsem se pus­til do dal­ší­ho dílu série „Hellraiser“ a poprav­dě jsem si začí­nal říkat, jak je mož­né, že se série dobra­la až devá­té­ho dílu, kte­rý je pro­za­tím posled­ním, jenž byl nato­čen. Film „Hellraiser III: Peklo na Zemi“ má v pod­sta­tě pou­ze dvě sil­né strán­ku, a těmi jsou Cenobité a gore tri­ky, kte­ré jsou spo­je­né s ceno­bit­sku čin­nos­tí. A ten­to­krát si ty Cenobity sku­teč­ně uži­je­me se vším všu­dy.

 

Opět se nám tro­chu roz­ví­jí myto­lo­gie, ale v pod­sta­tě jde jen o to, že se zdů­raz­ňu­jí infor­ma­ce, kte­ré jsme zís­ka­li s dru­hým fil­mem. Znovu se opa­ku­je scé­na toho, jak se z kapi­tá­na Elliota Spencera stal tvor, kte­rý je všem zná­mý jako Pinhead. Ještě že to čes­ky není Jehelníček. Na Pinheadův zrod ale není pri­már­ně zamě­ře­no, pro­to­že hlav­ní posta­vy jsou oby­čej­ní lidé, kte­ří hle­da­jí prav­du ane­bo něco víc.

 

Majitel klu­bu a člo­věk, kte­rý si chce uží­vat živo­ta plný­mi douš­ky, zís­ká­vá do vlast­nic­tví skulp­tu­ru, kte­rá má na jed­nom mís­tě cosi, co při­po­mí­ná obli­čej Pinheada. Muž vel­mi záhy zjis­tí, že socha si žádá krev, ane­bo ješ­tě lépe, rov­nou celá těla, aby bylo rych­lej­ší to, čeho chce Pinhead dosáh­nout. Ano, čes­ký a ang­lic­ký název mlu­ví jas­ně – Cenobité se chtě­jí podí­vat za Zemi a roz­pou­tat peklo pří­mo v uli­cích.

 

Cenobité v uli­cích nejsou špat­ným nápa­dem, ale už jde oprav­du jen o efekt a o to, jaké nové tvá­ře se zde obje­ví. Jsou zde noví Cenobité, ale mís­to toho, aby byli děsi­ví, jsou spí­še směš­ní. Bylo vidět, že už se tvůr­ci až moc sna­ži­li roz­ší­řit pekel­ný svět, ale ani jeden nový Cenobit nedo­sa­hu­je děsi­vos­ti těch původ­ních. O tom, že by film na divá­ka pře­ná­šel stej­ně depre­siv­ní poci­ty jako sní­mek prv­ní, už se pak oprav­du nedá mlu­vit.

 

V rám­ci série je sní­mek „Hellraiser III: Peklo na Zemi“ pokle­sem v kva­li­tě a ze tří prv­ních je roz­hod­ně nej­hor­ší. Jsou zde pěk­né scé­ny, ane­bo spí­še pěk­né zábě­ry – napří­klad Pinheadův vstup do kos­te­la je úchvat­ný – ale jsou to jed­not­li­vos­ti, kte­ré zaujmou, niko­li celek, kte­rý by doká­zal divá­ka pohl­tit. Cenobité už na mě nedo­ká­ží půso­bit tak děsi­vě a depre­siv­ně jako dří­ve, jsou to pros­tě démo­ni, kte­ří kolem sebe roz­sé­va­jí smrt a bolest. A pořád je doká­že sejmout jed­na malá kost­ka.

Hodnocení: 40 %

---

---