Ladíme 2 (Pitch Perfect 2) – Recenze – 30%

(zatím nehodnoceno)

Loading...

První díl hudeb­ní kome­die s názvem Ladíme!, vyprá­vě­jí­cí o dív­čí vokál­ní sku­pi­ně a jejích své­ráz­ných člen­kách, hereč­ka Elizabeth Banks pou­ze pro­du­ko­va­la, zatím­co v pří­pa­dě toho­to pokra­čo­vá­ní se dokon­ce popr­vé uja­la režie (když nepo­čí­tám jed­nu její čtyř­mi­nu­to­vou epi­zod­ku z fil­mu Mládeži nepří­stup­no). Scénáristka Kay Cannon ale zůsta­la a spo­lu s ní i celé herec­ké obsa­ze­ní, tudíž se film nese ve vel­mi podob­ném duchu jako jed­nič­ka. V jis­tých ohle­dech je lep­ší, v jiných zas hor­ší. Celkový dojem z něj je ale více­mé­ně stej­ný (tedy pod­prů­měr­ný) a i ten­to­krát si dovo­lím tvr­dit, že je to zavi­ně­no hlav­ně nezku­še­nos­tí oso­by na reži­sér­ské žid­li (jed­nič­ku totiž tak­též natá­čel debu­tu­jí­cí reži­sér a také to teh­dy nezvlá­dl).

Zdroj fotek: cinemart.cz

Co se zlep­ši­lo, jsou pěvecká/taneční čís­la. Vzhledem k tomu, že na začát­ku fil­mu hrdin­ky zpí­va­jí pro pre­zi­den­ta Obamu a nako­nec to dotáh­nou až na mis­trov­ství svě­ta, tak je jedi­ně v pořád­ku, že jejich vystou­pe­ní mají odpo­ví­da­jí­cí pro­fe­si­o­nál­ní cho­re­o­gra­fii, že nikdo nezpí­vá faleš­ně, že jsou všech­ny aktér­ky doko­na­le pohy­bo­vě i hla­so­vě sla­dě­né, že mají dra­hé kos­týmy, per­fekt­ní úče­sy a líče­ní a tu a tam i něja­ké vizu­ál­ní efek­ty v ruká­vu. Je to poměr­ně výraz­ný posun opro­ti prv­ní­mu dílu, kde všech­no to zpí­vá­ní, tan­co­vá­ní a napo­do­bo­vá­ní hudeb­ních nástro­jů na pusu při­po­mí­na­lo o tro­chu lep­ší škol­ní besíd­ku. Nyní jsou tyto výstu­py na úrov­ni toho lep­ší­ho z tele­viz­ních talen­to­vých sou­tě­ží, s tou výho­dou, že jsou samo­zřej­mě lépe nato­če­né a sestří­ha­né, tak­že při­nejmen­ším nad­šen­ci do sku­pi­no­vé­ho zpě­vu a tan­ce si při­jdou na své. Na dru­hou stra­nu, lep­ší než v posled­ních dílech taneč­ní série Let´s Dance ty cho­re­o­gra­fie roz­hod­ně nejsou.

Film Ladíme 2 by však chtěl být hlav­ně kome­dií a v tom bohu­žel zou­fa­le selhá­vá. Jeho vti­py totiž ve vět­ši­ně pří­pa­dů nefun­gu­jí, jsou znač­ně pří­zem­ní a půso­bí v lep­ším pří­pa­dě vyčpě­le a roz­pa­či­tě, v hor­ším pří­pa­dě trap­ně. A ty, kte­ré aspoň troš­ku fun­gu­jí, jsou přes­ně zko­pí­ro­va­né z jed­nič­ky. Elizabeth Banks nedě­lá pro­blémy řeme­sl­ná strán­ka režie, vizu­ál­ně film hez­ky vypa­dá a spous­ta scén má dosta­teč­ný švih, nicmé­ně z hle­dis­ka kome­di­ál­ní­ho je sní­mek reží­ro­ván vel­mi tupě – za sko­ro kaž­dým poku­sem o hláš­ku nebo vtip­nou prů­po­víd­ku (tedy asi za kaž­dou tře­tí větou) násle­du­je dvou­sekun­do­vá pau­zič­ka na smích, aby pub­li­kum mělo čas se pořád­ně vysmát a nehro­zi­lo, že kvů­li té pře­mí­ře vese­lí pro­pás­nou násle­du­jí­cí dia­log. Nicméně vzhle­dem k mini­mál­ní úspěš­nos­ti gagů se tyto pau­zič­ky auto­ma­tic­ky pře­mě­ňu­jí na trap­ná ticha. Navíc ta nut­nost upo­zor­ňo­vat divá­ka na to, kdy by se měl smát, je tak otrav­ná, že lep­ší by byl i umě­lý smích. Film navíc kom­bi­nu­je spous­tu typů humo­ru, kte­ré se k sobě moc neho­dí:

• Rebel Wilson děla­jí­cí humo­ry kolem toho, jak je tlus­tá (což je), roz­tr­há­va­jí­cí si kalho­ty a nemotor­ně pada­jí­cí ze scho­dů.

