Kdyby radši hořelo

Photo © Bontonfilm

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Trochu neši­kov­ný dob­ro­vol­ný hasič Standa (Michal Isteník) se při­pra­vu­je na pří­chod potom­ka a vše kon­zul­tu­je se svým vzo­rem, náčel­ní­kem Bróňou (Miroslav Krobot). Když pode­zře­lá auto­mo­bi­lo­vá neho­da na veli­ko­noč­ním jar­mar­ku způ­so­bí ve vsi ira­ci­o­nál­ní pani­ku ply­nou­cí ze stra­chu před domně­lým tero­ris­mem, Bróňa se sta­ne vůd­čím hla­sem nově usta­ve­né domobra­ny. Chránit své spo­lu­ob­ča­ny se roz­hod­ne za kaž­dou cenu – a Standa zůstá­vá roz­kro­čen mezi jeho čím dál fana­tič­těj­ším jed­ná­ním a sílí­cí pochyb­nos­tí o celé situ­a­ci...

Už stu­dent­ské fil­my Adama Kolomana Rybanského nazna­či­li, že jeho tvor­ba bude stát za pozor­nost. Absolventský film tvůr­ce napří­klad Přátelského setká­ní nad spor­tem je záro­veň jeho celo­ve­čer­ním debu­tem, kte­rý se dočká­vá širo­ké­ho nasa­ze­ní v kinech. Počáteční zna­me­ní o čes­ké kome­dii ode­hrá­va­jí­cí se ve ves­nic­kém pro­stře­dí moh­li vyrov­nat varov­né sig­ná­ly, stál se ovšem zázrak a Kdyby rad­ši hoře­lo sku­teč­ně není čes­kou kome­dií pro idi­o­ty.

Rybanský svým celo­ve­čer­ním debu­tem doká­zal nezkla­mat a sku­teč­ně před­vést, že má před sebou oči­vid­ně čes­ká kine­ma­to­gra­fie naděj­né­ho fil­ma­ře, kte­rý prav­dě­po­dob­ně nato­čil kome­dii.... kte­rou mno­ho divá­ků nebu­de schop­na plně doce­nit. Rybanský totiž sku­teč­ně nena­to­čil vol­né pokra­čo­vá­ní Slunce, seno, i přes čás­teč­ně styč­né plo­chy se ani nevy­pla­tí oče­ká­vat dal­ší­ho Instalatéra z Tuchlovic Tomáše Vorla. Rybanský totiž nesá­zí na pou­hé kari­ka­tu­ry, ale dvě kom­plex­ní ústřed­ní posta­vy, na kte­ré jde kou­kat zce­la odliš­ný­mi pří­stu­py. A je pak na samot­ném divá­ko­vi, zda si k posta­vám vybu­du­je sym­pa­tie či je bude vylo­že­ně nená­vi­dět.

Rybanského celo­ve­čer­ní debut poté sta­ví na téma­tech spo­le­čen­ských obav o své bez­pe­čí, leh­ké xeno­fo­bie koke­tu­jí­cí s rasis­mem a též i sna­hy najít si náhrad­ní smy­sl živo­ta. V jis­tých momen­tech doká­že Rybanského debut při­po­me­nout i ty nej­lep­ší kome­die čes­ko­slo­ven­ské nové vlny, ze kte­ré dle vlast­ních slov Rybanský ve své tvor­bě čer­pá. U postav jde při­tom zpo­zo­ro­vat kla­sic­ké xeno­fob­ní oba­vy, buran­ské vyja­d­řo­vá­ní i naiv­ní víra v hoa­xy. Rybanský tak v jádru ser­ví­ru­je uvě­do­mě­lou sati­ru, kte­rá má sku­teč­ně dale­ko ke kome­di­ím Zdeňka Trošky.

