Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Mezinárodní filmový festival Sitges 2019 – První dojmy (Bacurau, I Lost My Body a další)
Filmové recenze

Mezinárodní filmový festival Sitges 2019 – První dojmy (Bacurau, I Lost My Body a další)

— 13. října 2019 0 comment
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Bacurau (Kleber Mendonca Filho + Juliano Dornelles, Brazílie) – Společensko-politicky anga­žo­va­né dra­ma, kte­ré začí­ná jako nená­pad­ný intim­ní náhled do živo­ta semknu­té ves­nic­ké komu­ni­ty na bra­zil­ském ven­ko­vě, se postup­ně pře­ro­dí do str­hu­jí­cí­ho (skoro)thrilleru, v němž se tato komu­ni­ta musí semknout na obra­nu pro­ti utla­čo­va­te­lům. Pečlivě vysta­vě­ný a v řadě tvůr­čích pří­stu­pů ino­va­tiv­ní sní­mek dodr­žu­je kon­zis­tent­ně pozvol­né tem­po vyprá­vě­ní, jež poma­lič­ku dáv­ku­je infor­ma­ce tak ako­rát, aby si divák doká­zal domys­let vše potřeb­né. Pointa je úder­ná a skvě­le pro­ve­de­ná, gra­du­jí­cí děj dopro­vá­zí jas­ně zře­tel­ná kri­ti­ka a množ­ství meta­for, odka­zu­jí­cích na skry­tou sílu pros­té­ho lidu a jeho his­to­rie, jen úvod fil­mu se zdá být mož­ná pří­liš zdlou­ha­vý. Každopádně jde o film s ori­gi­nál­ním pří­bě­hem, rea­li­zo­va­ným neví­da­nou for­mou. (80%)



I Lost My Body(Jérémy Clapin, Francie) – Film je pro­stře­dek, jímž se dají říct i tako­vé věci, kte­ré skr­ze žád­né jiné médi­um sdě­lit nejdou. Nejnovějším důka­zem je ten­to ani­mo­va­ný sní­mek, gej­zír tvůr­čích, sce­náris­tic­kých a režij­ních nápa­dů, for­mál­ně, obsa­ho­vě i emo­ci­o­nál­ně str­hu­jí­cí, nepřed­ví­da­tel­ný, do detai­lu pro­myš­le­ný a zkrát­ka krás­ný a úžas­ný. Příběh vyprá­ví o vyrov­ná­vá­ní se se ztrá­tou na psy­chic­ké i fyzic­ké úrov­ni a ode­hrá­vá se ve dvou rovi­nách, kdy v jed­né sle­du­je­me pří­běh hlav­ní­ho hrdi­ny, zami­lo­va­né­ho doru­čo­va­te­le piz­zy, a ve dru­hé jsme svěd­ky surre­a­lis­tic­ké a napí­na­vé ody­sey jeho omy­lem uříz­nu­té ruky, kte­rá oži­je a roz­hod­ne se najít své­ho maji­te­le. Působivý, inten­ziv­ní a prud­ce ori­gi­nál­ní film je pokaž­dé o krok napřed před divá­kem, chytře si pohrá­vá s jed­not­li­vý­mi moti­vy, kon­krét­ní­mi obra­zy i vypra­věč­skou struk­tu­rou a pre­ciz­ně, s leh­kos­tí, humo­rem, ale i vel­kou por­cí smut­ku napl­ňu­je uni­kát­ní a oso­bi­tou vizi, kte­rá vás zce­la uhra­ne a jako bonus vás nau­čí sku­teč­ně vní­mat svo­je ruce a vážit si jich. (90%)

