Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Mezinárodní filmový festival Sitges 2019 – První dojmy (Color Out of Space, Weathering with You…)
Filmové recenze

Mezinárodní filmový festival Sitges 2019 – První dojmy (Color Out of Space, Weathering with You…)

— 21. října 2019 0 comment
Mezinárodní filmový festival Sitges 2019 – První dojmy (Color Out of Space, Weathering with You…)
Mezinárodní filmový festival Sitges 2019 – První dojmy (Color Out of Space, Weathering with You…)
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

 

Weathering with You (Makoto Šinkai, Japonsko) – Animované roman­tic­ké dra­ma o šest­nác­ti­le­tém klu­ko­vi, kte­rý se v Tokiu po útě­ku z domo­va zami­lu­je do podob­ně sta­ré osi­ře­lé dív­ky, kte­rá umí na přá­ní zasta­vit déšť a při­vo­lat Slunce – ale pokaž­dé za to dra­ze pla­tí. Upřímně je to hroz­ně krás­ný film o síle lás­ky, tou­ze po svo­bo­dě a o namá­ha­vém pro­tlou­ká­ní se živo­tem ve vel­ko­měs­tě, kte­ré postup­ně mizí pod náno­sy vody. Lze ho číst i v rovi­ně meta­fo­ric­ké­ho komen­tá­ře k extrém­ním výky­vům poča­sí, jichž v posled­ní době při­bý­vá. Jeho jedi­nou nevý­ho­dou je, že oprav­du hod­ně při­po­mí­ná před­cho­zí reži­sé­ro­vy fil­my a zejmé­na pak sní­mek Your Name, kte­rý byl navíc pří­bě­ho­vě koša­těj­ší, tajem­něj­ší a emo­ci­o­nál­něj­ší. Místy to sko­ro vypa­dá, jako by Makoto Šinkai chtěl svůj úspěch po pře­de­šlém hitu zopa­ko­vat, a tak pou­žil zno­vu stej­nou for­mu­li (zami­lo­va­ná mla­dá dvo­ji­ce, kte­rou spo­jí magic­ká fan­ta­sy schop­nost) a opět ji opent­lil svý­mi oblí­be­ný­mi moti­vy (ruš­ná met­ro­po­le, déšť, vla­ky, soun­d­track, hro­zí­cí kata­stro­fa, rizi­ko osu­do­vé ztrá­ty milo­va­né oso­by) s před­po­kla­dem, že to bude fun­go­vat stej­ně, a ono to samo­zřej­mě fun­gu­je, ako­rát že výsle­dek je ten­to­krát o něco prů­hled­něj­ší, pří­mo­ča­řej­ší a dra­ma­tič­nost musí dohá­nět umě­le, nej­čas­tě­ji přes růz­né honič­ky s poli­cis­ty. Finále moh­lo být klid­ně pod­stat­ně del­ší a pře­kva­pi­věj­ší. I tak ale Šinkai zno­vu potvr­zu­je svou pozi­ci mis­tra v prá­ci s detai­ly a s poe­tic­ký­mi obra­zy, s dia­lo­gy, věr­ným zachy­ce­ním pro­stře­dí i s vyprá­vě­ním, kte­ré umí čap­nout za srd­ce na těch správ­ných mís­tech. (80%)
 

 


Synchronic(Justin Benson + Aaron Moorhead, USA) – Sci-fi thriller o dvou záchra­ná­řích (Jamie Dornan a Anthony Mackie), kte­ří se v posled­ní době nacho­mýt­li hned k něko­li­ka pří­pa­dům sou­vi­se­jí­cím s novou dro­gou, po jejímž uži­tí se lidé pro­pa­da­jí do jiných svě­tů. Na atrak­tiv­ní mys­te­ri­óz­ní námět se pak naba­lí ješ­tě jeden kla­sic­ký motiv sci-fi žán­ru, kte­rý sní­mek pozo­ru­hod­ně kom­bi­nu­je s emo­ci­o­nál­ním dra­ma­tem o kama­rád­ském vzta­hu dvou hlav­ních hrdi­nů a jejich tíži­vých pro­blé­mech a s akčními/hororovými pasá­že­mi ve sty­lu za málo peněz hod­ně muzi­ky. Klidně to moh­la být stu­pid­ní holly­wo­od­ská ptá­ko­vi­na, nicmé­ně zruč­ná režie, chyt­rý scé­nář (až na jed­nu ber­lič­ku), skvě­lý Anthony Mackie (má pod­stat­ně víc pro­sto­ru než Dornan, ško­da, že film jejich posta­vy nepro­po­ju­je ve vyprá­vě­ní víc) a absen­ce pato­su děla­jí ze sním­ku impo­zant­ní autor­ský počin, kte­rý i navzdo­ry pří­tom­nos­ti něko­li­ka klišé půso­bí ori­gi­nál­ně a svě­že. (80%)

 
Leap of Faith: William Friedkin on The Exorcist (Alexandre O. Philippe, USA) – Po doku­men­tech věno­va­ných Psychu a Vetřelci se nyní doku­men­ta­ris­ta Alexandre O. Philippe zao­bí­rá Vymítačem ďáb­la z roku 1973, v nemé­ně kom­plex­ním sním­ku, za jehož vzni­kem sto­jí (nedáv­ný) šes­ti­den­ní roz­ho­vor na toto téma s reži­sé­rem Williamem Friedkinem. Ten o Vymítači ďáb­la i o jeho rea­li­za­ci nejen­že zevrub­ně a zábav­ně vyprá­ví, jako kdy­by jej natá­čel minu­lý týden, ale navíc neo­po­me­ne zmí­nit leckte­ré fan­tas­tic­ké his­tor­ky z natá­če­ní, fil­mař­ské postu­py vyu­ží­va­né při rea­li­za­ci kon­krét­ních scén, detail­ní roze­brá­ní jed­not­li­vých moti­vů a tvůr­čích zámě­rů i to, že divá­ci mají ten­den­ci ve fil­mu hle­dat víc, než bylo zamýš­le­no. Neuvěřitelná zápla­va infor­ma­cí za dopro­vo­du mnoh­dy až pře­kva­pi­vě fas­ci­nu­jí­cích obra­zo­vých mate­ri­á­lů (nejen z Vymítače). Pro fil­mo­vé fanouš­ky abso­lut­ní labuž­nic­tví. Jen je nut­ně potře­ba toho Vymítače ďáb­la vidět pře­dem. (90%)
Greener Grass(Jocelyn DeBoer + Dawn Luebbe, USA) – Nehorázně legrač­ní spo­le­čen­ská sati­ra ode­hrá­va­jí­cí se v pas­te­lo­vě barev­ném svě­tě, kde všich­ni dospě­lí nosí rov­nát­ka (na roz­díl od dětí, s nimiž je naklá­dá­no jako s majet­kem), jez­dí v gol­fo­vých vozí­cích, jed­na­jí zce­la mimóz­ně a nápad­ně si závi­dí své domy, zahra­dy, bazé­ny i potom­ky. Ve fil­mu se dá vysle­do­vat pří­bě­ho­vá linie jed­né z hrdi­nek, kte­rá se po sérii špat­ných roz­hod­nu­tí mar­ně poku­sí vyma­nit z vše­ob­jí­ma­jí­cí kon­for­mi­ty, jinak ale sní­mek děj nemá a sestá­vá spíš z tema­tic­ky pro­po­je­ných ske­čů, v nichž jsou nej­růz­něj­ší všed­ní situ­a­ce a malo­měš­ťác­ké ste­re­o­ty­py obo­ha­co­va­né o netu­še­né, absurd­ní a non­sen­so­vé poin­ty. Výsledkem je surre­a­lis­tic­ká pře­hlíd­ka nápa­di­tých epi­zo­dek, z nichž sice ne všech­ny dopa­da­jí na úrod­nou půdu, leč úžas­ně hra­vá a k popuká­ní jich je vět­ši­na. Humor je nicmé­ně sub­jek­tiv­ní, tak­že se může samo­zřej­mě snad­no stát, že vám to hrubě nesed­ne. (70%)
 

 

