Projekt 100 - Terry Gilliam (1940)

Gilliam se naro­dil v pro­tes­tant­ské rodi­ně v Minnesotě ve Spojených stá­tech. „Chceteli si před­sta­vit mé dět­ství, sta­čí, když si vzpo­me­ne­te na Toma Sawyera a Hucka Finna,“ říká s obli­bou. V dět­ství na roz­voj jeho před­sta­vi­vos­ti moc­ně zapů­so­bi­lo roz­hla­so­vé vysí­lá­ní, kte­ré od poslu­cha­čů vyža­do­va­lo, aby zapo­ji­li fan­ta­zii a domýš­le­li si vizu­ál­ní strán­ku pří­bě­hů. Ostatně, mlu­ví­me­li o půso­be­ní roz­hla­so­vé­ho vysí­lá­ní v oněch dobách, sta­čí při­po­me­nout slav­nou roz­hla­so­vou adap­ta­ci sci­fi romá­nu Válka svě­tů (1938), kte­rou Orson Welles způ­so­bil pani­ku po celých Spojených stá­tech. Pořad totiž mysti­fi­ko­val pro­střed­nic­tvím mimo­řád­né­ho zpra­vo­daj­ské­ho vysí­lá­ní, kte­ré popi­so­va­lo inva­zi mimo­zemš­ťa­nů.

Gilliam od dět­ství milo­val komiksy, kte­ré ovliv­ni­ly jeho pro­fes­ní smě­řo­vá­ní. Vystudoval poli­tic­ké vědy na Occidental College, ale obo­ru se nikdy nevě­no­val, vyjma toho, že vět­ši­nu jeho fil­mo­vých pro­jektů může­me pova­žo­vat v urči­tém slo­va smys­lu za poli­tic­ky anga­žo­va­né. Po dostu­do­vá­ní vyso­ké ško­ly jej zaměst­na­la legen­da ame­ric­kých kres­lí­řů Harvey Kurtzman jako asi­s­ten­ta vyda­va­te­le časo­pi­su Help!. Za Gilliamovu prv­ní fil­mo­vou zku­še­nost může­me pova­žo­vat režii foto­gra­fic­kých romá­nů, tzv. fumet­to (ital­ské ozna­če­ní pro komiks). Ty se insce­no­va­ly s her­ci v kos­tý­mech, důle­ži­té pro ně bylo roz­zá­bě­ro­vá­ní i sví­ce­ní scé­ny a chy­běl jim pou­ze pohyb. Při této pří­le­ži­tos­ti se Gilliam setkal se slav­ným brit­ským her­cem Johnem Cleesem a toto setká­ní mělo zásad­ní dopad na jeho dal­ší život.

V 60. letech Gilliam opus­til USA nesou­hla­sil totiž s vývo­jem ame­ric­ké poli­ti­ky a spo­leč­nos­ti, se sys­té­mem, kte­rý pod­le něj uměl­cům neu­mož­ňo­val svo­bod­ně tvo­řit. Proto se pře­su­nul do Londýna, kte­rý byl v 60. letech nao­pak jed­nou z nej­li­be­rál­něj­ších met­ro­po­lí svě­ta. Kontaktoval Johna Cleese, kte­ré­ho poznal v New Yorku, a požá­dal jej o prá­ci. Toto setká­ní Giliama při­ved­lo ke spo­lu­prá­ci se sku­pi­nou komi­ků, kte­rou celý svět zná jako Monty Python’s Flying Circus.

Jádro sku­pi­ny tvo­ři­li John Cleese, Eric Idle, Terry Jones, Michael Palin, Graham Chapman a prá­vě Terry Gilliam. Gilliam zde měl zvlášt­ní posta­ve­ní. Byl jedi­ným Američanem mezi Brity. Všichni ostat­ní byli absol­ven­ty Oxfordu a Cambridge. Většina čle­nů sku­pi­ny měla prů­pra­vu z uni­ver­zit­ních kaba­re­tů. Všichni byli auto­ry, ale své ske­če záro­veň inter­pre­to­va­li jako her­ci. Skupina dosta­la v závě­ru 60. let pří­le­ži­tost vytvo­řit tři­nác­ti­díl­ný kome­di­ál­ní pořad pro BBC, pilot­ní sérii. Uhájili si abso­lut­ní tvůr­čí svo­bo­du a vymys­le­li zce­la nový for­mát zábav­ní­ho pořa­du. Lze ho ozna­čit za surre­a­lis­tic­ký proud vědo­mí. Každý díl se sklá­dal ze série ske­čů, kte­ré pře­chá­ze­ly jeden v dru­hý bez jas­ných logic­kých sou­vis­los­tí. V pořa­du nefi­gu­ro­val mode­rá­tor. Gilliam byl zalo­žen výraz­ně vizu­ál­ně, nepsal ske­če, jako herec vystu­po­val mini­mál­ně, měl však na sta­ros­ti ani­mo­va­né sek­ven­ce, kte­ré se sta­ly tme­lem celé­ho pořa­du, prů­vod­ním moti­vem, kte­rý pře­dě­lo­val díl­čí komic­ké vstu­py.

Gilliam svou poe­ti­ku roz­pra­co­val pře­de­vším v prů­bě­hu 80. let, kdy se pro­je­vil se jako nemi­lo­srd­ný spo­le­čen­ský kri­tik. Frustrace ze sta­vu svě­ta, kte­rý ho obklo­pu­je, ho napl­ňo­va­la vzte­kem. Ten pře­ta­vo­val do svých fil­mo­vých pro­jektů. Za vol­nou neo­fi­ci­ál­ní „tri­lo­gii ima­gi­na­ce“ může­me pova­žo­vat fil­my Zloději času (1981), Brazil (1985) a Dobrodružství Barona Prášila (1987). Všechny tři fil­my mají spo­leč­né téma: hlav­ní posta­va uni­ká z neu­tě­še­né rea­li­ty, kte­rá ji obklo­pu­je, do svě­ta ima­gi­na­ce. První film před­sta­vu­je mla­dé­ho chlap­ce, kte­rý může díky kou­zel­né skří­ni ces­to­vat časem. Brazil uvá­dí na scé­nu sníl­ka střed­ní­ho věku. Vrchol sníl­kov­ství před­sta­vu­je pábi­tel Baron Prášil. Výraznou inspi­ra­ci pro fil­mo­vé ztvár­ně­ní našel Gilliam v adap­ta­ci Karla Zemana z roku 1961.

---