• Dvojice poli­tic­ky neko­rekt­ních mode­rá­to­rů (John Michael Higgins a Elizabeth Banks), kte­rá si libu­je v sexis­tic­kých a sexu­ál­ních naráž­kách a v raso­vých a gen­de­ro­vých ste­re­o­ty­pech. Pravděpodobně jsou man­že­lé, ale taky se mi to mož­ná jen zdá­lo.

• Vykulená Asiatka, jejíž jedi­nou úlo­hou ve fil­mu je sem tam říct úpl­ně mimo mísu něja­kou bizar­ní větu, nad kte­rou se všich­ni poza­sta­ví. Zdárně jí sekun­du­je jaká­si imi­grant­ka, kte­rá zas má neu­stá­lou potře­bu říkat věci, jimiž nazna­ču­je, že má za sebou drs­ný a nepří­jem­ný život. Jinak jsou ale obě vlast­ně zby­teč­né.

• Jistý mla­dík, co se sna­ží dvo­řit spo­lu­žač­ce, ale kvů­li své roz­to­mi­lé neo­hra­ba­nos­ti a nezku­še­nos­ti jen nesro­zu­mi­tel­ně huh­lá a jeho podiv­né kou­zel­nic­ké tri­ky, jimiž se pokou­ší ohro­mit, nevy­chá­ze­jí.

• Majitel hudeb­ní­ho vyda­va­tel­ství, kte­rý koman­du­je své­ho neschop­né­ho zaměst­nan­ce – hips­te­ra (ten jedi­ný je oprav­du mís­ty vtip­ný).

Problém tedy není v tom, že by ve fil­mu bylo málo poku­sů o humor. Těch je tu totiž požeh­na­ně. Problém je, že je nikdo nedo­ká­že pat­řič­ně pro­dat, že vel­mi sla­bá režie je ubi­je a potla­čí, a že nej­vtip­něj­ší scé­nou z celé­ho fil­mu je tudíž ta, v níž tucet dívek nocu­je v jed­nom sta­nu a sbo­ro­vě zpí­vá jed­né z nich, kte­rá za sta­nem vyko­ná­vá vel­kou potře­bu, aby jí to šlo lépe a pří­jem­ně­ji.

Děj je tak sla­bý a před­ví­da­tel­ný a plný toli­ka klišé, že by snad bylo lépe říct, že žád­ný není. Jak skon­čí sna­ha dívek o pora­že­ní němec­kých sou­pe­řů a zís­ká­ní titu­lu mis­tryň svě­ta, je jas­né ješ­tě dřív, než film začne. Zápletka točí­cí se kolem toho, že si hlav­ní hrdin­ka zača­la za zády sku­pi­ny budo­vat kari­é­ru v hudeb­ním vyda­va­tel­ství, je prů­zrač­něj­ší než ta nej­čist­ší studán­ka. Jedinou vzpru­hou teo­re­tic­ky moh­la být nová posi­la v podo­bě Hailee Steinfeld, kte­rou dív­ky nad­še­ně při­jmou mezi sebe – její pří­bě­ho­vý oblouk však skon­čí asi po dese­ti minu­tách a po zby­tek fil­mu je vyu­ží­vá­na už jen jako rekvi­zi­ta, pří­pad­ně jako pro­střed­ník pro poin­ty jiných ved­lej­ších pod­zá­ple­tek. Alespoň je ale její roman­tic­ká linie, byť vyzní­va­jí­cí do prázd­na, doce­la pří­jem­ná, což se nedá říct o té dru­hé, její­miž pro­ta­go­nis­ty jsou pohled­ný a talen­to­va­ný pla­y­boy a Rebel Wilson.

Skoro to vypa­dá, jako by si tvůr­ci mys­le­li, že sice točí stu­pi­di­tu, ale že to neva­dí, pro­to­že se to zaplác­ne hez­ký­mi hudeb­ní­mi a taneč­ní­mi čís­ly, pohled­ný­mi hereč­ka­mi, pol­štá­řo­vý­mi bitva­mi, dyna­mic­kou hud­bou a pár drob­nost­mi pro fanouš­ky (camea here­ček z pře­de­šlé­ho dílu, nová vari­a­ce na Cup Song). Mimochodem, pou­ži­té pís­nič­ky cel­kem čas­to vtip­ně komen­tu­jí děj, pří­pad­ně ho dokon­ce posou­va­jí, leč v titul­cích nejsou pře­lo­že­né, tak­že nean­g­lis­té z toho nic mít nebu­dou.

Také je dost iri­tu­jí­cí, že všech­ny člen­ky sku­pi­ny jsou záro­veň stu­dent­ka­mi vyso­ké ško­ly, a že ško­lu bez pro­blé­mů úspěš­ně dokon­čí, přes­to­že film neob­sa­hu­je ani vte­ři­nu zábě­rů, v nichž by se kte­rá­ko­li z nich uči­la nebo cho­di­la na před­náš­ky. Ještě aby, když na svá vystou­pe­ní tré­nu­jí mno­ho hodin kaž­dý den. Pak ale nechá­pu, proč muse­ly jet upro­střed fil­mu do pří­ro­dy na team­bu­il­ding za tím úče­lem, „aby se stme­li­ly a našly k sobě ces­tu“. No, tře­ba ale­spoň hereč­ky pro­ži­ly hez­ký víkend…

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře