Matrix: Vizionářský snímek s nadčasovým kouzlem

Matrix je kul­tov­ní film, o kte­rém bylo řeče­no už snad úpl­ně vše. Je to totiž mož­ná nej­lep­ší sci-fi sní­mek, kte­rý kdy spat­řil svět­lo svě­ta. Bez nad­sáz­ky.

Ale proč vlast­ně? Mě k vyko­ná­ní toho­to ver­dik­tu při­mě­ly dvě věci. Tou prv­ní je myš­len­ka, kte­rou se film sna­ží říct. Myšlenka, kte­rá je v moder­ní filo­zo­fii dnes poměr­ně čas­to roze­bí­rá­na. Je svět, ve kte­rém žije­me sku­teč­ně reál­ný? Nebo jde jen o výplod naše­ho moz­ku či snad jde oprav­du jako ve fil­mu o pou­hou počí­ta­čo­vou simu­la­ci. Tuto recen­zi píšu dva dny po zhléd­nu­tí. Musel jsem si totiž v hla­vě roze­brat slo­ži­tost téma­tu, o kte­rém film pojed­ná­vá. A pře­mýš­lel jsem nad tím až tak moc, že jsem se dostal do jakési exis­tenč­ní kri­ze. A ješ­tě k tomu jsem se žád­né jed­no­znač­né odpo­vě­di nedobral, jeli­kož se na otáz­ku, zda sku­teč­ně žije­me v Matrixu pros­tě jed­no­znač­ně odpo­vě­dět nedá.

Film je to tedy vel­mi nad­ča­so­vý, ale nejen myš­len­kou, nýbrž i pro­ve­de­ním. A tím se dostá­vá­me k dru­hé věci, kvů­li kte­ré pova­žu­ji Matrix za nej­lep­ší sci-fi. Ten vizu­ál je pros­tě něco neu­vě­ři­tel­né­ho. Naprosto revo­luč­ní kame­ra, cho­re­o­gra­fie, kte­ré jsou vyso­ce pou­ta­vé a nápa­di­té (oprav­du klo­bouk dolů cho­re­o­gra­fům, pro­to­že to je váž­ně mis­trov­sky odve­de­ná prá­ce), posta­vy, hud­ba a v nepo­sled­ní řadě také ten zele­ný odstín, do nějž je celý počin laděn.

To vše dává tomu­to sním­ku kouz­lo, kte­rý snad žád­ný jiný sci-fi sní­mek nemá.

100 %

---

---