Color Out of Space (Richard Stanley, USA) – Stejnojmenná povíd­ka horo­ro­vé legen­dy H. P. Lovecrafta, vyprá­vě­jí­cí o mete­o­ri­tu z vesmí­ru, kte­rý si začne mís­to své­ho dopa­du na Zemi pře­dě­lá­vat k obra­zu své­mu, se dočka­la fan­tas­tic­ké moder­ní fil­mo­vé adap­ta­ce, v níž ten­to fia­lo­vě září­cí mete­o­rit dopad­ne na odlehlou far­mu pěti­člen­né rodin­ky, kte­rá je násled­ně zba­ve­na raci­o­nál­ní­ho vní­má­ní a vysta­ve­na svým nej­hor­ším noč­ním můrám. V nekom­pro­mis­ní, bru­tál­ní, sno­vě opoj­né, neo­no­vě psy­che­de­lic­ké a oso­bi­té vizi nechy­bí radi­o­ak­tiv­ní mon­stra, čaro­děj­né ritu­á­ly, pís­ka­jí­cí stud­na, lamy alpa­ky, nád­her­ně hys­te­ric­ký herec­ký výkon Nicolase Cage a dokon­ce ani reflexe úzkos­ti sou­čas­né spo­leč­nos­ti z envi­ron­men­tál­ní kri­ze. Děsivý a inten­ziv­ní film s půso­bi­vou kame­rou, pad­nou­cí hud­bou a ori­gi­nál­ně ztvár­ně­nou „lovecraf­tov­skou“ atmo­sfé­rou pro­hlu­bu­jí­cí­ho se zou­fal­ství, bez­mo­ci a stra­chu ze zda­ři­le ztvár­ně­né­ho nezná­mé­ho zla, kte­ré je dosta­teč­ně kon­krét­ní a sou­čas­ně i mys­te­ri­óz­ně záhad­né. (80%)
 
Her Blue Sky(Tacujuki Nagai, Japonsko) – Anime o dospí­va­jí­cí hudeb­ni­ci, kte­rá se po tři­nác­ti letech shle­dá s býva­lým pří­te­lem své pod­stat­ně star­ší sest­ry. Vyhořelý a před­čas­ně zestár­lý muž se jí však záro­veň zje­vu­je coby duch i ve své o tři­náct let mlad­ší podo­bě, v jaké si ho pama­tu­je z dět­ství. Dramatický pří­běh s magic­ký­mi, hudeb­ní­mi i roman­tic­ký­mi prv­ky vyni­ká skvě­lou kresbou i moti­vy toho, jak se lidé časem mění. V hlav­ní roli puber­tál­ní naštva­nost, lás­ky­pl­né dile­ma, rodin­ná pou­ta a střet ambi­cí s rea­li­tou, kte­rá obí­rá člo­vě­ka o dáv­né sny a před­sta­vy. Vyprávění by ale bylo potře­ba vysta­vět sevře­ně­ji a neře­dit ho ved­lej­ší­mi posta­va­mi a zby­teč­ný­mi úkro­ky stra­nou (tře­ba k tema­ti­ce měst­ské­ho finan­co­vá­ní). Několik emo­ci­o­nál­ně půso­bi­vých scén z prů­bě­hu fil­mu pak snad­no pře­bi­je i jed­no­du­ché finá­le, v němž i ta hudeb­ní rovi­na děje vyzní­vá do prázd­na. (60%)
 

 
 
