Akta X - Film - první Akta X film z roku 1998

Nejen při­žlout­lým čle­nům sprin­g­field­ské rodin­ky či spros­tým hochům ze South Parku se poda­ři­lo z tele­viz­ní obra­zov­ky pro­bo­jo­vat až na stří­br­né plát­no. V roce 1998 se slav­ný seri­ál Akta X roz­ho­dl svůj dal­ší pří­běh vyprá­vět pro­střed­nic­tvím celo­ve­čer­ním fil­mu. Přesně deset let před tím, než se toho dočká­me podru­hé.

Režisér Rob Bowman ve svém řemes­le mož­ná není žád­ný guru (Království ohně, Electra), s tři­a­tři­ce­ti nato­če­ný­mi epi­zo­da­mi na kon­tě by se ale dalo říct, že v Aktech X se doce­la vyzná. A tak, když mu scé­nář o mimo­zem­ském viru a vše­moc­ném vlád­ním syn­di­ká­tu, navíc poda­ný tak, že jeho pocho­pe­ní zvlád­ne i fanou­šek v seri­á­lo­vé myto­lo­gii nezna­lý, napí­ší samot­ní tvůr­ci Akt X, Chris Carter a Frank Spotnitz, vlast­ně by se na tom nemu­se­lo ani nic moc poka­zit.

V tomhle mají fil­mo­vá Akta X našlápnu­to roz­hod­ně dob­ře. Úvodní minu­ty nás jak odpou­ta­jí od seri­á­lu (na jehož kon­krét­ně pátou sérii má nava­zo­vat), tak i pře­mís­tí do té opoj­né sfé­ry stří­br­né­ho plát­na. Jistě, že vztah ústřed­ní dvo­ji­ce agen­tů Muldera a Scullyové začí­ná zase od píky nebo že někte­ré kom­pli­ko­va­něj­ší posta­vy se pro­za­tím musí ulo­žit k ledu, ale Bowman jde bohu­žel ješ­tě dál.

Po doslo­va výbuš­ném začát­ku tak samot­ná pod­sta­ta Akt X ustu­pu­je do poza­dí a mís­to ní sle­du­je­me jaký­si bez­tva­rý roz­jezd do nezná­ma. Mulderův nový infor­má­tor sice nosí hez­ký oblek jako jeho před­chůd­ci, moče­ní za popel­ni­cí mu však na seri­óz­nos­ti nepři­dá. Zatímco si něja­ká dal­ší pře­by­teč­ná posta­va v jes­ky­ni hra­je na scho­vá­va­nou s mimo­zem­ským hyb­ri­dem, zástup­ce ředi­te­le FBI Skinner jen usta­vič­ně hází popla­še­né obli­če­je a kla­sic­ké trio Mulderových kama­rá­dů fil­mo­vé­mu plát­nu nesto­jí ani za pět minut pří­tom­nos­ti. Člověk tak chví­li ani neví, pro koho ten film vlast­ně má být… Ale!

Pak se to koneč­ně roz­je­de. Kukuřičná pole, heli­kop­té­ry, vče­ly a kra­bič­ka ciga­ret znač­ky Morley vrá­tí děj na správ­né kole­je a díky tomu do jis­té míry zpět­ně doce­ní­me i onen roz­pa­či­tý start (i když trval sko­ro hodi­nu).

Když nás násled­ně čeká malý výlet limu­zí­nou dopl­ně­ný vel­kou dáv­kou infor­ma­cí o spo­je­ní vlá­dy a mimo­zem­ských kolo­nis­tů, vše je odpuš­tě­no. Konečná část na palubě vesmír­né­ho korá­bu se pak tvá­ří přes­ně tím sty­lem, kte­rým se Bowmanovi celou sto­páž utáh­nout nepo­ved­lo: Tajemným, troš­ku cizím a pře­de­vším správ­ně pop­cor­no­vě monu­men­tál­ním.

Verdikt: V koneč­ném souč­tu uspo­ko­ji­vá teč­ka za prv­ní­mi pěti řada­mi seri­á­lu. Je sice prav­da, že z něko­li­ka tele­viz­ních epi­zod bys­te tenhle pří­běh asi nepo­sle­po­va­li, pro samou epo­chál­nost mu však chy­bí not­ná dáv­ka toho kla­sic­ké­ho x fak­to­ru.

---

---