Veronica Rothová: Rezistence

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Rezistence je dru­hý díl tri­lo­gie Divergence od úspěš­né spi­so­va­tel­ky Veronicy Roth. Když jsem dočet­la Divergenci, byla jsem ráda, že jsem hned po ruce měla Rezistenci, pro­to­že konec byl ote­vře­ný a já jsem se samo­zřej­mě co nejdří­ve chtě­la dozvě­dět, jak to bude dál  s Tris a její­mi kama­rá­dy.

Rezistence je poně­kud jiná než prv­ní díl – při­jde mi ješ­tě více akč­ní, bru­tál­něj­ší, ale i reál­něj­ší opro­ti pře­de­šlé kni­ze. Veronica Roth si pod­le mě nasa­di­la Divergencí lať­ku hod­ně vyso­ko a bylo milým pře­kva­pe­ním zjis­tit, že si ji doká­za­la udr­žet, ne-li ji pře­ko­nat. Nemohu se roz­hod­nout, kte­rý díl byl lep­ší – v Divergenci bylo vše nové a plné oče­ká­vá­ní – roz­dě­le­ní spo­leč­nos­ti do pěti frak­cí dle ctnos­tí, sezna­mu­je­me se s Tris, pozná­vá­me Neohrožené a všech­na dob­ro­druž­ství i smu­tek, kte­rý je spo­jen s výcvi­kem neo­hro­že­ných nováč­ků. Sledujeme, jak se vyví­jí vztah mezi Tris a Čtyřkou – Tobiasem a jak padá celý sys­tém a schy­lu­je se k vál­ce.

Ale Rezistence? Ta je něčím jiná. Ve vzdu­chu visí atmo­sfé­ra vál­ky, vzá­jem­ná riva­li­ta mezi frak­ce­mi nabý­vá na síle, Tris se mění - po celou dobu se sebou není spo­ko­je­ná, trá­pí ji ponu­ré myš­len­ky, nemů­že se zba­vit hrůz­né­ho poci­tu viny ze zabi­tí své­ho kama­rá­da Willa, její vztah s Tobiasem není nej­lep­ší a někdy to mezi nimi pěk­ně skří­pe. Tris mi při­pa­da­la jiná, vymě­ně­ná a moc jsem v ní nepo­zná­va­la tu sta­teč­nou dív­ku z Divergence. V Rezistenci jsem se divi­la, jak ji vál­ka a neu­stá­lé oba­vy pře­tvá­ře­jí a stá­vá se z ní jiný člo­věk. Po čase mi to její lito­vá­ní a pla­ká­ní při­šlo pře­hna­né a měla jsem chuť po ní něčím hodit, aby se sebra­la.

Tobias mi nao­pak při­jde stej­ný kliďas, mož­ná i sym­pa­tič­těj­ší. I když se o něm a jeho minu­los­ti v tom­to díle dozví­me nemá­lo nových zají­ma­vos­tí, stá­le je pro mě tak tro­chu záha­dou a jsem zvě­da­vá, co se z něj vyklu­be v posled­ním, závě­reč­ném dílu – Alianci.

Až při čte­ní Rezistence jsem si plně uvě­do­mi­la, jak jsou oby­va­te­lé Chicaga závis­lí na frak­cích a že si jiný život (až na pár výji­mek) vlast­ně nedo­ká­žou před­sta­vit. To mě při­vá­dí k myš­len­ce, jaké by to bylo, kdy­by naše spo­leč­nost byla roz­dě­le­na do frak­cí jako v téhle povsta­lec­ké tri­lo­gii – kdy­by ti, kdo mají rádi adre­na­lin, jsou sta­teč­ní a chtě­jí brá­nit měs­to, byli pospo­lu. Další sku­pi­nou by byli ti, kdo se chtě­jí vzdě­lá­vat a být uži­teč­ní po vědo­most­ní strán­ce. Další jsou ti, kte­ří nema­jí žád­ná tajem­ství a mlu­ví jen upřím­nou prav­du. A tak dále. Jaký by to byl svět? Pomohlo by tohle roz­dě­le­ní něče­mu? Upřímně si to nedo­ká­žu před­sta­vit, že by to fun­go­va­lo a jak se v Rezistenci dozví­dá­me, ono to oprav­du nefun­gu­je. Ale myš­len­ka je to zají­ma­vá…

Co mi vadi­lo kro­mě Tris, bylo vel­ké množ­ství nových postav. I když jsem se sna­ži­la novou oso­bu vždy k něče­mu při­řa­dit, abych si ji lépe pama­to­va­la, těch postav bylo pros­tě moc a potom to dopadlo tak, že jsem tře­ba po pěti strán­kách při­šla na to, o koho vlast­ně šlo a až potom mi došlo, co to vlast­ně zna­me­ná. Takový cha­os nemám moc ráda, ale když o tom tak pře­mýš­lím, Rezistence je sama o sobě celá tako­vá cha­o­tic­ká – Tris se s přá­te­li neu­stá­le někam vydá­vá, na jed­nom mís­tě nevy­dr­ží moc dlou­ho, tam něko­ho zabi­jí, tamhle se zase spol­čí tam­ti pro­ti tam­těm… tudíž je jas­né, že výsle­dek těch­to ne úpl­ně sro­zu­mi­tel­ných udá­los­tí bude také cha­o­tic­ký.

Celkově hod­no­tím Rezistenci podob­ně jako Divergenci – skvě­lý nápad, kni­ha má spád, pro­vá­zí ji spous­ta akč­ních scén, ale nechy­bí ani potí­že ve vzá­jem­ných vzta­zích, zamyš­le­ní nad živo­tem a hlub­ší myš­len­ky. Abyste z Rezistence neby­li zkla­ma­ní, musí­te skous­nout občas otrav­nou hlav­ní hrdin­ku a mís­ty se spo­ko­jit s až pří­liš neu­vě­ři­tel­ný­mi udá­lost­mi, kte­ré pod­le mě nemoh­li dotyč­ní pře­žít. Takže jsem se nad něja­ký­mi pasá­že­mi už jen zasmá­la, když někdo opět uni­kl smr­ti o fous. V kni­ze se obje­vil nespo­čet scén, kdy měli být hlav­ní posta­vy už dáv­no mrt­vé. Když se ale pro­ti tomu obr­ní­te, čeká vás skvě­lý čte­nář­ský záži­tek.

• Autor:Veronica Rothová
• Žánr:fan­ta­sy pro děti, dysto­pie, dob­ro­druž­ství
• Nakladatelstvi:COOBOO

Kniha ke kou­pi na Albatrosmedia.cz