Come to Daddy(Ant Timpson, Kanada) – Z počát­ku hut­né dra­ma o shle­dá­ní otce (Stephen McHattie) a syna (Elijah Wood) po zhru­ba tři­ce­ti letech, sto­jí­cí na pre­mi­se, že z ono­ho otce se za ta léta stal nená­vist­ný opi­lec­ký magor, z jehož sru­bu v divo­či­ně není moc kam utéct, se po zásad­ním zvra­tu asi v polo­vi­ně pří­bě­hu pře­houp­ne do jiné­ho žán­ru, kte­rý s před­cho­zím děním prak­tic­ky nesou­vi­sí a navíc je poně­kud bizar­ně roz­kro­čen mezi napí­na­vým thrille­rem a uje­tou čer­nou kome­dií. Na papí­ře to moh­lo vypa­dat zají­ma­vě a zábav­ně, rea­li­zo­vá­no je to však neu­spo­ko­ji­vě – nohy tomu podrá­ží řada režij­ních i sce­náris­tic­kých pře­hma­tů a zou­fa­le necha­risma­tic­ký hlav­ní hrdi­na. (40%)
Huachicolero/The Gasoline Thieves (Edgar Nieto, Mexiko) – Sociální dra­ma o chudém klu­ko­vi, kte­rý se naiv­ně zami­lu­je do spolužačky-zlatokopky, a aby si vydě­lal, při­dá se k par­tě zlo­dě­jů ben­zi­nu. Poctivě reží­ro­va­ný film sbí­rá body za při­ro­ze­né her­ce, auten­tic­ky půso­bí­cí pro­stře­dí mexic­ké­ho zapa­dá­ko­va i doku­men­tár­ně ladě­nou kame­ru. Syrovému vyprá­vě­ní s úder­ným závě­rem slu­ší i urči­tá neu­če­sa­nost a pozvol­nost, ved­lej­ší linie s poli­cis­tou zas napo­má­há jeho dra­ma­tic­ké rovi­ně a umoc­ňu­je socio-ekonomické sdě­le­ní fil­mu. Akorát to dost půso­bí, jako kdy­by kra­de­ní ben­zi­nu a poten­ci­ál­ní ris­ko­vá­ní živo­ta neby­lo až tak špat­né a tak pro­ble­ma­tic­ké jako sna­ha cho­dit s hol­kou, kte­rá svo­lí k ran­de jedi­ně výmě­nou za nový iPhone, což ale asi zámě­rem fil­mu být nemě­lo. (70%)
 

The Vigil (Keith Thomas, USA) – Klasický horor se stra­ši­del­ným domem, duchy a démo­nem, v němž hlav­ní hrdi­na – mla­dý muž, jehož trá­pí trau­ma z minu­los­ti i nedo­sta­tek finan­cí – vez­me za vděk jed­no­rá­zo­vým kšef­tem jako stráž­ce mrt­vé­ho čle­na židov­ské obce (což je sou­část tra­di­ce), aniž by tušil, jaké zlo se to na něj bude sna­žit z mrt­vé­ho těla pře­sko­čit. Snímek po solid­ní expo­zi­ci cel­kem rych­le sklouz­ne do horo­ro­vé ruti­ny a série stan­dard­ních leka­ček, kte­rá vyu­ží­vá židov­ské ele­men­ty jen spo­ra­dic­ky a povrch­ně a mís­to toho se upí­ná k laci­ným klišé. Napětí je budo­vá­no cel­kem hut­ně (ačko­li pou­ze v rám­ci jed­not­li­vých scén), řada pasá­ží je pat­řič­ně mra­zi­vá a košer kame­ra hez­ky pra­cu­je s tmou, to ale vysta­čí sotva na mír­ný nad­prů­měr, opro­ti slib­né­mu námě­tu až pře­kva­pi­vě gene­ric­ký a s pří­liš uspě­cha­ným kon­cem. (50%)


Porno (Keola Racela, USA) – Navzdory lech­ti­vé­mu názvu a vzru­šu­jí­cí­mu námě­tu o mla­distvých zaměst­nan­cích kina, kte­ří na počát­ku 90. let náho­dou obje­ví pro­kle­tý fil­mo­vý pás s por­no­gra­fic­kým obsa­hem a jeho pro­mít­nu­tím vyvo­la­jí žen­ské­ho sexu­ál­ní­ho démo­na, jde o poměr­ně cud­ný a mra­vou­č­ný kome­di­ál­ní horor, jehož posel­ství spo­čí­vá v tom, že por­no je zlo a že smil­ní­kům hro­zí bru­tál­ní zde­vas­to­vá­ní pohlav­ních orgá­nů (což si v jed­né scé­ně uži­je­te zblíz­ka). Mizerně napsa­né a otrav­né posta­vy hlav­ních hrdi­nů jsou čle­no­vé křes­ťan­ské mlá­de­že, kte­ří se při pohle­du na hanba­tý pla­kát div nekři­žu­jí, a film víc než na explo­a­tač­ních výje­vech sto­jí na jejich dia­lo­zích, kte­ré jsou však tupé, nevtip­né, bez­zubé a neschop­né jak­ko­li pod­nět­ně vyu­žít nabí­ze­né dobo­vé moti­vy, jako je pří­stup k por­no­gra­fii v době před inter­ne­tem a k homose­xu­a­li­tě jako k něče­mu nepři­ro­ze­né­mu. Nezábavný brak, kte­rý za těch pár vte­řin nahých prsou váž­ně nesto­jí. (20%)

