Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Nejlepší filmy roku 2020 podle Filmspot.cz

Nejlepší filmy roku 2020 podle Filmspot.cz

BeFunky collage
BeFunky collage
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Z hle­dis­ka kine­ma­to­gra­fie byl rok 2020 dost zvlášt­ní a plný nejis­to­ty. Kina byla v ČR kvů­li vlád­ním opat­ře­ním ote­vře­ná pou­ze o zhru­ba dva měsí­ce déle, než jak dlou­ho byla zavře­ná. Zároveň se u nás i ve svě­tě zru­ši­la celá řada fil­mo­vých fes­ti­va­lů, pří­pad­ně byla jejich nabíd­ka i návštěv­ní kapa­ci­ta znač­ně ome­ze­na. Spousta plá­no­va­ných novi­nek muse­la být bohu­žel posu­nu­ta na poz­dě­ji o mno­ho měsí­ců a někdy i o rok nebo dokon­ce na neu­r­či­to. Navzdory výraz­né­mu úbyt­ku fil­mů v kinech jich ale bylo letos k vidě­ní i tak rela­tiv­ně dost. Nestandardní situ­a­ce při­nu­ti­la kina pře­su­nout část své­ho pro­gra­mu k dis­po­zi­ci na inter­net, čímž se vytvo­ři­la pří­le­ži­tost pro divá­ky, jak prázd­né sály pod­po­řit. Značné příz­ně se v důsled­ku domá­cí­ho pro­mí­tá­ní těši­ly čet­né stre­a­mo­va­cí služ­by. Do onli­ne pro­sto­ru se vyda­ly i leckte­ré fes­ti­va­ly a něko­lik holly­wo­od­ských fil­mů, kte­ré pat­ři­ly k těm s nej­čas­tě­ji odklá­da­ný­mi datumy uve­de­ní, si své pre­mi­é­ry odby­ly též na síti. Nyní jsou však čes­ká kina stá­le zavře­ná a nezbý­vá než dou­fat, že toto ome­ze­ní co nejdří­ve zas pad­ne. 

Následující fil­my pova­žu­ji za to nej­lep­ší, co jsem z nově uve­de­ných fil­mů v roce 2020 viděl. Jako prv­ní zmi­ňu­ji zvlášť jeden film roku, po němž násle­du­je deset nej­lep­ších fil­mů ze stan­dard­ní dis­tri­buce, po nich nej­lep­ších pět fil­mů mimo stan­dard­ní dis­tri­buci (fes­ti­va­ly, VOD) a nako­nec ješ­tě pěti­ce toho nej­lep­ší­ho z čes­ké pro­duk­ce.

Best of 2020

FILM ROKU

Colectiv (Rumunsko/Lucembursko, rež. Alexander Nanau) – Přesně míře­ná doku­men­tár­ní rána na solar, kte­rá je už po prv­ních dva­ce­ti minu­tách sto­krát hus­těj­ší a výživ­něj­ší než celá meta­no­lo­vá afé­ra. Co začí­ná jako totál­ní prů­ser jed­né rumun­ské nemoc­ni­ce, kon­čí v abso­lut­ní dez­i­lu­zi o tam­ním zdra­vot­nic­tví vůbec, pro­lezlém pro­střed­nic­tvím stát­ní­ho apa­rá­tu skrz na skrz korup­cí, pod­vo­dy a lha­ním. Geniálně rea­li­zo­va­ná observa­ce inves­ti­ga­tiv­ních novi­ná­řů, noří­cích se navzdo­ry ano­nym­ním výhruž­kám do záku­li­sí pohád­ky o tom, jak by soci­a­lis­tic­ké zdra­vot­nic­tví mělo léčit lidi, ale mís­to toho je zabí­jí. Na nála­dě to niko­mu nepři­dá, ale o to je důle­ži­těj­ší, že tako­vé­to věci vzni­ka­jí.

