Harry Potter 4 – Ohnivý pohár

V bra­da­vic­ké ško­le čar a kou­zel počtvr­té, a ten­to­krát vel­ko­le­pě. Budeme svěd­ky význam­né udá­los­ti, kdy Bradavice hos­tí tur­naj tří kou­zel­nic­kých škol a šam­pi­o­nem může být jen jeden. Stejně jako reži­sér, kte­rý byl opět vymě­něn a ten­to­krát se na tuto význam­nou sto­lič­ku posa­dil Mike Newell z Anglie, aby dal vznik­nout dal­ší­mu pokra­čo­vá­ní.

Jelikož kniž­ní před­lo­ha fil­mu pat­ří k těm nej­tlust­ším z celé ságy, opět se kval­tu­je, a hod­ně. Zcela vyne­chá­na byla pove­de­ná opa­t­rov­nic­ká rodin­ka Dursleových a s vysvět­lo­vá­ním tak nějak za běhu se začí­ná rov­nou vel­ko­le­pou udá­los­tí – famfr­pá­lo­vým mis­trov­stvím, na kte­rém jsou před­sta­ve­ni ti nej­lep­ší z nej­lep­ších jen pro­to, abychom se ani nesta­či­li podí­vat na jedi­ný zápas a celá situ­a­ce se zvrt­la neče­ka­ným úto­kem.

Ohnivý pohár se drží dvou a půl hodi­no­vé sto­pá­že a vyprá­ví ale­spoň ty nej­dů­le­ži­těj­ší udá­los­ti kolem mla­dé­ho kou­zel­ní­ka tak rych­le, jak jen doká­že a tím samo­zřej­mě pro nečte­ná­ře vzni­ka­jí ne zce­la pocho­pi­tel­né situ­a­ce a nao­pak zani­ka­jí důle­ži­té detai­ly. Původně bylo zamýš­le­no pří­běh toho­to pokra­čo­vá­ní roz­dě­lit na dva fil­my a už ani nevím, proč z toho vlast­ně sešlo, ale je to náram­ná ško­da. Zlí jazy­ko­vé rádi tvr­dí, že roz­dě­lo­vá­ní kniž­ních před­loh do dvou dílů je pou­hým ždí­má­ním rukojmí­ho v podo­bě divá­ka, já mám ale spí­še ten názor, že smrš­ťo­vá­ní jinak pro­myš­le­né­ho a roz­vět­ve­né­ho děje kni­hy do jed­no­ho fil­mu při­ná­ší obrov­ské dějo­vé obě­ti. A tak bylo obě­to­vá­no, naplá­no­vá­no, a do fil­mu nato­če­no nespo­čet efekt­ních a dechbe­rou­cích scén (na teh­dej­ší dobu), kte­ré se tak rych­le pře­hna­ly přes pro­mí­ta­cí plát­no, že je ani dospě­lí divá­ci nesta­či­li koli­krát plně pocho­pit, natož tře­ba zapa­ma­to­vat.

A prá­vě tím už v pořa­dí čtvr­tý díl trpí oprav­du zna­tel­ně – přes všech­na ta rych­lo­ser­ví­ro­va­ná pozlát­ka tak nějak zmi­ze­la duše pří­bě­hu, kte­rý ač byl autor­kou před­lo­hy roz­vět­ven a dopra­co­ván stej­ně skvě­le, jako všech­ny před­cho­zí, ve fil­mu zkrát­ka nemá pro­stor vynik­nout. A to ani v dra­ma­tic­kých chví­lích samot­né­ho finá­le, kte­ré o zásad­ní zvra­ty oši­ze­né neby­lo a stej­ně jako minu­le neby­lo zda­le­ka jen o jed­né scé­ně, ale jelo se na něko­lik neče­ka­ných zvra­tů i po něm. A přes­to to vámi tak nějak pro­je­de, nedo­nu­tí vás to k žád­né emo­ci, a vy se při­stih­ne­te, že z povin­nos­ti sepi­su­je­te své postře­hy z fil­mu v dosta­teč­né rych­los­ti k tomu, abys­te se už už moh­li podí­vat na dal­ší díl, kte­rý v celé sáze při­ná­ší tak tro­chu zásad­ní pře­lom. O tom už ale zase někdy příš­tě.

Harry Potter a Ohnivý Pohár je z pohle­du efek­tů a podí­va­né řeme­sl­ně vel­mi vyda­ře­ným dílem, kte­ré samo sebe odrov­ná­vá kaden­cí a rych­los­tí děje, kte­rý divák není schop­ný vstře­bat nato­lik, aby se uměl do postav vcí­tit a s napě­tím pozo­ro­vat jejich osu­dy. Ve sku­teč­nos­ti tahle kaden­ce skon­čí dřív, než se rozkou­ká, a tak z toho vlast­ně nic moc nemá­me. A že se ve finá­le sta­la napros­to zásad­ní udá­lost pro násle­du­jí­cí smě­ro­vá­ní celé ságy? Aha, no jo, vlast­ně sta­la, teď si na to tak nějak mat­ně vzpo­mí­nám, oprav­du tam byla.

Abych nebyl jen úpl­ně nega­tiv­ní, čtvr­tý film o Harrym Potterovi má i své svět­lé strán­ky. Snaží se dodr­žo­vat vzhled loka­cí, a to jak inte­ri­é­ro­vých, tak exte­ri­é­ro­vých, kte­ré byly zmaš­tě­né dohro­ma­dy před­cho­zí­mi dvě­ma reži­sé­ry tak, že dát je dohro­ma­dy kon­zis­tent­ním způ­so­bem musel být doce­la výkon. Dále pak upro­střed fil­mu při­šel s výbor­nou a ale­spoň něja­kou scé­nou s atmo­sfé­rou – ode­hrá­vá se ples! Film tady na star­ší divá­ky musí záko­ni­tě nos­tal­gic­ky zapů­so­bit a při­nu­tit je zavzpo­mí­nat na svá vlast­ní mla­dá léta a časy kolem matu­rit­ních ple­sů. V těch­to chví­lích jako bychom sko­ro zapo­mně­li, že se pohy­bu­je­me v čaro­děj­ném svě­tě a tak nějak po sty­lu ame­ric­kých fil­mů pro nác­ti­le­té si s hlav­ní­mi posta­va­mi série pro­ží­vá­me jejich trá­pe­ní během dospí­vá­ní a prv­ních lásek. Ale pokud je tako­vá­to, pro vývoj postav sice důle­ži­tá, ale pro děj jako tako­vý zase tolik ne scé­na vrcho­lem celé­ho fil­mu, tak se něco ne úpl­ně poved­lo. V cel­ko­vých souč­tech pak bohu­žel nemám jinou mož­nost, než pro­hlá­sit Ohnivý pohár fil­mo­vé­ho svě­ta pro­za­tím jas­ně nej­slab­ším člán­kem kova­né­ho řetě­zu, a to o více, než celý desít­ko­vý řád.

Uděluji 65%

---