 

Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • #2105: Green Blood - Zelená krev 13. března 2020 #2105: Green Blood - Zelená krev 1 Green Blood - Zelená krev 1 (Green Blood 1)Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2020. Původně vyšlo jako "Green Blood 1" v roce 2011. České vydání má 204 […] Posted in Recenze komiksů
  • Chernobyl: Elements of Chernobyl: “Vichnaya Pamyat” Featurette | HBO4. června 2019 Chernobyl: Elements of Chernobyl: “Vichnaya Pamyat” Featurette | HBO Posted in Videa
  • Čtenářská výzva 201619. ledna 2016 Čtenářská výzva 2016 Jestliže máte rádi knihy stejně jako my, neměli byste promarnit jedinečnou soutěž na databazeknih.cz. Redakce pro všechny milovníky knih připravila seznam dvaceti knih, které si sami […] Posted in Novinky v nakladatelstvích
  • Irena Sendlerová, Anděl z Varšavy19. července 2022 Irena Sendlerová, Anděl z Varšavy Irena byla velmi silná a obětavá žena. Nechtěla se smířit s nespravedlností a ubližováním Židům. Vybudovala tajnou síť lidí, kteří ji pomáhali, pašovali potraviny a ven děti, kterým […] Posted in Recenze knih
  • Jedna ruka netleská - 4. film Davida Ondříčka12. února 2019 Jedna ruka netleská - 4. film Davida Ondříčka Už je tomu nějaký ten pátek, kdy šel do kin film Davida Ondříčka Jedna ruka netleská (v roce 2003).Režisér David Ondříček si vzal do filmu podobnou skupinu lidí, co s ním vytvářela film […] Posted in Retro filmové recenze
  • Animalium - kniha her14. března 2019 Animalium - kniha her Zamilovali jste si úžasnou kolekci Animalium s nádhernými barevnými ilustracemi, ukazujícími pestrost živočišné říše na planetě Zemi? Láká vás si zkusit některá ze zvířat nakreslit? Nechte […] Posted in Recenze knih
  • Titulky k Orange Is the New Black S07E07 - Me as Well6. září 2019 Titulky k Orange Is the New Black S07E07 - Me as Well Vztah na dálku není nikdy lehký a přesvědčí se o tom Piper i Alex. A Tamika je rozhodnutá poskytnout vězeňkyním co nejlepší vzdělání a půjde do toho, i když to vyúka bude trochu neobvyklá. […] Posted in Titulky
  • Bez státní příslušnosti14. října 2020 Bez státní příslušnosti  Uprchlická krize je jednou z (mnoha) výzev současného světa a bylo jen otázkou času, něž se tomuto fenoménu bude věnovat i nějaký televizní seriál. Mozaika příběhů několika lidí […] Posted in TV Recenze
  • #26 - Les Yeux Sans Visage (1960)2. září 2019 #26 - Les Yeux Sans Visage (1960) O tom, že jsou Francouzi v hororu dobří, jsme se už přesvědčili. "Les Yeux Sans Visage" jsou další ukázkou toho, že filmařská velmoc měla vždy co nabídnout. Les Yeux Sans […] Posted in 101 nejlepších hororů
  • CHRISTOPH WALTZ30. ledna 2013 CHRISTOPH WALTZ CHRISTOPH WALTZ získal Oscara, cenu SAG, BAFTA, Zlatý globus a cenu na festivalu v Cannes za svůj výkon v roli nacistického plukovníka Hanse Landy ve snímku Quentina Tarantina Hanebný […] Posted in Profily osob
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 4,16349 s | počet dotazů: 259 | paměť: 71745 KB. | 17.06.2024 - 15:17:17