 

TOP 10 KINO

Tenet (USA/Velká Británie, rež. Christopher Nolan) – Fascinující, vizi­o­nář­ský a mis­trov­sky vyprá­vě­ný špi­o­náž­ní thriller o tak tro­chu jiném ces­to­vá­ní v čase, časo­vých para­do­xech a palin­dro­mech. Příběhově v pod­sta­tě bon­dov­ka o taj­ných agen­tech vysla­ných do boje pro­ti zákeř­né­mu padou­cho­vi, avšak oko­ře­ně­ná o sci-fi motiv opač­né­ho ply­nu­tí času. Mohli bys­te si mys­let, že něco tako­vé­ho nejde nato­čit, nicmé­ně Christopher Nolan to doká­zal s napros­tou sce­náris­tic­kou pre­ciz­nos­tí a fil­mař­skou bra­vu­rou. Největší a nej­sil­něj­ší kino­zá­ži­tek roku, nepo­dob­ný čemu­ko­li dal­ší­mu, vyža­du­jí­cí pozor­nost a sou­stře­dě­nost a pře­kra­ču­jí­cí hra­ni­ce běž­né fil­mo­vé nara­ce (Recenze).

Na nože (USA, rež. Rian Johnson) – Záhadná smrt slav­né­ho a boha­té­ho spi­so­va­te­le, spous­ta pří­buz­ných a tím pádem i spous­ta pode­zře­lých a k tomu své­ráz­ný sebe­i­ro­nic­ký detek­tiv. To je základ kla­sic­ky vysta­vě­né, nicmé­ně moder­ně poja­té, vyna­lé­za­vě vyprá­vě­né, chyt­ré a zábav­né detek­tiv­ky, kte­rá si sofis­ti­ko­va­ně a s leh­kos­tí pohrá­vá s pra­vi­dly žán­ru. K tomu skvě­lé herec­ké obsa­ze­ní, do posled­ní­ho pun­tí­ku pro­myš­le­ný děj plný zvra­tů a fan­tas­tic­ká hra s divác­kým oče­ká­vá­ním (Recenze).

Chlast (Dánsko, rež. Thomas Vinterberg) – Čtveřice stře­do­škol­ských uči­te­lů se roz­hod­ne ově­řit v pra­xi vědec­kou hypo­té­zu, pod­le níž by člo­věk žil mno­hem ote­vře­ně­ji, kre­a­tiv­ně­ji a sebe­vě­do­mě­ji, kdy­by si kon­stant­ně udr­žo­val hla­din­ku půl pro­mi­le alko­ho­lu v krvi. Cílem však není agi­ta­ce pro­ti alko­ho­lu, k němuž sní­mek při­stu­pu­je vel­mi věc­ně, nýbrž kri­tic­ký komediálně-dramatický por­trét spo­leč­nos­ti, v níž je alko­hol pří­to­men prak­tic­ky všu­de, tak­že se jeho kon­zu­ma­ce sta­la nor­mou. Výsledkem je nalé­ha­vá a ener­gic­ká osla­va živo­ta, kte­rá ale neza­po­mí­ná ani na utr­pe­ní a smu­tek. Vynikající sklou­be­ní umě­lec­kých ambic a divác­ké­ho fil­mu, dán­ská režij­ní i herec­ká prv­ní liga (Recenze).

Malé ženy (USA, rež. Greta Gerwig) – Inovativní, živel­ná a moder­ní adap­ta­ce slav­né kni­hy, pojed­ná­va­jí­cí o čtyřech sestrách, dospí­va­jí­cích během ame­ric­ké občan­ské vál­ky z dívek v ženy. Film se zabý­vá jak radost­mi a strast­mi dět­ství, tak nástra­ha­mi dospě­los­ti, a byť vypo­ví­dá pře­de­vším o spo­le­čen­ském kon­tex­tu teh­dej­ší doby, tak díky výraz­né eman­ci­pač­ní rovi­ně záro­veň půso­bí vel­mi sou­čas­ně a svě­že, k čemuž dopo­má­há i způ­sob, jaký je nato­čen (Recenze).