Le Daim/Deerskin(Quentin Dupieux, Francie) – Jednoduchá absurd­ní kome­di­ál­ní his­tor­ka o chla­po­vi (Jean Duchardin), kte­rý si upřím­ně oblí­bí svou novou bun­du z pra­vé jele­ni­ce a roz­hod­ne se rea­li­zo­vat svůj sen. Film sto­jí na zábav­ně samo­li­bém výko­nu hlav­ní­ho pro­ta­go­nis­ty a na non­sen­so­vé logi­ce fikč­ní­ho svě­ta, jenž rezig­nu­je na něja­ké akce a reak­ce, o hlav­ním hrdi­no­vi a jeho minu­los­ti vám prak­tic­ky nic neřek­ne a jen pří­mo­ča­ře (avšak niko­li hlou­pě) napl­ňu­je svůj uje­tý námět. Na Dupieuxe tako­vý diet­ní stan­dard, je to v pod­sta­tě jen hříč­ka, ale obsa­hu­je pár nápa­dů, jimž se dá dob­ře zasmát. (60%)



Girl on the Third Floor (Travis Stevens, USA) – Horor s tuc­to­vým námě­tem (muž při­jíž­dí zre­kon­stru­o­vat sta­rý dům, kte­rý nedáv­no kou­pil, aniž by tušil, že sta­ve­ní je pro­kle­té a stra­ší v něm), ale i s poměr­ně ori­gi­nál­ní kon­cep­cí, kte­rá ono­mu domu dodá­vá spe­ci­fic­kou myto­lo­gii a stra­še­ní inter­pre­tu­je jako odpla­tu za morál­ní pochy­be­ní. Pomalý roz­jezd evo­ku­je zne­po­ko­ji­vé pro­cedu­rál­ní dra­ma o rekon­struk­ci obyd­lí, z jehož útrob prak­tic­ky jen záhad­ně eja­ku­lu­jí nej­růz­něj­ší teku­ti­ny a vypa­dá­va­jí skle­něn­ky, postu­pem času se ale sní­mek dopra­cu­je i k bru­tál­něj­ším výje­vům. Pozoruhodný a myš­len­ko­vě sti­mu­lu­jí­cí žán­ro­vý pří­spě­vek, u něhož zamr­zí ako­rát to, že se sna­ží spíš zne­chu­tit a roze­smát než napí­nat a děsit a že jeho poin­ta je zají­ma­věj­ší než posta­vy a herec­ké výko­ny jejich před­sta­vi­te­lů. (70%)



5 Is the Perfect Number (Igor Tuveri, Itálie) – Stylová noir gan­gs­ter­ka o pěti kapi­to­lách, nato­če­ná pod­le komik­su, jehož autor je záro­veň reži­sé­rem fil­mu. Na vizu­ál­ní strán­ce si dal zále­žet (posta­vy v baloňá­cích, deš­těm zali­té dobo­vé ulič­ky, efekt­ní pře­střel­ky), ale už ne tolik na tuc­to­vém pří­bě­hu, v němž se stár­nou­cí mafi­án musí vrá­tit z důcho­du, aby pomstil smrt své­ho syna. Děj kro­mě vizu­á­lu táh­ne i solid­ní režie a jako vždy cha­risma­tic­ký Toni Servillo (jemuž při­hrá­va­jí Valeria Golino a Carlo Buccirosso), jehož posta­va však má být vete­rán v letech a záro­veň i schop­ný zabiják-gentleman, neo­hro­zi­tel­ný mlad­ší­mi nepřá­te­li, což nepů­so­bí úpl­ně věro­hod­ně a sní­mek kvů­li tomu v kom­bi­na­ci s pře­pja­tý­mi, tea­trál­ní­mi dia­lo­gy a absen­cí jakých­ko­li emo­cí půso­bí stej­ně umě­le jako háko­vi­tý nos hlav­ní­ho hrdi­ny. (40%)



