Policejní odznak / the Shield

Máme rok 2010 a je až neu­vě­ři­tel­né jak kla­sic­ky si k nám po osmi letech Shield nakrá­čel. Jako by se tady posled­ních 15 let na televiz­ním trhu vůbec nic nezmě­ni­lo. Proběhlo kla­sic­ké sché­ma. Shield za svých 7 sérií v zahra­ni­čí potvr­zu­je divác­kou úspěš­nost > domá­cí Nova kupu­je prá­va > dabu­je > nasa­zu­je na nedě­li po jede­nác­té > posu­nu­je do týd­ne za půl­noc, kde před­po­klá­dej­me Shield doži­je bez vět­ší­ho povšim­nu­tí.
Článek kaž­do­pád­ně nebu­de o tom, proč jin­de úspěš­ná kri­mi­nál­ní dra­ma­tic­ká série sbí­rá spous­tu cen už za svo­jí prv­ní sezó­nu a u nás se pak neu­dr­ží v něja­kém rozum­ném vysí­la­cím čase. Jenže výsled­kem je, že se bude ve vysí­la­cím sché­ma­tu pře­ha­zo­vat jako hor­ký bram­bor, což mu zabi­je i ten malý zby­tek divá­ků a v očích televiz­ní­ho kolemjdou­cí­ho se usa­dí jako něja­ký ten seri­ál, kte­rý běží nad ránem mezi teleshop­pin­gem a kar­tář­kou. Polovina divá­ků se pak rekru­tu­je z výživ­né sku­pi­ny ve sty­lu „když se pro­táh­ne tah s kole­gy po prá­ci“.
 
S tro­chou nad­sáz­ky se dá ale říct, že takhle „špi­na­vý“ čas si Shield i zaslou­ží. Seriál nato­če­ný ruč­ní kame­rou, kde vám jedi­nou tro­chu hud­by zahra­jí až na konec? Špinavý jsou tu poli­caj­ti, gan­gs­te­ři, i „nor­mál­ní“ lidi, kte­ří se spo­lu sna­ží žít v jed­nom okrsku Los Angeles. Na správ­ně sto­pě jsou ti, kte­ří tuší, že tady nepů­jde o nic z rodi­ny CSI, ani Dextera. Život, se kte­rým se tu setká­va­jí poli­cej­ní důstoj­ní­ci, není sty­li­zo­va­ný. Naopak, auto­ři se ho sna­ží pod­chy­tit ve svo­jí auten­ti­ci­tě.
Shield vyprá­ví po svém pří­běh zalo­že­ný na tzv Rampart skan­dá­lu, kdy byly ke kon­ci 90. let odha­le­ny tuny závaž­né trest­né čin­nos­ti poli­cej­ní jed­not­ky CRASH oddě­le­ní Rampart v LAPD. V seri­á­lu jde o fik­tiv­ní okrsek Farmington, kde půso­bí zása­ho­vá jed­not­ka pod vede­ním Vica Mackeyho. Jen pro před­sta­vu uli­ce v Shieldu mají dale­ko k holly­wo­od­ským bul­vá­rům, zato mno­hem blí­že ke gan­gs­ter­ské­mu sou­sed­ství v jehož „těle“ kolu­je not­ná dáv­ka nej­růz­něj­ších drog, kra­de­né­ho zbo­ží a vše­ho co má vůbec něja­kou cenu. Gangy jsou krev, to je jas­né, ale že je tady moz­kem poli­cej­ní zása­hov­ka, to se daří Vicovi doce­la dob­ře krýt a ono to i fun­gu­je.

Stejně jako teh­dy v Rampartu, ani v Shieldu se ale nekon­čí jen u tole­ro­vá­ní a orga­ni­za­ce fun­go­vá­ní gan­gů. Jde mno­hem víc o pří­mé napo­je­ní a vlast­ní ope­ra­ce. Vic Mackey a jeho zása­hov­ka je tím pra­vým zosob­ně­ním kon­cep­tu anti-hrdinů. Nemusíte jim fan­dit, nemu­sí­te je milo­vat nebo schva­lo­vat, ale nedá se jim upřít urči­tá míra odva­hy a kru­té prav­dy. Toho, že člo­věk musí být tro­chu magor, aby vyšel do té uli­ce a udr­žo­val klid natož spra­ve­dl­nost. V sou­sed­ství, kde má kaž­dý his­to­rii, kde bují rasis­mus vystup­ňo­va­ný tře­ním mezi gan­gy. Kde pro­da­vač jdou­cí do prá­ce musí pro­jít kolem pře­pa­de­né zasta­vár­ny, dea­le­ra sil­ně řeza­né­ho koka­i­nu, sje­té šlap­ky, scho­vat se před autem z něhož stří­lí chláp­ci samo­pa­lem po dal­ších chláp­cích na chod­ní­ku, kte­ří jim to vra­ce­jí pis­to­le­mi. A když koneč­ně dojde do prá­ce, tak se mod­lí aby pře­žil dal­ší­ho výběr­čí­ho výpal­né­ho.
Vic Mackey má svůj recept. Malým rybám uká­zat pěs­ti a na ty vel­ké snad zafun­gu­je diplo­ma­cie. Seriál sta­ví zeza­čát­ku na dob­ře napsa­ných cha­rak­te­rech mno­hem víc, než na něja­kém jas­ně vede­ném napí­na­vém pří­bě­hu tbc. Hlavní linie se naba­lu­je jako­by mimo­cho­dem, jak se kame­ra točí kolem zása­hov­ky. Spolu s Vicovo jed­not­kou se sklá­dá do cel­ku Farmingtonského sou­sed­ství i dal­ších něko­lik oby­va­tel Stodoly, tak se říká míst­ní slu­žeb­ně. Jinak pře­sta­vě­né­ho kos­te­la s roz­bi­tý­mi zácho­dy a věč­ným nedo­stat­kem peněz. Přesto mluvíme-li o celém seri­á­lu, kaž­dou dal­ší sérií se Shield stá­vá více line­ár­ním, pod­le toho jak už jsou roz­da­né kar­ty jed­not­li­vým posta­vám. A jakých šíle­nos­tí v dob­rém sty­lu Shieldu se dočká­te ke kon­ci celé­ho seri­á­lu radě­ji ani nepo­pi­so­vat.
 
Na Vica má časem spa­de­no kapi­tán Aceveda, kte­ré­mu akti­vi­ty zása­hov­ky nehra­jí do poli­tic­kých plá­nů. Acaveda je zvyk­lý vyhrá­vat, ale s Mackeym musí koli­krát uza­ví­rat malá spo­je­nec­tví, ačko­liv na vel­kém hřiš­ti jdou oba pro­ti sobě. Výrazným cha­rak­te­rem je detek­tiv Holland „Dutch“ Wagenbach, kte­ré­mu Vic za jeho ner­do­vi­tost sluš­ně zatá­pí. Není to ale tak, že by byl Wagenbach pou­ze komic­kým ele­men­tem, zastu­pu­je spo­lu s Claudette Wyms i jaký­si model vyš­ší morál­ky, kte­rou jinak zby­tek Shieldu někde vytra­til. Nehledě na to, že opro­ti kov­boj­ským meto­dám zása­hov­ky před­vá­dě­jí tako­vou tu pra­vou detek­tiv­ní prá­ci. Shield se okra­jo­vě dívá a pro­ble­ma­ti­zu­je různá téma­ta skrz morál­ní a hod­no­to­vý fil­tr svých postav. Homosexualita, víra, rasis­mus, morál­ka, život v rodi­ně, komu­ni­tě, soci­ál­ní deter­mi­nis­mus, čas­tý­mi výpra­va­mi do sou­kro­mí jed­not­li­vých postav ilu­stru­je stre­so­vé situ­a­ce, kde pro­blémy v prá­ci stří­da­jí pro­blémy doma. V tom lep­ším pří­pa­dě.