Corpus Christi (Polsko, rež. Jan Komasa) – Polské dra­ma o mla­dí­ko­vi z pas­ťá­ku, kte­rý nena­stou­pí do dohod­nu­té­ho zaměst­ná­ní v dře­vař­ství a mís­to toho se v neda­le­ké ves­ni­ci začne vydá­vat za kně­ze – a sta­ne se nadě­jí tam­ních oby­va­tel na vylé­če­ní boles­ti, kte­rá je po nedáv­né tragé­dii všech­ny sužu­je. Film o víře, Bohu a roze­rva­né komu­ni­tě, kte­rou svým oso­bi­tým pří­stu­pem stme­lí býva­lý tresta­nec a nar­ko­man, je nesmír­ně výraz­ným fyzic­kým i duchov­ním zážit­kem, jenž sto­jí na až démo­nic­kém výko­nu cha­risma­tic­ké­ho před­sta­vi­te­le hlav­ní role.

Naděje (Norsko/Švédsko, rež. Maria Sødahl) – V rea­lis­tic­ké a civil­ní sever­ské vzta­ho­vé stu­dii je mat­ce šes­ti dětí ke kon­ci adven­tu dia­gnos­ti­ko­vá­na rako­vi­na. Spolu s výraz­ně star­ším part­ne­rem se s oba­va­mi a se sla­bou nadě­jí upí­ná k rizi­ko­vé ope­ra­ci a pobí­há po dok­to­rech během vánoč­ní­ho a novo­roč­ní­ho obdo­bí, kte­ré jinak bývá časem svá­teč­ní­ho vese­lí. Snímek ale netla­čí na pilu, pra­cu­je s doko­na­le věro­hod­ný­mi posta­va­mi a díky skvě­lé­mu scé­ná­ři a vyni­ka­jí­cím her­cům doká­že nabíd­nout emo­ci­o­nál­ně sil­né oka­mži­ky jak ve vypja­těj­ších, tak ve zti­še­něj­ších momen­tech. Pocity chmur a depre­sí jsou navíc kom­pen­zo­vá­ny chví­le­mi rados­ti a štěs­tí, pozi­tiv­ní­mi udá­lost­mi v živo­tě i opě­tov­ným stme­le­ním dáv­no odci­ze­ných hlav­ních hrdi­nů, jejichž lás­ka neče­ka­ně nabe­re dru­hý dech.

Pro Samu (Velká Británie, rež. Waad Al-Khateab, Edward Watts) – Působivá a výraz­ně auten­tic­ká doku­men­tár­ní zpo­věď, nato­če­ná syr­skou repor­tér­kou ve měs­tě Aleppo v době, kdy zemí zmí­ta­la občan­ská vál­ka. Ta v něm pro­po­ji­la repor­táž­ní zábě­ry poří­ze­né během nále­tů a pou­lič­ních nepo­ko­jů s osob­ní­mi obra­zo­vý­mi mate­ri­á­ly a s video-deníčkem nato­če­ným pro její dce­ru Samu, naro­ze­nou v roce 2016, kdy boje v Aleppu vrcho­li­ly (Recenze).

Palm Springs (USA, rež. Max Barbakow) – Komedie roku, zalo­že­ná na časo­vé smyč­ce, v níž nechtě­ně uvíz­ne dvo­ji­ce sva­teb­ních hos­tů. K popu­lár­ní­mu sché­ma­tu o posta­vách uvěz­ně­ných v jed­nom neu­stá­le se opa­ku­jí­cím dni však při­stu­pu­je s výraz­nou por­cí nápa­di­tos­ti a oso­bi­tos­ti, díky čemuž je kome­dií chytrou, poho­do­vou a roman­tic­kou, tro­chu drs­nou, s troš­kou sci-fi a špe­tič­kou nihi­lis­mu (Recenze).

Neviditelný (USA, rež. Leigh Whannell) – Film sta­ví­cí na prá­ci s dus­ným napě­tím, sou­stav­nou nejis­to­tou a momen­tem pře­kva­pe­ní, jenž kla­sic­ký pří­běh o věd­ci, jenž obje­ví návod na nevi­di­tel­nost, pře­ta­vil do horo­ro­vé­ho psy­cho­lo­gic­ké­ho dra­ma­tu o ženě prcha­jí­cí před svým mani­pu­la­tiv­ním a násil­nic­kým man­že­lem. Pevnou rukou reží­ro­va­ná a pře­kva­pi­vý­mi zvra­ty pře­ky­pu­jí­cí žánro­vá hra tudíž pou­ží­vá motiv nevi­di­tel­nos­ti i jako meta­fo­ru skry­té­ho tyran­ské­ho a toxic­ké­ho cho­vá­ní, jemuž se jeho obě­ti čas­to nedo­ká­ží efek­tiv­ně brá­nit (Recenze).

1917 (USA/Velká Británie, rež. Sam Mendes) – Válečné dra­ma o ces­tě dvou vojá­ků za záchra­nou jed­not­ky míří­cí do pas­ti nepří­te­le před­sta­vu­je vizu­ál­ní poži­tek pod­po­ře­ný zpří­to­m­ňo­vá­ním času a pro­sto­ru. Díky doved­ně skry­tým stři­hům totiž sní­mek vypa­dá, jako by byl nato­če­ný v mimo­řád­ně dlou­hých zábě­rech. Film tak vyni­ká dechbe­rou­cí tech­nic­kou rea­li­za­cí, opoj­nou kame­rou a neza­po­me­nu­tel­ný­mi sek­ven­ce­mi z pro­chá­ze­ní skrz roz­sáh­lé záko­py a bitev­ní pole (Recenze).

 

TOP 5 MIMO KINO

David Attenborough: Život na naší pla­ne­tě (Velká Británie, rež. Alastair Fothergill, Jonathan Hughes, Keith Scholey) – David Attenborough vyprá­ví o svém živo­tě a na poza­dí změn, k nimž došlo na Zemi v posled­ních dese­ti­le­tích, při­chá­zí s pře­hled­ným a jas­ně sro­zu­mi­tel­ným ape­lem na eko­lo­gic­ké téma. Snímek tak slou­ží nejen jako per­fekt­ní reka­pi­tu­la­ce kari­é­ry toho­to slav­né­ho doku­men­ta­ris­ty, ale záro­veň i jako důle­ži­té posel­ství o sta­vu život­ní­ho pro­stře­dí, v němž se ovšem namís­to hle­dá­ní viní­ků před­sta­vu­jí kon­struk­tiv­ní návrhy a vize.

Hlídka (Bulharsko/Srbsko, rež. Stephan Ventsislavov) – Komediálně ladě­né dra­ma o noč­ní šichtě něko­li­ka poli­cej­ních hlí­dek v bul­har­ském hlav­ním měs­tě. Žánrově boha­tá směs pro­ple­te­ných his­to­rek, kte­ré jsou napůl mra­zi­vé a tra­gic­ké a napůl legrač­ní až anekdo­tic­ké, skvě­le obsto­jí jako náhled do panop­ti­ka roz­lič­ných posta­vi­ček i jako sociálně-politická spo­le­čen­ská kri­ti­ka.

Moje uči­tel­ka cho­bot­ni­ce (Jihoafrická repub­li­ka, rež. Pippa Ehrlich, James Reed) – Křehký a zce­la uni­kát­ní doku­ment o nena­dá­lém přá­tel­ství zvě­da­vé­ho hla­vo­nož­ce a pra­cov­ně vyho­ře­lé­ho fil­ma­ře, jenž s ním při kaž­do­den­ním potá­pě­ní strá­vil vět­ši­nu jeho živo­ta. Originální, emo­tiv­ní a mís­ty i napí­na­vé pro­po­je­ní svě­ta lidí se svě­tem zví­řat, nachá­ze­jí­cí sjed­no­cu­jí­cí para­le­ly v živo­tech obou pro­ta­go­nis­tů a nenu­ce­ně vybí­ze­jí­cí k poro­zu­mě­ní pří­ro­dě ze zce­la jiné­ho úhlu pohle­du.

První krá­va (USA, rež. Kelly Reichardt) – Kulinářský anti-western o dvou mužích, kte­ří si v dobách osidlo­vá­ní ame­ric­ké­ho zápa­du začnou vydě­lá­vat pro­de­jem sma­že­ných kob­lih. Skvěle reží­ro­va­ná jem­ná poe­tic­ká bala­da o přá­tel­ství, kra­de­ní mlé­ka a těž­kém živo­tu v kruš­ných pod­mín­kách.

Chicagský tri­bunál (USA, rež. Aaron Sorkin) – V něčem sta­ro­mil­ské a kon­venč­ní, avšak záro­veň ele­gant­ní a živel­né dra­ma o věhlas­ném soud­ním pro­ce­su z roku 1968 s orga­ni­zá­to­ry poli­tic­ké­ho pro­tes­tu, jenž nechtě­ně pře­ros­tl v hro­mad­nou potyč­ku s poli­cis­ty. K tomu vyni­ka­jí­cí her­ci, nápa­di­té režij­ní a sce­náris­tic­ké postu­py a sym­pa­tic­ký nad­hled v kom­bi­na­ci s důle­ži­tý­mi téma­ty. Na Sorkinův stan­dard jde o film z hle­dis­ka kaden­ce dia­lo­gů dokon­ce až pře­kva­pi­vě umír­ně­ný, ovšem aniž by při­tom ztrá­cel na tem­pu a schop­nos­ti vtáh­nout do děje.

 

TOP 5 ČESKÉ

Šarlatán (rež. Agnieszka Holland) – Drama o znal­ci bylin a lid­ské moči Janu Mikoláškovi, jenž půso­bil od 30. do 50. let minu­lé­ho sto­le­tí jako léči­tel a poz­dě­ji byl ve vykon­stru­o­va­ném pro­ce­su odsou­zen komu­nis­ty, je řeme­sl­ně pre­ciz­ním, chytře vysta­vě­ným a pocti­vě nato­če­ným fil­mem o boji pro­ti bez­mo­ci a o síle osob­nos­ti sužo­va­né vnitř­ní­mi démo­ny, kte­rý svě­do­mi­tě napl­ňu­je kva­li­ta­tiv­ní para­me­t­ry sou­čas­né evrop­ské fes­ti­va­lo­vé pro­duk­ce. Léčení davů i režim­ních pro­mi­nen­tů, homose­xu­ál­ní roman­ce i násled­né sou­dy v čele s roz­po­ru­pl­ným hlav­ním hrdi­nou, fan­tas­tic­ky ztvár­ně­ném otcovsko-synovskou dvo­ji­cí Ivan Trojan a Josef Trojan, drží navzdo­ry sko­ko­vé struk­tu­ře plné fla­shbac­ků pohro­ma­dě díky pře­hled­né­mu vyprá­vě­ní a prá­ci s kame­rou a se svět­lem.  Film vyvá­že­ně kom­bi­nu­je his­to­ric­kou sku­teč­nost s fik­cí, své­mu hrdi­no­vi ve zdra­vé míře lehce fan­dí, avšak záro­veň si od něj udr­žu­je odstup, a neří­ká vše doslo­va, ale ani nene­chá­vá divá­ka zby­teč­ně tápat (Recenze).

