Dungeons & Dragons: Čest zlodějů (Dungeons & Dragons: Honor Among Thieves) – Recenze – 80 %

Klasická spo­le­čen­ská hra Dungeons & Dragons je fan­ta­sy hrou na hrdi­ny (RPG), jejíž his­to­rie sahá až do prv­ní polo­vi­ny 70. let, a při níž jsou jed­not­li­vým hrá­čům při­dě­le­ny spe­ci­fic­ké a postup­ně se vyví­je­jí­cí posta­vy. Ty tvo­ří dru­ži­nu, kte­rá se násled­ně pohy­bu­je po fik­tiv­ním magic­kém svě­te (jehož podo­ba je závis­lá na před­sta­vi­vos­ti a poho­to­vos­ti vypra­vě­če, jenž záro­veň plní funk­ci roz­hod­čí­ho) a plní nej­růz­něj­ší úko­ly, účast­ní se bojů s nepřá­te­li a řeší vše­li­ja­ké záha­dy. V Americe je hra Dungeons & Dragons legen­dou a kul­tov­ní zále­ži­tos­tí, zatím­co v čes­kém pro­stře­dí se uchy­ti­la spíš její vari­a­ce zná­má jako Dračí dou­pě. Každopádně jako dob­rý fan­ta­sy film si může­te sní­mek Dungeons & Dragons: Čest zlo­dě­jů užít i coby divá­ci tím­to téma­tem zce­la nepo­lí­be­ní.

Photo © Paramount Pictures

 

Ve fil­mu reži­sé­rů a sce­náris­tů Johna Francise Daleyho a Jonathana Goldsteina (kte­ří mají za sebou např. napros­to pří­šer­nou Bláznivou dovo­le­nou, leč jsou spo­leč­ně pode­psa­ní tře­ba i pod zda­ři­lý­mi scé­ná­ři k fil­mům Spider-Man: Homecoming nebo Šéfové na zabi­tí) se jed­na tako­vá dru­ži­na vytvo­ří, aby táh­la za jeden pro­vaz pro­ti spo­leč­né­mu nepří­te­li, úlis­né­mu vévo­do­vi a pod­vod­ní­ko­vi (Hugh Grant). Tvoří ji hlav­ní hrdi­na – zlo­děj­ský bard (Chris Pine), jeho dáv­ná kama­rád­ka a udat­ná bojov­ni­ce (Michelle Rodriguez), neši­kov­ný čaro­děj­ský samouk (Justice Smith) a mla­dá dru­id­ka, kte­rá se umí pře­mě­ňo­vat v různá zví­řa­ta (Sophia Lillis). Aby uspě­la, tak se musí tato nesou­ro­dá sku­pin­ka pře­de­vším nau­čit spo­lu­pra­co­vat a vzá­jem­ně si důvě­řo­vat (a násled­ně se vydat do pod­ze­mí, aby tam našla sta­ro­dáv­nou magic­kou hel­mu, díky níž lze pro­la­mo­vat moc­ná kouz­la…, ale do detai­lů se není tře­ba pouš­tět).

Spletitý děj plný zvra­tů a vypra­věč­ských odbo­ček (skvě­le zvlád­nu­té expo­zič­ní fla­shbac­ky a vysvět­liv­ky) drží hez­ky pohro­ma­dě a sviž­né tem­po se sta­rá o to, aby nebyl čas na pro­sto­je a na plát­ně se prak­tic­ky pořád něco dělo. Film má pou­ta­vou atmo­sfé­ru, boha­tou výpra­vu a zda­ři­lé digi­tál­ní efek­ty, ode­hrá­vá se v pozo­ru­hod­ně poja­tém svě­tě a leckte­ré jeho scé­ny nebo gagy jsou až pře­kva­pi­vě vyna­lé­za­vé. Hlavní hrdi­no­vé jsou zají­ma­ví, vtip­ní, netri­vi­ál­ní, a dokon­ce půso­bí jako sehra­ný tým, nejen s ohle­dem na pou­ží­vá­ní svých schop­nos­tí, ale také co se týče vzá­jem­ných slov­ních inter­ak­cí a herec­kých výko­nů jejich před­sta­vi­te­lů. Nejzásadnější je ale pro film ta sku­teč­nost, že se vůbec nebe­re váž­ně, což z něj spo­lu s výše uve­de­ný­mi kla­dy činí nej­zá­bav­něj­ší a nej­lé­pe zvlád­nu­tý fan­ta­sy bloc­kbus­ter za mno­ho posled­ních let.

 

Film Dungeons & Dragons: Čest zlo­dě­jů je výbor­ně vyba­lan­co­va­ným mixem fan­ta­sy a dob­ro­druž­né­ho žán­ru s kome­dií, u nějž se dá zasmát nahlas (památ­ná scé­na s vyslý­chá­ním mrt­vol na hřbi­to­vě) i žas­nout (nápa­di­tá sek­ven­ce s vnik­nu­tím do hlí­da­né­ho vozu s pokla­dem pomo­cí tele­por­tač­ní­ho zrca­dla nebo výteč­ně nasní­ma­ný a str­hu­jí­cí únik dru­id­ky z hra­du). Za vylo­že­ně ori­gi­nál­ní podí­va­nou jej ozna­čit nelze, neb je v pod­sta­tě sesklá­dán z moti­vů a dějo­vých prv­ků zná­mých z jiných žánro­vě spří­z­ně­ných sním­ků, a to včet­ně celé řady klišé. Až pří­liš čas­tý výskyt šťast­ných shod okol­nos­tí, úni­ků v posled­ní vte­ři­ně a absurd­ních náhod však lze sním­ku těž­ko vytý­kat, pro­to­že jsou nedíl­nou sou­čás­tí celé­ho kon­cep­tu, pra­cu­jí­cí­ho s iro­nic­kým pomr­ká­vá­ním a s hro­ma­dou žánro­vé nad­sáz­ky. Příliš sem neza­pa­dá snad jen tro­cha rodin­né­ho melod­ra­ma­tu (stesk po zesnu­lé ženě a nápra­va vzta­hu s odci­ze­nou dce­rou), jenž je ve fil­mu pří­to­men kvů­li pro­kres­le­něj­ší moti­va­ci hlav­ní­ho hrdi­ny. Naopak jaká­ko­li roman­ti­ka je téměř zce­la igno­ro­vá­na, což lze též pova­žo­vat za pří­jem­né osvě­že­ní.

Pokud jste fanouš­ci Dungeons & Dragons, tak prav­dě­po­dob­ně zazna­me­ná­te jako při­da­nou hod­no­tu i mno­hé naráž­ky na prv­ky zná­mé z toho­to svě­ta (tře­ba na loka­ce Waterdeep či Baldur’s Gate, kte­ré budou patr­ně zná­mé i hrá­čům jiných des­ko­vých her), nicmé­ně film si uži­je­te jako veli­ce výraz­né a cel­ko­vě nad­stan­dard­ně zda­ři­lé fan­ta­sy dob­ro­druž­ství, i když vám ten­to feno­mén nebo tře­ba i Dračí dou­pě vůbec nic neří­ka­jí. Po dlou­hé době se záro­veň jed­ná o pří­spě­vek do žán­ru fan­ta­sy, jehož svět a posta­vy jsou nato­lik nos­né, že by klid­ně ustá­ly i něko­lik pokra­čo­vá­ní. Protože po téhle dra­vé, hbi­té, vtip­né, nápa­di­té a akč­ní jízdě zkrát­ka bude­te chtít nášup.

 

---