Velký kus úspě­chu seri­á­lu nese na rame­nou herec­ké obsa­ze­ní. Charisma Michaela Chiklise (Vic Mackey), ener­gie kte­rá čiší z jeho pohy­bu a výra­zů, ele­gan­ce, s níž se pro­že­ne zábě­rem a poře­ší veš­ke­rý shit­storm, kte­rý někdo kolem něj naba­lil. Z Benito Martineze jako Davida Acavedy zase na prv­ní pohled čte­te pode­zí­ra­vost a vyso­ké ambi­ce, přes­to z jeho cha­risma­tic­ké posta­vy na začát­ku série se může­te dostat na jiný level u kon­ce. Charaktery tu oprav­du pro­chá­zí vývo­jem. Spolu s CCH Pounder, kte­rá za svo­jí roli Claudette Wyms zís­ka­la tuny nomi­na­cí, je to špič­ka ledov­ce výbor­né­ho obsa­ze­ní Shieldu.
Co dělá Shield na prv­ní pohled jiným zbo­žím mezi doce­la počet­nou rodi­nou detek­tiv­ních seri­á­lů, to není jenom téma a pří­stup. Není to jen pohled na zlo­čin nebo kom­plex­nost prá­ce poli­cie a její záze­mí. Velkou roli hra­je for­ma. Shawn Ryan se roz­ho­dl ucho­pit Shield řek­ně­me ve sty­lu para­do­ku­men­tu, čemuž se při­způ­so­bi­lo pou­ží­vá­ní ruč­ní kame­ry Ronna Schmidta, kte­rý měl už před Shieldem boha­té zku­še­nos­ti s fil­mem, zásad­ně se také vyu­ží­vá exte­ri­é­rů. Nejsou to ty kla­sic­ké zábě­ry na mra­kodra­py cen­t­ra LA nebo honos­né vily v kop­cích Beverly.. Výpravnost slou­ží k pod­po­ře­ní auten­ti­ci­ty než fil­mo­vos­ti, Shield je jinak věr­ný kla­sic­ké­mu televiz­ní­mu rámo­vá­ní obra­zu včet­ně kla­sic­kých zatmí­va­ček. Často jsou uží­va­né detai­ly obli­čejů, polo­cel­ky. Ze stej­né­ho důvo­du - dojmu vět­ší rea­lis­tič­nos­ti - je mini­mál­ně vyu­ži­tá hud­ba.
 
Shield tedy není tím seri­á­lem, ve kte­rém se budu­jí hrdi­no­vé z poli­cis­tů, to spíš uka­zu­je, že poli­cis­ta je jenom člo­věk se vše­mi chy­ba­mi. Zároveň odka­zu­je na reál­ný skan­dál a odhad jeho poza­dí s tou omáč­kou kolem válek gan­gů a slo­ži­té demo­gra­fic­ké situ­a­ce uvnitř LA. Zajímavé je ale až rela­ti­vi­zo­vá­ní morál­ky, smys­lu pro spra­ve­dl­nost a odpo­věd­nost, kte­ré na tako­vém úze­mí cho­dí po ten­ké čáře. Pokud chce člo­věk dělat prá­ci pořád­ně, tak se tady musí ušpi­nit. Jde o to, kam může zajít „dob­rý“ člo­věk aby stá­le viděl něja­kou hra­ni­ci, kte­rá ho dělí od těch špat­ných. Shield je o neu­stá­lém posu­no­vá­ní téhle čáry.
 

Za 7 sérií nemá Shield až tak kolí­sa­vou kva­li­tu, jako to u vět­ši­ny seri­á­lů bývá. Zlatý věk zažil hned v roce 2002, kdy sesbí­ral Emmy pro her­ce v hlav­ní roli, Zlatý glób za to samé a nej­lep­ší dra­ma, vel­ký úspěch sla­vil i na Satellite Awards. Na dru­hou stra­nu tahle „umě­lec­ká“ ambi­ce tíh­nu­tí k syro­vos­ti ve vyprá­vě­ní a vizu­ál­ní strán­ce, je pak nároč­něj­ší na pozor­nost. Od dru­hé série se tro­chu od expe­ri­men­to­vá­ní s kame­rou ustu­pu­je a navíc to člo­věk pře­sta­ne tolik vní­mat..

Naše hod­no­ce­ní: 

8

Pro mož­nost psa­ní komen­tá­řů se při­hlaš­te nebo zare­gis­truj­te.
13. August 2010 - 0:00 — Michal Frýdl

---