VANDA CHALOUPKOVÁ (Eliška)
Když se řekne Jedna noc, co se vám vybaví?
Jak jdu v erotickém spodním prádle, županu a bačkorách po tiché kladenské ulici o pauze na toiku.
Co pro vás při tomhle natáčení bylo nejnáročnější?
Donutit se přestat plakat.
Většinu času stráveného před kamerou strávíte v poněkud odlehčeném oblečení. Není to trochu nekomfortní?
I když by se zdálo, že na filmu tohle mohlo být nejvíc nekomfortní, pro mne to byly daleko silnější momenty, které zastínily, že jsem polonahá. Ať už to byly dialogy s Adamem, nebo plačíčí dítě v náručí. Ve výsledku jsem na to v čem jsem oděná, zapomněla.
Kde vlastně leží hranice toho, co je člověk pro roli a film ochotný udělat?
Na to zatím přicházím. A pozoruju to nejvíce na svém těle. Asi jak moc to pustíš dovnitř. Při tomhle natáčení jsem si musela sáhnout hodně do hloubky. Sama nevím, jak výsledek vypadá, můžu jen říct, že tenhle film jsem si pustila hodně k tělu.
Navštívila jste před začátkem natáčení sexuální livechaty pro načerpání inspirace?
Samozřejmě! A velmi mě překvapilo, za co všechno jsou lidi dnes ochotni platit. Taky jsem před natáčením navštívila přednášku o sexuální intimitě na place.
Zarazilo vás tam něco?
Asi mě zarazilo množství mladých žen, které si tě pustí domů. Na druhou stranu, taky si dnes můžeš přivydělávat tím, že ukazuješ třeba jenom nohy. Ty holky si chtějí vydělat něco málo ke studiu a například v latinské Americe, odkud často jsou, je ty finanční podmínky k něčemu takovému můžou i dovézt. Vydělávají docela slušné peníze!
Jedna noc je podle tvůrců filmem o jedné neskutečně odolné lásce, o vztahu, co drží navzdory všemu, čím vším musel projít. Čím je pro vás?
Naprosto souhlasím, že je o lásce. Eliška je ta láska. A musela jsem ji obhájit. Od začátku to pro mě byl záměr číslo jedna. Nevím, co jiného tě donutí zkusit úplně všechno.
Film se dotýká i tématu ztráty sexuální intimity. Jak se na tohle téma díváte vy osobně?
Ještě jsem to naštěstí osobně nepoznala (smích), nevím, jak odpovědět.
Co pro vás pro přijetí role v tomhle filmu bylo rozhodující?
Já na tu roli dělala konkurz, takže ta otázka by spíš měla znít: Co bylo pro Davida Laňku rozhodující? Já jsem neváhala ani minutu.
Část filmu se natáčela ve vaší rodné Ostravě. Jaké to bylo točit doma?
V Ostravě jsem scény neměla, ale vzhledem k tomu, že jsem tak lehce začala na place fotit na svůj nový foťák, jela jsem štáb do Ostravy navštívit a udělat pár fotek. Měla jsem tedy možnost strávit celou noc v blízkosti míst, kde jsem trávila čas při konzervatoři. Dokonce jsme točili u jednoho hladového okna v Husových sadech, kde jsem si pamatovala, že měli skvělý hamburger. Tak jsem si ho po letech dala. Byla to krásná „nočka“.
Co byste filmu popřála?
Filmu bych popřála přesah. Příběh obsahuje spoustu témat, která se dotýkají nás všech. Je třeba o tom mluvit.