Princezna zakle­tá v čase (rež. Petr Kubík) – Jedna z nej­lep­ších pore­vo­luč­ních čes­kých pohá­dek, v níž je hlav­ní hrdin­kou prin­cez­na, kte­rá se musí namís­to chrabrých prin­ců spo­leh­nout pře­de­vším sama na sebe. A to zrov­na při sna­ze zlo­mit pro­kle­tí časo­vé smyč­ky, nutí­cí ji pro­ží­vat den svých osm­náctých naro­ze­nin (vrcho­lí­cí zká­zou celé­ho krá­lov­ství) neu­stá­le doko­la. V zákla­du jde o pohád­ku tra­dič­ně čes­kou, v řadě moti­vů a žán­ro­vých sché­mat se však sní­mek podo­bá spí­še sou­čas­né zahra­nič­ní fan­ta­sy tvor­bě. Po pře­hlíd­ce fád­ních a omše­lých pohá­dek posled­ních let, trpí­cích nezá­bav­ným dějem, neži­vot­ný­mi posta­va­mi a nesoudrž­ným fikč­ním svě­tem, jde o vel­mi pří­jem­nou a víta­nou změ­nu, kte­rá je jejich pra­vým opa­kem.

Alchymická pec (rež. Adam Ol‘ha, Jan Daňhel) – Dokument o živo­tě, tvor­bě, umě­lec­kých vizích a vnitř­ním svě­tě fil­ma­ře Jana Švankmajera, s nímž tvůr­ci fil­mu strá­vi­li tři roky. Jejich sní­mek však sil­ně vybo­ču­je z řady stan­dard­ních oslav­ných živo­to­pis­ných medai­lon­ků zná­mých uměl­ců a osob­nos­tí – nao­pak jde o for­mál­ně vyna­lé­za­vou a myš­len­ko­vě nevšed­ní doku­men­tár­ní mozai­ku, záměr­ně sty­li­zo­va­nou tak, aby odrá­že­la poe­ti­ku, moti­vy a vypra­věč­ské i sty­lis­tic­ké postu­py Švankmajerova díla.

Vlci na hra­ni­cích (rež. Martin Páv) – Názorově vyrov­na­ný, nestran­ný a dis­kuz­ně pod­nět­ný doku­ment se zao­bí­rá osla­vo­va­ným návra­tem vlků do čes­kých pohra­nič­ních oblas­tí, jenž se však stal trnem v očích řady cho­va­te­lů a far­má­řů, jimž ten­to stá­tem chrá­ně­ný pre­dá­tor likvi­du­je bez­bran­nou zvěř. Ochránci pří­ro­dy a pří­z­niv­ci míru­mi­lov­ných řeše­ní se tak dostá­va­jí do kon­flik­tu s poško­ze­ný­mi jedin­ci, vola­jí­cí­mi po změ­ně legisla­ti­vy a kom­pen­za­cích za vlčí obě­ti. Zaznívají při­tom pád­né argu­men­ty z obou stran, od lidí, kte­ří k tomu oprav­du mají co říct, a film jako tako­vý tím krom nasto­le­ní řady otá­zek na cit­li­vé téma záro­veň řek­ne mno­hé i o růz­no­ro­do­sti lid­ských povah.

Králové videa (rež. Lukáš Bulava) – Divácky vděč­ný doku­ment o feno­mé­nu čes­kých rych­lo­da­bin­gů video­ka­zet na pře­lo­mu 80. a 90. let z pohle­du teh­dej­ších video pirá­tů, dabé­rů a dis­tri­bu­to­rů. Film půso­bí jako ze srd­ce udě­la­ný fanouš­kov­ský pro­jekt lidí, kte­ří na ile­gál­ně kopí­ro­va­ných video­ka­ze­tách dove­ze­ných ze zápa­du zřej­mě vyrůs­ta­li, což se s kva­li­tou teh­dej­ších ama­tér­ských jed­no­hlas­ných domá­cích dabin­gů sym­pa­tic­ky dopl­ňu­je. I z toho důvo­du síla sním­ku netkví v pře­dá­ní jak­ko­li zásad­ních infor­ma­cí, ale pře­de­vším v poba­ve­ní divá­ků pro­střed­nic­tvím nos­tal­gic­ké­ho vzpo­mí­ná­ní pamět­ní­ků na bizar­ní his­tor­ky ze záku­li­sí a čet­ných uká­zek z domá­cích archi­vů něko­li­ka nad­šen­ců.

