Hledáte silný příběh? Jste na prahu čtyřicítky a možná nevíte, jak se svým životem vynaložit? Karolina Tůmová je autorkou novinky s názvem Modrá jako naděje. Čeká vás velmi silný příběh, který ve mně bude hodně dlouho doznívat.
Čtyři dlouholeté kamarády, Zuzana, Lucie, Bára a Lída jsou na prahu čtyřicítky a nejsou vůbec spokojené se svým životem. Bilancují a touží vše najednou změnit. Znají se od školních let a všechny jsou povahově naprosto odlišné. Dvě z nich ještě bezdětné. Společně se vždy setkávají v kavárně a líčí svoje problémy v rodině, s partnery, v práci i s dětmi. Opravdu běžné starosti, které ženy tohoto věku mají. Až jednoho dne přijde nenadálá tragická událost, která dvěma z nich změní život od základů. Dokážou najít v sobě tu sílu a situaci vyřešit? Bude to pro ně krok vpřed? Tak to už se nechte překvapit a hned se pusťte do velmi silného příběhu. Čeká vás román o životních krizích, o osamělosti, o nenaplněné lásce, o nepředvídatelných koncích, který tento román rozhodně má.
Román jsem přečetla jedním dechem. Musela jsem číst dál a chtěla jsem se dozvědět, co se vlastně přihodí. Situace, která nastala, mě naprosto, jak se říká „rozsekala“ a musím říci, že i ukápla slza a ne jedna. Autorka má velmi úžasný styl psaní, který mě chytl od první strany. Ještě jsem od ní neměla možnost nic číst, byla to moje prvotina. Rozhodně bych si od ní ráda něco jiného přečetla. Čtyři osudy, čtyři ženy dokázala velice dobře popsat a neměla jsem problém, jak se která jmenuje, či jaké má děti a kde pracuje. Hned jsem v tom měla jasno. Na tomto románu autorka poukázala na to, jak snadno se během jedné vteřiny může otočit život naruby a je třeba si vážit toho, co máme a co nám život dává. Sama jsem již žena po čtyřicítce a moc jsem si přála tento román přečíst a chtěla jsem se dozvědět, jak to mají ženy jinde. Naštěstí jsem mnoho problémů, které hlavní hrdinky měly, prozatím nemusela řešit. S manželem máme myslím si harmonický vztah, a to je základ všeho a nesmírně si toho vážím. Tento román budu v sobě muset opravdu „strávit.“ Nečekala jsem takové rozuzlení děje a přemýšlela jsem, jak bych se asi zachovala. Myslím si, že stejně jako hlavní dvě hrdinky. Po přečtení tohoto románu vím, že si budu vážit každé chvíle, kterou strávím se svým manželem i dětmi, budu méně soudit a více si všímat toho, proč některé věci jsou tak či onak. Někdy si říkám, za čím se vlastně ženeme a co nám to přináší. Opravdu stačí zpomalit a užívat si jen tak bez nějakého cíle.
Ukázka z knihy:
Zuzana byla zas a znovu za Báru vděčná, za jejich blízkost, která rostla ze dne na den, a řekla to nahlas: „Hele, jsem ráda, že se máme,“ podívala se vážně na kamarádku. Většího vyznání nebyla schopná, ale Bára věděla, že i tohle je na Zuzanu umění.
„Vždyť já taky,“ řekla Bára a objala ji. Ona uměla svoje city projevit, a taky to často dělala. Neuměla by bez toho být. Nebylo by to kompletní.
„Hele, co mámy, myslíš, že si sedly?“ Dívala se Zuzana oknem do zahrady, aby setřásla to citové vyznání. Viděla, jak obě mámy stojí u stolu a prohlížejí si vyšívaný ubrus, který Bářina máma měla rozdělaný.
„Ale myslím si, že jo, jsou každá jiná,“ shrnula Bára jasně.
„To je pravda, proč hledat ve stejných rysech souznění, když tam prostě často není, a v jinakosti nesoulad,“ zaglosovala Zuzana.
Tok hovoru přerušilo zvonění Bářina mobilu. Na displeji uviděla Honzovo číslo, neozval se jí docela dlouho, napadlo ji, co asi chce, teď o víkendu. Možná pořád ještě trochu žárlila, s kým svůj volný čas tráví. Nechtělo se jí to zvednout, jak jednoduché bylo to neudělat, to všechno nám mobily umožňovaly. Identifikovat volajícího a rozhodnout, zda s ním chceme mluvit, nebo ho necháme v tichu. Bára ale zároveň věděla, že vyhýbat se čemukoli je na nic, že to na ni stejně vybafne nečekaně za nějakým rohem.
„Ahoj Honzo,“ snažila se řídit svůj hlas, který cítila až v krku.
Zuzana se na ni podívala a zvedla obočí.
Bára poodešla a vyšla ven, schovala se za starou kůlnou, která sice nebránila tomu, aby ji nikdo neslyšel, ale mluvícímu dávala pocit soukromí, a to Bára potřebovala.
Několik slov o autorce:
Karolina Tůmová je křtěná Prahou, miluje ves, les a opuštěné domy. Stejnou měrou dobré lidi. Má ráda klid a ticho, přesto beze slov nemůže existovat. Taky ráda cvičí jógu, tvoří pod značkou YOjogaYO, píše a navrhuje interiéry. A neustále se nechá překvapovat životem.
Autorka: Karolina Tůmová
Žánr: beletrie, společenský román
Vydáno: Vydal Ikar, ve společnosti Euromedia Group a.s., Praha, 2024
Počet stran: 320
Vazba knihy: pevná
ISBN: 978-80-249-5451-6
Knihu můžete koupit zde:
