REVENANT Zmrtvýchvstání - MALOVÁNÍ REVENANTU

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Po dokon­če­ní Birdmana reži­sér Alejandro G. Iñárritu uplat­nil svou vášeň pro doko­na­lou fil­ma­ři­nu v novém svě­tě sním­ku REVENANT. Spolu se svým dlou­ho­le­tým kame­ra­ma­nem Emmanuelem “Chivem” Lubezkim, udě­lal něko­lik klí­čo­vých roz­hod­nu­tí, kte­rá sta­no­vi­la pra­vi­dla pro výro­bu fil­mu. Zaprvé se roz­hod­li točit film chro­no­lo­gic­ky, aby zacho­va­li při­ro­ze­ný tok Glassovy ces­ty. Zadruhé se zavá­za­li, že budou během natá­če­ní spo­lé­hat pou­ze na slun­ce a oheň, zkrát­ka pra­co­vat s při­ro­ze­ným svět­lem tím nej­kre­a­tiv­něj­ším způ­so­bem. A nako­nec se roz­hod­li zno­vu pro­zkou­mat dlou­hé, ply­nu­lé zábě­ry, kte­ré jsou pro jejich prá­ci cha­rak­te­ris­tic­ké, ale ten­tot­krát jinak než v Birdmanovi.

Iñárritu si sní­mek REVENANT vždy před­sta­vo­val jako šero­svit, hru svět­la a stí­nu. “Stejně jako byl Birdman inspi­ro­ván hud­bou,” říká Iñárritu, “ten­to film byl inspi­ro­ván obra­zy. Chivo sehrál vel­kou roli při vytvá­ře­ní toho­to fil­mu jako vizu­ál­ní­ho umě­lec­ké­ho díla.”

Film nato­či­li na špič­ko­vou, nově vyvi­nu­tou vel­ko­for­má­to­vou kame­ru - Arri Alexa 65. Lubezki vyu­žil řadu širo­ko­úh­lých objek­ti­vů od 12mm po 21mm, aby dosá­hl extrém­ní hloub­ky. Flexibilita toho­to sys­té­mu umož­ni­la téměř neo­me­ze­ný pohyb kame­ry od extrém­ně detail­ních zábě­rů po pano­ra­ma­ta v syn­chro­ni­za­ci s fil­mo­vou akcí, sny a emo­ce­mi. Filmový štáb pou­ží­val tři pří­stu­py - telesko­pic­ké jeřá­by, ste­a­di­ca­my a kame­ru z ruky – aby mohl Iñárritu poz­dě­ji ve střiž­ně vytvo­řit vizu­ál­ní sek­ven­ce spo­leč­ně s drži­te­lem Oscara, stři­ha­čem Stephenem Mirrione.

Přinášet dlou­hé zábě­ry do zce­la nepřed­ví­da­tel­né divo­či­ny bylo novým zážit­kem pro kaž­dé­ho. Na začát­ku byla tato výzva ohro­mu­jí­cí. Vzhledem k tomu, že se štáb nachá­zal v zim­ní Calgary, kde je den­ní svět­lo krát­ké. Okno pro natá­če­ní během dne bylo tudíž vel­mi krát­ké a fil­ma­ři se ocit­ly pod vel­kým tla­kem. U kaž­dé­ho zábě­ru si nikdo nemohl být jis­tý, že bude dru­hé nebo tře­tí jetí vůbec mož­né.

 “Museli jsme vytvo­řit správ­nou cho­re­o­gra­fii pod­le ryt­mu a najít správ­nou den­ní dobu a pak se mod­lit, že se nezmě­ní pově­tr­nost­ní pod­mín­ky,” říká Iñárritu. “Bylo to nároč­né a zábav­né, ale zabra­lo nám to hod­ně času, pře­mýš­le­ní a zkou­šek, abychom to udě­la­li správ­ně. Usilovali jsme o urči­tou pati­nu a atmo­sfé­ru. Podmínky, kte­ré jsme si sta­no­vi­li, byly tak spe­ci­fic­ké, muse­li jsme být vel­mi trpě­li­ví, usi­lo­vat o ně a nako­nec je zre­a­li­zo­vat. Myslím si, že jsme se také sta­li lov­ci, i když svým vlast­ním způ­so­bem.”

Snímek REVENANT zave­dl Lubezkiho nejen na Západ, ale i hlu­bo­ko do Glassova pod­vě­do­mí. Iñárritu vysvět­lu­je: “Během Glassovy ces­ty, když se ocit­ne sám, zhrou­ce­ný, jedi­ný způ­sob, jak si uvě­do­mit, kým je jako člo­věk, je pro­střed­nic­tvím vizí a snů, kte­ré ho infor­mu­jí o jeho sta­vu mys­li a jeho minu­los­ti.”

Všichni her­ci byli fas­ci­no­vá­ni Chivovým foto­gra­fic­kým sty­lem. “Chivova kame­ra je svo­jí pod­sta­tou sou­čás­tí Alejandrova pro­ce­su,” říká DiCaprio. “Společně se pono­ří do fil­mo­vé lát­ky a pak pra­cu­jí s her­ci, aby koor­di­no­va­li neu­vě­ři­tel­ně slo­ži­té pohy­by a zábě­ry. Čeho v tom­to fil­mu jed­no­znač­ně dosáh­li, je vir­tu­ál­ní rea­li­ta, kdy oprav­du máte pocit, že jste tam ven­ku s těmi­to posta­va­mi. Získáte Glassovu vizu­ál­ní per­spek­ti­vu do té míry, že si při­pa­dá­te, jako bys­te byli sou­čás­tí jeho pod­vě­do­mí.”