Hra doopravdy - recenze

Herečce Kaley Cuoco (Teorie vel­ké­ho třes­ku) se na stre­a­mo­va­cí plat­for­mě Prime Video asi zalí­bi­lo, pro­to­že nece­lý rok a půl po roman­ti­ce říz­nu­té ces­to­vá­ním v čase Meet Cute s Petem Davidsonem při­chá­zí pro služ­bu s dal­ším fil­mem, ten­to­krát s názvem Role Play, do češ­ti­ny pře­lo­že­no jako Hra doo­prav­dy. Po jejím boku si ten­to­krát zahrál brit­ský herec David Oyelowo (Interstellar, Star Wars: Povstalci) a ve ved­lej­ších rolích se obje­vu­jí ostří­le­ní her­ci jako Bill Nighy (Láska nebeská, Piráti z Karibiku) a Connie Nielsen (Wonder Woman, Dokonalý smy­sl). O režii se posta­ral ne pří­liš zná­mý Thomas Vincent, kte­rý napří­klad nato­čil pilot­ní epi­zo­du seri­á­lu Reacher či něko­lik dílů mini­sé­rie Bodyguard z roku 2018. Samotná Cuoco se pak podí­le­la na pro­duk­ci.

Příběh je jed­no­du­chý a ne zrov­na zce­la ori­gi­nál­ní - man­žel­ský pár má tak tro­chu pro­blémy, pro­to­že man­žel­ka je čas­to na cestách a ze vzta­hu se sta­la ruti­na, a tak se roz­hod­nou to tro­chu oži­vit. Přitom se ale zaple­tou do malé­ru a uká­že se, že man­žel­ka je ve sku­teč­nos­ti nájem­ná vra­žed­ky­ně. Pokud bychom hle­da­li srov­ná­ní s jiný­mi fil­my, nemu­sí­me zachá­zet dale­ko. Naposledy v loň­ském roce vyšel film Ghosted od Dextera Fletchera s Anou de Armas a Chrisem Evansem, kde tedy ovšem spo­lu pro­ta­go­nis­té neby­li sedm let, ale čer­s­tvě se sezná­mi­li. Oproti Ghosted je ale Hra doo­prav­dy o něco komor­něj­ší. Překvapivě sko­ro vůbec nesá­zí na akci, ta se ve fil­mu obje­ví vlast­ně zříd­ka, a pra­cu­je spí­še se vzta­hem pro­ta­go­nis­tů a jejich che­mií, kte­rá fun­gu­je doce­la dob­ře. Kaley Cuoco nemá mož­ná zrov­na nej­vět­ší herec­ký roz­sah, ale v posled­ních letech si vybí­rá role, kte­ré jí jed­no­du­še sed­nou a ve kte­rých je dob­rá. David Oyelowo je pak ve fil­mu snad ješ­tě lep­ší a dob­ře balan­cu­je kome­di­ál­ní herec­tví a, dá-li se to tak říci, dra­ma. Ikona Bill Nighy je ovšem bez­po­chy­by nej­lep­ší čás­tí fil­mu, a ačko­liv zde má oprav­du malou (seč důle­ži­tou) roli, kra­de si kaž­dou vte­ři­nu na obra­zov­ce pro sebe a vypa­dá, že se dob­ře baví.

Když už při­jde čas na něja­kou tu akci, jde vlast­ně o tako­vý kla­sic­ký stan­dard pro stre­a­mo­va­cí fil­my posled­ních let. Vůbec nelze mlu­vit o vrcho­lu kaska­dér­ství a cho­re­o­gra­fií, ale je zkrát­ka solid­ně nato­če­ná i ode­hra­ná. Pár fajn nápa­dů, jak ji nasní­mat. Kde ale film váz­ne je samot­ný pří­běh a scé­nář. Hlavní duo postav je jako přes kopí­rák ze všech ostat­ních zástup­ců toho­to žán­ru, a i když jsou hlav­ní her­ci váž­ně sym­pa­tič­tí, posta­vy trpí sympto­my neza­jí­ma­vos­ti. Vedlejší posta­vy jsou pak napros­to plo­ché a opět jde spí­še o ste­re­o­ty­py než o sku­teč­né původ­ní cha­rak­te­ry. A samot­ná záplet­ka není o nic lep­ší - sice nejde o jeden z těch pří­bě­hů, kde od začát­ku víte, jak to skon­čí, ale přes­to je to všech­no straš­ně klišé jed­no­du­ché, a rádo­by zvrat může v divá­ko­vi způ­so­bit pro­to­če­ní očí a hla­si­tý povzdech. Kupodivu ale film vlast­ně není nud­ný, a pokud hle­dá­te jed­no­du­chou zába­vu na večer, u kte­ré se chce­te odre­a­go­vat, roz­hod­ně bych dopo­ru­čil spí­še tohle než nedáv­nou net­fli­xov­skou patla­ni­nu V letu. Pochválit také můžu tech­nic­ké aspek­ty fil­mu, kame­ra je vlast­ně doce­la solid­ní, hud­ba a zvuk jsou hez­ké, střih nijak neha­pru­je...

Hra doo­prav­dy roz­hod­ně není žád­né mis­trov­ské dílo, ale na těch 100 minut zaba­ví a snad neu­ra­zí.

50 %

---

---