Bábovky

Babovky

TÁŇA PAUHOFOVÁ / 1983

role Renaty

Celým jmé­nem Tatiana Pauhofová, popu­lár­ní slo­ven­ská fil­mo­vá, diva­del­ní a tele­viz­ní hereč­ka, kte­rá se naro­di­la v Bratislavě. Po absol­vo­vá­ní gym­ná­zia od roku 2001 stu­do­va­la herec­tví na VŠMU v Bratislavě. V sou­čas­né době je v angaž­má ve Slovenském národ­ním diva­dle. Na tele­viz­ní obra­zov­ce se popr­vé obje­vi­la jako dese­ti­le­tá dív­ka v seri­á­lu Škriatok (1995). Během stu­dia na VŠMU si zahrá­la hlav­ní roli v tragi­ko­me­dii Kruté rados­ti (2002). Následovaly dal­ší výraz­né hlav­ní role: v pohád­ce Čert ví proč (2003), kde se mimocho-dem nau­či­la per­fekt­ně čes­ky, dále v roman­tic­kých dra­ma­tech Kousek nebe (2005) a Muzika (2007). Výběr z fil­mo­gra­fie: dra­ma 3 sezó­ny v pekle (2009), tragi­ko­me­die Román pro muže (2010), roman­tic­ká kome­die Něžné vlny (2013), živo­to­pis­ná dra­ma­ta Hořící keř (2013) a Lída Baarová (2016), his­to­ric­ké dra­ma Toman (2018), kome­die Po čem muži tou­ží (2018) či roman­tic­ká kome­die Šťastný nový rok (2019). Táňa Pauho-fová je rov­něž oblí­be­nou tele­viz­ní hereč­kou (seri­á­ly výběr: Terapie (2011 - 2019), Milenky (2018), Bez vědo­mí (2019). V roce 2007 byla zařa­ze­na do pres­tiž­ní­ho sezna­mu Shooting Stars 2007 jako naděj­ná evrop­ská talen­to­va­ná hereč­ka.

Představte vaši posta­vu Renaty.

Renata je pře­de­vším ambi­ci­óz­ní šéf­ka, kte­rá při plně-

ní svých vizí občas nebo úpl­ně zapo­me­ne na to, že lidé

nejsou stro­je a lid­ský fak­tor je mno­hem důle­ži­těj­ší než stopro-centní výkon. Tato žena, kte­rá pra­cí zahá­ní osa­mě­lost a prázd-notu, je part­ner­kou podob­ně ladě­né­ho muže a také ješ­tě nepři-jala fakt, že je mat­kou. Ale pod tím vším je to i cit­li­vý a las­ka­vý člo­věk, jen na to rov­něž zapo­mí­ná.

Dostala se vám do ruky kni­ha Radky Třeštíkové Bábovky před samot­nou rea­li­za­cí fil­mu a jak jste na ni rea­go­va­la?

Ano, čet­la jsem kni­hu, vel­mi se mi líbi­la prá­vě ta pro­po­je­nost, vnitř­ní svět postav, ambi­va­len­ce poci­tů a činů, byla to pří­jem­ná odde­chov­ka s urči­tým pře­sa­hem, že kdo chce, může se nechat nakop­nout, aby nedo­pa­dl jako tyto lite­rár­ní posta­vy…

V čem se vám nao­pak líbil scé­nář?

Hodně vypo­ví­dá o nás a našich vzta­zích v dneš­ní rych­lé době, kde jsme sice všich­ni pro­po­je­ni, ale kaž­dý sám.

S Rudou Havlíkem jste už spo­lu nato­či­li kome­dii Po čem muži tou­ží, jde tedy o vaši dru­hou spo­lu­prá­ci, jak ten­to reži­sér pra­cu­je s her­ci?

Ruda si vytvá­ří tým lidí, kte­ré­mu důvě­řu­je. My zase důvě­řu­je­me jemu. Je to akč­ní a las­ka­vý člo­věk, kte­rý chce, aby se všich­ni cíti­li dob­ře a záro­veň, aby všech­no fun­go­va­lo, tak jak má. Jeho entu­zi­as­mus a radost pro věc jsou nakaž­li­vé, na pla­ce je poho­da a člo­věk se těší na kaž­dý dal­ší den.

Zažila jste jako jedi­ná hereč­ka natá­če­ní v Bangkoku, muse­la jste se kvů­li jed­né scé­ně nau­čit thaj­sky, jak vám to šlo?

Výborně, Thajci, se kte­rý­mi jsme tam natá­če­li, mi rozu­mě­li, což pova­žu­ji za abso­lut­ní zázrak. Bangkok byl geni­ál­ní, také vel­mi nahuš­tě­ný pio­nýr­ský tábor a mys­lím si, že všich­ni zúčast­ně­ní na to bude­me ješ­tě dlou­ho vzpo­mí­nat.

Jak se vám toči­lo s fil­mo­vým man­že­lem Ondřejem Vetchým?

Ondra je můj milá­ček už od dob natá­če­ní Krutých rados­tí, kde mi hrál otce. Máme blíz­ký vztah, tak­že to byla pará­da.

A co vaše fil­mo­vá dce­ra Denisa Biskupová, kte­rá o vaši posta-vě pro­hlá­si­la, že jste ta „nej­hor­ší máma na svě­tě“, jak se vám žilo ve fil­mo­vé rodin­ce?

Hráli jsme kom­pli­ka­ce, ale ve sku­teč­nos­ti nám to ladi­lo výbor­ně.

Denisa je skvě­lá.

Co bylo pro vás na natá­če­ní nej­ob­tíž­něj­ší a nao­pak co vás mile pře­kva­pi­lo?

Množství jed­no­zá­bě­ro­vek, to mě moc bavi­lo. Nejobtížnější nao­pak bylo točit na lodi v Bangkoku, mam totiž pří­šer­nou kine­tó­zu a ve spo­je­ní s fobií z lodí, to bylo nároč­né. Takže uvnitř jsem umí­ra­la, nave­nek jsem se sna­ži­la koke­to­vat thaj­sky a půso­bit suve­rén­ně.

Co bys­te divá­kům řek­la, co je s Bábovkami v kině čeká?

Sama jsem moc zvě­da­vá, uvi­dí­me…