En el pozo/In the Quarry (Bernardo Antonaccio + Rafael Antonaccio, Uruguay) – Komorní drama/thriller o třech mužích a jed­né ženě (všich­ni ani ne tři­ce­ti­le­tí), trá­ví­cích spo­leč­ný let­ní den u zato­pe­né­ho lomu, při­čemž ta žena je pří­tel­ky­ní jed­no­ho z nich, s dru­hým zahý­bá tomu prv­ní­mu a ten tře­tí je pří­to­men hlav­ně kvů­li tomu, aby to ris­kant­ní setká­ní nepů­so­bi­lo až moc neprav­dě­po­dob­ně (což se úpl­ně neda­ří). Film je posta­ven na pokři­ve­ných cha­rak­te­rech postav, jejich vyhro­cu­jí­cích se vzta­zích a kon­flik­tech, dlou­hých dia­lo­zích, solid­ních herec­kých výko­nech, ome­ze­ných loka­cích, něko­li­ka úspor­ných rekvi­zi­tách a na poma­lém budo­vá­ní ner­vóz­ní­ho napě­tí a atmo­sfé­ry plné nejis­to­ty, úškleb­ků, pode­zří­vá­ní a vyhro­žo­vá­ní. Docela půso­bi­vé diva­dlo za pou­ži­tí mini­mál­ních pro­střed­ků, i tak ale nelze zakrýt fakt, že vět­ši­na fil­mu je pře­de­vším zdlou­ha­vým čeká­ním na to, až se něco koneč­ně sta­ne, a upřím­ně řeče­no se toho nesta­ne zas až tolik. Pár scén nicmé­ně za to čeká­ní sto­jí. (60%)



Snatchers(Stephen Cedars + Benji Kleiman, USA) – Hororová kome­die o stře­do­ško­lač­ce, kte­rá po nechrá­ně­ném sexu otě­hot­ní a poro­dí dva mimo­zemš­ťa­ny, kte­ří chtě­jí vyhu­bit lid­skou rasu (nebo co) – a to všech­no během pou­hých dvou dnů. Film tím­to způ­so­bem tema­ti­zu­je oba­vy z těho­ten­ství nác­ti­le­tých a i díky vyu­ží­vá­ní prak­tic­kých tri­ků a lou­tek při­po­mí­ná podob­ně ladě­né sním­ky z 80. let. I navzdo­ry mlá­de­ži nepří­stup­né­mu ratingu je však poměr­ně krot­ký (utr­ha­né hla­vy a kon­če­ti­ny jsou maxi­mum, naho­ta žád­ná, humor by sem tam potře­bo­val při­ost­řit hra­ny) a v jádru zůstá­vá stan­dard­ní stře­do­škol­skou kome­dií o rodin­ných vzta­zích hlav­ní hrdin­ky a jejím napra­ve­ném přá­tel­ství s nej­lep­ší kama­rád­kou, v níž se sice najde pár pove­de­ných nápa­dů a vti­pů, avšak vyva­žu­jí to dia­lo­go­vé scé­ny typu „troš­ku pani­ka­ří­me, ale nedá­vá­me to na sobě moc znát a sna­ží­me se vymys­let, co bude­me dělat,“ kte­ré zabí­ra­jí dobrou polo­vi­nu fil­mu. (60%)



The Cleansing Hour(Damien LeVeck, USA) – Horor s kome­di­ál­ní­mi prv­ky o fil­mař­ském týmu pro­du­ku­jí­cím na inter­ne­tu popu­lár­ní vymí­tač­skou show, jejíž posled­ní živý pře­nos (s naja­tý­mi her­ci a pře­dem při­pra­ve­ný­mi tri­ky pocho­pi­tel­ně) zne­na­dá­ní naru­ší sku­teč­ný démon a řád­ně zamí­chá se sle­do­va­nos­tí. Na atrak­tiv­ním námě­tu vysta­vě­ná his­tor­ka naru­šu­je horo­ro­vou atmo­sfé­ru komic­ký­mi ele­men­ty, jejichž efek­ti­vi­ta je však mír­ně pro­měn­li­vá, stej­ně jako někte­ré herec­ké výko­ny, zci­zu­jí­cí ele­men­ty a kolí­sa­vé tem­po vyprá­vě­ní. Film, vyprá­vě­jí­cí pře­de­vším o zhoub­nos­ti lží, léči­vé moci odpuš­tě­ní a o fas­ci­na­ci hrů­zou a nási­lím, nicmé­ně i tak obsa­hu­je dosta­teč­né množ­ství nápa­dů a šťav­na­tých scén, vydr­ží kon­zis­tent­ně bavit od začát­ku do kon­ce a má hned něko­lik pře­kva­pi­vých point i vylo­že­ně rozkoš­ný závěr, kte­rý si dovo­lí tref­ně rýp­nout na správ­ném mís­tě. (70%)