Vývoj samot­né­ho děje je do jis­té míry před­ví­da­tel­ný, samot­ný úvod fil­mu v pod­sta­tě divá­ka nave­de k intu­i­ci, jak samot­ný film skon­čí. Díky kom­plex­nos­ti postav je ovšem zají­ma­vé sle­do­vat jejich postup, Miroslav Krobot i Michal Isteník jsou ve svých rolích napros­to vyni­ka­jí­cí, Anna Polívková zase po všech těch Špindlech a Po čem muži tou­ží mile pře­kva­pí v umír­ně­něj­ší roli. Klíčový je i fakt, že je vel­mi snad­né se v pří­ho­dách z ves­ni­ce poznat, kome­die roz­hod­ně nesá­zí pou­ze na rýpá­ní do ves­nic­kých oby­va­tel, pro­to­že se člo­věk vel­mi prav­dě­po­dob­ně v reak­cích veřej­nos­tí na hroz­bu tero­ris­tic­ké­ho úto­ku i rom­ských spo­lu­oby­va­tel snad­no pozná. Což nepo­krý­vá fakt, že jsou jis­té momen­ty až oka­tě vyhro­ce­né, jsou ovšem vyhro­ce­né tak solid­ním způ­so­bem a v závě­ru do sebe tak solid­ně vše zapad­ne, že se to Rybanskému vlast­ně odpouš­tí snad­no.

Odpouští se mu to snad­no pře­de­vším i pro­to, že jde o jed­nu z výtvar­ně nej­lé­pe vypa­da­jí­cích fil­mo­vých zále­ži­tos­tí posled­ní doby, kdy může v jis­tých momen­tech Kdyby rad­ši hoře­lo při­po­me­nout i fil­my Wese Andersona nebo Damiena Chazellea. Minimálně doká­že Kdybi rad­ši hoře­lo vyvo­lat dojem, že o obra­zo­vé kom­po­zi­ci někdo reál­ně vymys­lel, pale­ta barev spo­lu dohro­ma­dy prak­tic­ky vždy krás­ně ladí a jde sku­teč­ně o jeden z vizu­ál­ně nej­krás­něj­ších čes­kých fil­mů za hod­ně dlou­hou dobu. Velké cel­ky čas­to zob­ra­zu­jí posta­vy v kon­trast­ních pro­sto­rech a doka­zu­jí, že tu sku­teč­ně vzni­ká o pozná­ní ambi­ci­óz­něj­ší zále­ži­tost, než je v rám­ci čes­ké fil­mo­vé pro­duk­ce zvy­kem.

Kdyby rad­ši hoře­lo pře­de­vším doká­že vyko­nat tah na bran­ku. Přesně ví kam míří, co přes­ně chce vzká­zat a do čeho přes­ně se rýp­nout. Jisté momen­ty při­tom těží i z čer­né­ho humo­ru, kte­rý ovšem pocho­pi­tel­ně neza­bu­du­je u všech. Především je sku­teč­ně nevhod­né jít na Kdyby rad­ši hoře­lo s poci­tem, že se bude divák smát od ucha k uchu. Je to totiž pře­de­vším kome­di­ál­ní dra­ma s něko­li­ka sil­ný­mi momen­ty a pře­de­vším je sku­teč­ně nut­né u ní zapnout mozek a pocho­pit, že autor fil­mu ambi­ce­mi sku­teč­ně nešet­ří. Něco podob­né­ho se dá napří­klad říct o kome­di­ál­ních zále­ži­tos­tech Jana Prušinovského či Jiřího Havelky, s Kdyby rad­ši hoře­lo je to ovšem ješ­tě mož­ná o kapá­nek slo­ži­těj­ší a tato kome­die sku­teč­ně není pro jed­no­du­še­ji smýš­le­jí­cí obča­ny. Na dru­hou stra­nu ovšem po del­ší době nemu­sí mít divák u čes­ké kome­die v kinech pocit, že z něj tvůr­ci děla­jí napros­té­ho idi­o­ta.

Svým celo­ve­čer­ním debu­tem tak Rybanský sku­teč­ně doká­zal, že se jeho tvor­ba vypla­tí nadá­le sle­do­vat. Jeho fil­my prav­dě­po­dob­ně nebu­dou trhat rekor­dy v návštěv­nos­ti a čer­pá­ní z ran­ných fil­mů Miloše Formana či Ivana Passera oce­ní málo­kdo, Kdyby rad­ši hoře­lo ovšem doká­že napl­nit bla­hý pocit, že žánr čes­ké kome­die ješ­tě není úpl­ně v řiti. A to se bohu­žel v roce 2022 musí cenit hod­ně...

Trailer:

Verdikt: 4 z 5