 

Mnohokrát Vám děku­ji za pod­po­ru a čte­nost a pře­ji úspěš­ný, radost­ný a ve zdra­ví a poho­dě pro­ži­tý nový rok, kte­rý už snad bude nor­mál­něj­ší než ten loň­ský.


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • Neznámí21. října 2022 Neznámí Krimi/Thriller z Austrálie dle skutečných událostí. Na Stranger jsem se těšil, ale ve výsledku nejsem až tak spokojen. Jde o pomalý slow burn ( pomalý fakt extrémně), kde policista v […] Posted in Krátké recenze
  • Erin Brockovich3. května 2004 Erin Brockovich Erin Brockovich je od přírody krásná žena, která ráda nosí boty s minimálně sedmicentimetrovým podpatkem, zhruba stejně krátkou minisukni a hluboký výstřih. Erin pracuje v právnické firmě […] Posted in TV Recenze
  • Nejlepší film 2016 - 1. kolo - 2. dvojice16. prosince 2016 Nejlepší film 2016 - 1. kolo - 2. dvojice Zootropolis: Město zvířat Jak básníci čekají na zázrak Odkaz na anketu na facebooku. Posted in Články
  • Westworld: Season 3 Episode 3 Promo | HBO23. března 2020 Westworld: Season 3 Episode 3 Promo | HBO Posted in Videa
  • Kybernetická babička (1962) 29. srpna 2012 Kybernetická babička (1962) Revoluční loutkový film z dílny Jiřího Trnky. Jiří Trnka asi pro mladou generaci nebude patřit mezi nejznámější osoby československé filmové a divadelní scény, ale tento zasloužilý […] Posted in Horory
  • Westworld - Trompe L'Oeil (S01E07) - 100 %14. listopadu 2016 Westworld - Trompe L'Oeil (S01E07) - 100 % Tak sedmý díl nám přinesl pokračování dvou příběhů. Vrátila se nám Dolores, která rychle cestuje ke svému cíli. Každý si myslí, že je to hlavní postava příběhu a že je to nejdůležitější, […] Posted in TV Recenze
  • Veterinární akademie - Škola začíná - kniha6. června 2018 Veterinární akademie - Škola začíná - kniha Ve Vrbovém údolí se Abbey chystala na svůj první školní den. Za spolubydlící měla holku jménem Hanna. Už na první pohled bylo patrné, že jejich rodiny jsou tak rozdílné, jak jen to mohlo […] Posted in Recenze knih
  • Preview:Pán Prstenů - Dvě Věže16. října 2002 Preview:Pán Prstenů - Dvě Věže Pokračování výborného filmu Pán Prstenů, tentokrát s podtitulem Dvě věže (TTT, jako The Two Towers) se rychle blíží. Následující članek přinese zhodnocení nejnovějšího traileru a pár […] Posted in Články
  • Múzy za ostnatým drátem3. března 2023 Múzy za ostnatým drátem Čas od času ráda zabloudím ke knihám, které se odehrávají v období druhé světové války, a výjimkou není ani kniha s příznačným názvem Múzy za ostnatým drátem od skvělého spisovatele J. C. […] Posted in Recenze knih
  • #22 - Bad Seed (1956)5. srpna 2019 #22 - Bad Seed (1956) Horory mají mnoho podob, ale ty, v nichž vystupují děti jako zosobnění zla, jsou velmi znepokojující. Dětská naivita a nevinnost jsou v rozporu se zlem, které dýmá kdesi uvnitř. The Bad […] Posted in 101 nejlepších hororů
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,86964 s | počet dotazů: 259 | paměť: 72405 KB. | 23.05.2024 - 20:46:36