Achoura (Talal Selhami, Maroko/Francie) – První maroc­ký horor s mon­strem. Příběh o sku­pi­ně dáv­ných přá­tel z dět­ství, kte­ří si jako malí pro­šli trau­ma­tic­kým zážit­kem s nezná­mým netvo­rem, pak po čase ztra­ti­li paměť a nyní se toho netvo­ra vyda­jí zno­vu kon­fron­to­vat, aby tím zabrá­ni­li záhad­né­mu mize­ní dětí v oko­lí, by byl doce­la sluš­ný, kdy­by tak nápad­ně nepři­po­mí­nal děj To od Stephena Kinga. Představte si Kingův román nacpa­ný do fil­mu se sto­pá­ží 90 minut, ose­ka­ný o veš­ke­rou psy­cho­lo­gii postav a vět­ši­nu stra­ši­del­ných momen­tů (film je děsi­vý jen mini­mál­ně a zmí­ně­né mon­strum je navíc mís­ty ošk­li­vě digi­tál­ní) a zbu­de vám děra­vě vyprá­vě­né a mís­ty poně­kud zma­te­né pří­bě­ho­vé tor­zo, navíc s nepří­liš pře­svěd­či­vý­mi her­ci a mizer­ně zvo­le­nou hud­bou. Pozitiva tvo­ří ako­rát výběr loka­cí, občas kame­ra a pře­de­vším pak moti­vy odvo­ze­né z maroc­ké kul­tu­ry a národ­ních tra­dic, díky nimž sní­mek půso­bí ale­spoň tro­chu neo­kou­ka­ně. (30%)

Swallow (Carlo Mirabella-Davis, USA) – Psychologické dra­ma o mla­dé těhot­né ženě v domác­nos­ti, jejíž kaž­do­den­ní akti­vi­ta sestá­vá z vaře­ní, uklí­ze­ní, hra­ní mobil­ních her a úpor­né sna­hy dělat své­ho man­že­la, kte­rý si toho sotva všim­ne, šťast­ným. Jde o por­trét ženy uto­pe­né v tís­ni­vém vzta­hu s utis­ku­jí­cím a mani­pu­la­tiv­ním part­ne­rem a jeho rodi­nou, navíc v pro­stře­dí, v němž se cítí být neschop­ná, neu­ži­teč­ná a pod­řad­ná a kde nemů­že sama udě­lat nic, co by jí umož­ni­lo zažít uspo­ko­je­ní z vlast­ní­ho úspě­chu – a tak začne poly­kat růz­né před­mě­ty, nej­pr­ve drob­né, ale pak i poměr­ně vel­ké a nebez­peč­né. Komorní film, posta­ve­ný na důsled­ně pro­pra­co­va­ných posta­vách a herec­kém výko­nu Haley Bennett s per­fekt­ně ublí­že­ným výra­zem ve tvá­ři, slou­ží jako bri­lant­ní stu­die vzni­ku men­tál­ních poruch a fun­gu­je v tom­to smě­ru i jako spo­le­čen­ská kri­ti­ka. V posled­ní tře­ti­ně nicmé­ně od toho­to kon­cep­tu tro­chu uhne a začne hle­dat koře­ny pro­blé­mů hlav­ní hrdin­ky někde jin­de, což je tro­chu ško­da, pro­to­že tím ubí­rá na inten­zi­tě závě­reč­né katar­zi, kte­rá kvů­li tomu půso­bí jako zásah mimo terč. (70%)


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • Top 8/20171. září 2017 Top 8/2017 Nejčtenější články srpna 2017. Poslední aktualizace: 1.9.2017 8:01:37 Game of Thrones S07E07 - 3 282 zobr. Game of Thrones 7x05 - Ser Davos & Gendry - 448 zobr. Game of […] Posted in Články
  • Černý krab – Švédi na ledu24. března 2022 Černý krab – Švédi na ledu Za starých dobrých časů, kdy domácímu koukání na filmy vládl formát VHS, spatřily světlo světa snímky, které by jindy nevznikly. Jednoduše by se nevyplatilo poslat je do kin, protože snad […] Posted in Filmové recenze
  • House of the Dead (2003) 19. května 2014 House of the Dead (2003) Uwe Boll opět zaperlil, tentokrát nás čeká nefalšovaný zombie masakr… Pětice mladých přátel se vydává na velkou hudební párty. Nestihnout však loď a tak jsou nucenu […] Posted in Horory
  • The Mandalorian - Kapitola 19: Obraceni18. března 2023 The Mandalorian - Kapitola 19: Obraceni 6/10 – Zatím ze 3. řady Mandaloriana nejsem nikterak nadšený. Především mi přijde mi dosti nasílu nucené, jak se do děje pořád snaží vecpat Bo-Katan. Vnímal jsem její příběh jako […] Posted in Krátké recenze
  • Pilot k seriálovému Last of Us od HBO zrežíruje Johan Renck...7. června 2020 Pilot k seriálovému Last of Us od HBO zrežíruje Johan Renck... Pilot k seriálovému Last of Us od HBO zrežíruje Johan Renck (Černobyl) Posted in Krátké aktuality
  • Čmárací kniha pro nadějné umělce2. března 2017 Čmárací kniha pro nadějné umělce Nebaví vaše dítě omalovánky a zároveň už ho nenapadají žádné náměty, které by přeneslo na papír? Kupte mu Čmárací knihu pro malé umělce. Zabaví ho, rozvine jeho představivost, kreativitu a […] Posted in Recenze knih
  • Recenze Hranaři - 40 %.6. prosince 2011 Recenze Hranaři - 40 %. Nový film režiséra Tomáše Zelenky je dle tvůrců thriller o korupci a politice. Já bych film charakterizovala jak český thriller s pohádkovým koncem, který je o lidech žijících na hraně […] Posted in Filmové recenze
  • Dead Zone, The (1983) 18. října 2016 Dead Zone, The (1983) Dar nebo prokletí? Christopher Walken a David Cronenberg to je většinou záruka nejvyšší kvality... Johnny Smith je mladý učitel až po uši zamilovaný do své kolegyně a přítelkyně […] Posted in Horory
  • Vybudujte si vlastní domácí kino!3. května 2020 Vybudujte si vlastní domácí kino!   No co nejvíce asi potřebujeme, tak to je počítač.Není snadné jej vybrat, ale asi určitě ne kancelářský, spíše lepší procesor, více paměti a samozřejmě dobrá grafická […] Posted in Digitální kino
  • #101 - Sirotčinec (2007)8. února 2021 #101 - Sirotčinec (2007) Myslím si, že "Sirotčinec" je i v dnešní době tím nejlepším, co jsem kdy ze Španělska viděl. Propracovaný příběh, skvělá herečka v hlavní roli a hlavně dostatek peněz. Sirotčinec El […] Posted in 101 nejlepších hororů
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 4,01030 s | počet dotazů: 261 | paměť: 72415 KB. | 31.05.2024 - 05:43:39